ČTK to řekl profesor Petr Neužil, který pacienty spolu s primářem Ivem Skalským operoval.
„Unikátnost spočívá v tom, že jsme využili jak možnosti kardiochirurgické operace, tak katetrizačního kardiologického zákroku, který se provádí přes cévy pod rentgenovou kontrolou,“ vysvětlil.
Léčba je vhodná pro pacienty po infarktu myokardu, kterým špatně funguje levá srdeční komora kvůli velké výduti na této části srdečního svalu. Bez léčby je u nich vysoké riziko srdečního selhání.
Studie, v jejímž rámci se hybridní operace dělají, navazuje na nové způsoby léčby, kdy lékaři se snaží co nejméně „řezat“, navíc operují na tepajícím srdci bez mimotělního oběhu. Pacienty to méně zatěžuje než klasická operace s otevřeným hrudníkem. „Je předpoklad, že plastika levé komory srdeční, která usiluje o co největší navrácení srdeční funkce, zlepší vyhlídky nemocných a prodlouží přežívání,“ řekl Neužil.
Jako první na světě podstoupil hybridní zákrok na konci loňska pětasedmdesátiletý Jiří Vaněk z Prahy. Po infarktu ho na Homolce sledovali, ischemická nemoc srdeční u něj pokračovala a přečerpávací funkce srdce se horšila. Kvůli výduti pracovalo srdce tak špatně, že byl muž ohrožen na životě. Po operaci je v pořádku, srdce mu pracuje dobře.
Tzv. remodelační léčba je určena pro pacienty po rozsáhlém infarktu myokardu či opakovaných infarktech, kteří nebyli včas léčeni tzv. angioplastikou. Infarkt postihl velkou část srdečního svalu.
„Jizva, kterou infarkt na srdci zanechal, vytváří podmínky, aby se stavba srdeční stěny změnila. Svalovou tkání prorůstají vazivová vlákna a mění se struktura stěny. Vzniklá výduť není schopna přečerpávat krev, levá komora se rozšiřuje, až se její velká část mění v nefunkční vak. Ztrácí většinu funkce a srdce nepracuje, jak by mělo,“ popsal Neužil.
Při hybridní operaci se levá srdeční komora zmenší. Kardiochirurg si uvolní přístup na boční stěnu levé komory srdeční, již propíchne speciálně upravenou jehlou. Pod rentgenovou kontrolou prochází dutinou levé srdeční komory a dostane se jehlou před komorovou přepážku do dutiny pravé komory.
Z druhé strany postupuje kardiolog, který také pod kontrolou rentgenu zavádí přes krční žílu drátěnou smyčku, již směřuje na komorovou přepážku. Cílem je pevně uchytit zející konec punkční jehly, tedy ultratenký drátěný vodič, který kardiochirurg vnitřním otvorem jehly zavede do centra drátěné kličky. Tak se oba operatéři setkají.
Drátěný vodič, který prochází otvory v hrudníku, volnou stěnou levé komory, dutinou levé komory přes komorovou přepážku do dutiny pravé komory a jeho druhý konec vystupuje ven z těla pacienta cestou krční žíly, slouží jako vodič pro zavedení svorek. Těmi lékaři srdeční výduť stáhnou z obou stran, tedy ze strany komorové přepážky a ze strany volné stěny levé komory. Schopnost srdečního svalu se zlepší, srdce pracuje lépe. Pacienti se přestanou zadýchávat, vrací se jim dřívější výkonnost a už jim nehrozí srdeční selhání, mrtvice či vážné nepravidelnosti srdečního rytmu.