Tranzitivní země jsou pro farmaceutické společnosti největší evropskou příležitostí ke zvýšení výroby a zisku nových trhů. Opakované desetiprocentní růsty tržeb jsou zprávou o úspěšném byznysu. Občas ale přijdou léta hubená. V Česku se to stalo letos, hlavně v důsledku úsporných opatření Davida Ratha. Mezinárodní asociace farmaceutických společností (MAFS) zveřejnila údaje společnosti IMS Health o spotřebě léků za tři čtvrtletí roku 2006, z nichž vyplývá, že podle počtu prodaných balení se trh s léčivy propadl meziročně o pět procent a ve finančním vyjádření stagnoval. Exministr zdravotnictví může být spokojen. Méně už manažeři farmaceutických firem, kteří neplní byznys plány a přicházejí o nemalé peníze. Jak jsou spokojeni pacienti, to je otázka. Výkonná ředitelka MAFS Jana Mikotová tvrdí, že se snížila dostupnost léků, a kdo ví, možná má pravdu. I když David Rath samozřejmě tvrdí něco jiného. A koneckonců sám pokles prodeje léků nemusí automaticky indikovat něco špatného, když lékárníci, z hlediska komerčních zájmů blízcí spojenci výrobců, odhadují, že se u nás ročně vyhazují léky za miliardy.
V každém případě ale pro hodnocení dostupnosti léků není MAFS ta správná, nezávislá instituce. V první řadě jde o zájmové sdružení výrobců léků, kteří logicky a nijak odsouzeníhodně usilují o co největší odbyt. Mimoto snížení spotřeby léků nemusí být jen okamžitý následek restriktivních opatření a lékové vyhlášky, ale může to být i odraz latentnějších vlivů, které by do budoucna mohly zesílit v důsledku rozšíření soukromého sektoru ve zdravotnictví. Soukromé subjekty důsledněji bdí nad náklady, včetně výdajů na léky a zdravotnické prostředky. Manažeři farmaceutických společností by o tom mohli, kdyby chtěli, už dnes poutavě vyprávět.
JOSEF MICHL, Euro