Pětina národa skončí ročně v nemocnici. Plné 2,2 miliónu osob. Ze zákona máme právo si nemocnici vybrat. Je to však reálné? Kam se obrátit? Podle čeho vybírat?
„Vybírat si nemocnici je jen sen. Žádná hitparáda nemocnic neexistuje, ale měla by,“ řekl Právu Milan Kubek, předseda Lékařského odborového klubu - Svazu českých lékařů. „Nebráním se zveřejňování údajů, ale ne o úmrtnosti,“ soudí ministr zdravotnictví Bohumil Fišer. „To je zavádějící. Kde je vysoká úmrtnost, mohou léčit nejlépe, ale protože už pacienta nemohou odeslat do jiné nemocnice, on u nich zemře,“ soudí ministr zdravotnictví Bohumil Fišer a dodává, že pacient je pak z takové informace zbytečně zmaten. Kubek je jiného názoru: „Údaje zavádějící nejsou. Ředitelé nemocnic se zveřejňování takovýchto čísel bojí. Kvůli pověsti, kvůli svému křeslu.“ Podle něj pacient by měl najít třeba na internetu nebo u zdravotních rad okresů či ve své zdravotní pojišťovně seznam všech nemocnic, v nichž by bylo, jak nemocnice hospodaří, jak léčí, kolik komplikovaných pacientů odesílá jinam, jaká je úmrtnost, jak je personál spokojený.
Ředitelé volají po kritériích
Martin Holcát, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, je pro. „Je ale třeba, aby byla pravidla hry,“ řekl. Jeho kolega, ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové Leoš Heger, tvrdí, že nemocnice je ochotna poskytovat informace o tom, jak léčí, ale zatím to nedělá. „Pokud budou kritéria, nebudeme se zdráhat, ukáže se, že v něčem bychom byli dobří, v něčem naopak a byl by to nástroj, jak nutit podřízené, aby se léčení vylepšovalo.“ Vladimír Dryml, ředitel Nemocnice ve Vrchlabí, je ochoten zveřejňovat údaje. Trvá na jednotných kritériích pro stejné typy nemocnice. „Údajů se dá totiž zneužít. Například by se ukázalo, že v některé nemocnici umírá hodně pacientů, neřeklo by se však, jak velký podíl je starých a těžce nemocných lidí, kteří tuto úmrtnost zvyšují,“ řekl Dryml. Pro přísná kritéria se vyslovil i ředitel pražské Nemocnice Na Bulovce Jaroslav Štrof: „Bez nich to není možné. Údaje ale běžně poskytujeme tomu, kdo se ptá.“ Ministr Fišer všem vzkazuje: „Žádná obecná kritéria nebudou. Kdo chce údaje zveřejňovat, ať tak činí.“
VZP se o žebříček pokusila
Všeobecná zdravotní pojišťovna se loni pokusila hitparádu nemocnic vytvořit. Dvěma stům deseti nemocnicím poslala 27 otázek týkajících se zdravotní péče. Ptala se například, jak dlouho se v té či oné nemocnici čeká třeba na operaci kýly, žaludku, kyčelního kloubu, jak nemocnice hospodaří, jaká je úmrtnost, zda poskytuje nadstandardní pokoje atd. „Odpovědělo 90 nemocnic. Z toho 45 souhlasilo s poskytnutím informací bez výhrad, 17 s výhradami, že není možné dávat informace třeba o hospodaření nebo úmrtnosti pacientů, 12 sdělilo, že podobné informace má na vlastních internerových stránkách, 11 poslalo zprávu o činnosti nemocnice a pět spolupráci odmítlo,“ řekla Právu mluvčí pojišťovny Kateřina Zamastilová. Podle ní pojištěnci na takové informace právo mají, vyžadují je na pojišťovně, ale ta, pokud nemá souhlas zdravotnického zařízení, je ze zákona vázána mlčenlivostí.
Parlament návrh smetl ze stolu
Předseda lékařské komory David Rath tvrdí, že komora navrhovala, aby každá nemocnice musela hlásit jisté parametry, například úmrtnost na určitou diagnózu, délku hospitalizace na ni, komplikace při léčbě dané diagnózy atd. Tyto údaje by hlásila zřizovateli, a ten by z nich dělal statistiku. „Mysleli jsme, že projekt by měl dvě fáze: v první by se údaje sbíraly a dělaly kontroly v těch nemocnicích, kde například úmrtnost na danou diagnózu by byla vyšší než v jiných a zkoumalo by se, proč tomu tak je. Po jednom či dvou letech by z toho vznikla veřejná tabulka, do níž by mohl každý nahlédnout při rozhodování, kde se chce léčit. Bohužel, parlament návrh takového zákona nepřijal,“ řekl Rath. „Vše je na mrtvém bodě a pacient nemá šanci informace získat. Je to velká chyba. A důkaz, že máme zákony, které naplnit v praxi je nemožné. A to si říkáme právní stát,“ uzavřel Rath.
Václav Pergl, Právo, 4.3.2002