Ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby zdravotníci v pracovním poměru by měli možnost prodloužit si základní pracovní dobu o osm hodin týdně. Ministerstvo tak reaguje na dnešní situaci, kdy část odpracovaných hodin přesčas vykazují lékaři přes dohody o pracovní činnosti nebo jiné smlouvy. Co tomuto záměru ministerstva říkáte vy? Pomůže vyřešit současnou situaci? Chápete lékaře, kteří se tomuto návrhu brání? Odpovídá předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví MUDr. David Marx, další ze „stálých komentátorů Zdraví.Euro.cz“
Stávající systém odměňování lékařů-zaměstnaců je podle mého názoru nevhodný a měl by být nahrazen v západní Evropě často používaným honorářovým systémem – tedy stanovit, že za odpovídající plat bude lékař sloužit X pohotovostních služeb, z toho Y ve dnech pracovního klidu, případně Z dní příslužeb.
Takový systém reflektuje specifickou situaci práce v nemocnicích a léčebnách, kde práce v noci a o víkendech není „přesčasem“ v úzkém slova smyslu ( tedy nárazově nařízenou prací ke zvládnutí nestandardní situace ), ale integrální součástí fungování těchto zařízení.
Podobně jako existuje zvláštní systém odměňování pro policisty, hasiče či vojáky z povolání, domnívám se, že by měl existovat i pro zdravotníky.
Nynější systém, kdy je příjem za odsloužené pohotovostní služby pro lékaře zásadně významný vede k tomu, že „duch“ omezení počtu hodin strávených v práci není prakticky konzumován – nemocnice uzavírají s lékaři různé dohody a smlouvy, a snaží se argumentovat tím, že výkon práce lékaře v době od 16,00 do 07,00 je něčím jiným, než výkon práce do 16,00 hodin.
Rovněž počty lékařů sloužících v nemocnicích ústavní pohotovostní služby jsou ve srovnání se zahraničím neúměrně vysoké – opět především důsledek vysoké váhy „přesčasových“ odměn, nikoli reálné potřeby přítomnosti lékařů na pracovišti.
| DÁLE ČTĚTE: Zrušme omezení pracovní doby a zvyšme příjmy |
Když jsem počátkem devadesátých let pracoval v univerzitní dětské nemocnici v Birminghamu, sloužilo tam v noci pro potřeby 200 lůžek specializované péče všech oborů 5 lékařů – vesměs mladších lékařů v přípravě s jedním dvěma supervizory.
Ovšem jednotliví konzultanti (obdoba našich primářů) byli k dispozici na pagerech, na výzvu do nemocnice dorazili a vykonali potřebné, aniž by vykazovali odpracované hodiny – prostě jejich měsíční honorář počítal s tím, že jich občas bude potřeba.
Pro managementy nemocnic je jistě každé opatření potencionálně zmenšující problémy s řešením limitů „přesčasů“ přínosem – není tedy překvapivé, že návrh MZ na fakultativní možnost prodloužení pracovního týdne o osm hodin uvítaly.
Není ani překvapivé, že s nějakým návrhem řešení MZ přichází – osobně se však domnívám, že by mnohem účinnější bylo vypracování zvláštního předpisu upravujícího odměňování ve zdravotnictví, který by respektoval specifika práce v tomto rezortu.
Návrh MZ může jistě řešit aktuální situaci v některých nemocnicích a léčebnách, ale fakt, že prodloužení týdenní pracovní doby je dobrovolné, (a jinak to ani být nemůže) podle mého názoru oslabuje účinnost tohoto opatření.
Chápu, že lékaři proti návrhu protestují – ostatně těžko by se dalo předpokládat, že někdo bude mít radost z návrhu na prodloužení pracovní doby. Někteří asi mají obavy, že dobrovolnost v návrhu uvedená nemusí být vždy a všude reálná.
Snaha po nápravě by ale dle mého názoru měla směřovat proti stávajícímu systému odměňování ve zdravotnictví a ve prospěch samostatné právní úpravy odměňování v resortu.
MUDr. David Marx, www.Zdravi.Euro.cz
autor je předsedou České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví
