Historie laseroterapie a některé nové poznatky

Od první aplikace laseru v medicíně již uplynulo více než 40 let. Laser zaujal pevné postavení jak v chirurgických oborech, tak v neinvazivních indikacích. Uplynulých 40 let jsme svědky stále nových a nových technických novinek (to, co se zdálo dříve utopií, je dnes realitou) i hledání dalších a dalších možností jejich využití v terapeutickém procesu. To, co se nemění, jsou fyzikální charakteristiky paprsku laseru. Jsou stejné, jak již byly popsány v roce 1917 Albertem Einsteinem. Zatímco cíl použití invazivního laseru je zcela zřejmý – odpařit tkáň, mechanismus působení terapeutického laseru je podstatně složitější. Na konci minulého a začátku tohoto tisíciletí byly místo experimentálních a preklinických studií hledány možnosti jeho klinického využití. V prvních letech převládaly v literatuře nesourodé studie zdůrazňující vztah frekvence a dané indikace, závislost vlnové délky na průnik laseru tkání, nejrůznější kontraindikace a hlavně v řadě z nich převládal subjektivní pohled. Je smutné, že některá tehdejší tvrzení jsou nekriticky citována i v současných publikacích, i když experimentální studie z posledních let jasně ukázaly, že realita je zcela jiná. Právě přetrvávání některých těchto skutečností v povědomí lékařské a zdravotnické veřejnosti je úsměvné a zároveň tuto formu fyzikální terapie znevažuje v očích odborné nelékařské veřejnosti, například fyziků. Mechanismus účinku na organismus Stále ne zcela jasným je mechanimus transformace světelné energie v org