Hypertrofie není sama o sobě nemocí, rozhodně se nejedná o úplně běžný stav. Nadměrné zvětšení objemu svalových či jiných buněk nastává v důsledku zvýšených nároků. Zvětšená tkáň pak může způsobovat nejrůznější zdravotní problémy a utlačovat jiné orgány. Konkrétním příkladem je třeba hypertrofie hltanové mandle, kvůli které nemůže pacient dýchat nosem.
Co se dozvíte v článku
Co je hypertrofie?
Hypertrofie je zbytnění tkáně či orgánů. Ke zvětšení dochází v důsledku zvětšování objemu jednotlivých buněk. Pokud se věnujete cvičení se zaměřením na budování svalové hmoty, pravděpodobně jste mohli už někdy slyšet o svalové hypertrofii.
Jedná se o odborný pojem, kterým se označuje zvětšování objemu svalů. V tomto případě ještě nemusí znamenat, že jde o něco špatného. Ke zvětšování objemu dochází velice často také u srdečních buněk, a to vlivem zvýšené námahy. [1, 2, 3, 4]
Hypertrofie vs. hyperplazie
V souvislosti s hypertrofií jste mohli slyšet ještě o hyperplazii. Rovněž patří mezi progresivní změny, ale funguje na jiném principu. Namísto zvětšení objemu buněk totiž dochází ke zvýšení jejich počtu. V určitých situacích bývá hyperplazie fyziologická, ale některé typy spadají mezi prekancerózy. Jako příklad můžeme uvést atypickou hyperplazii endometria, která zvyšuje riziko vzniku rakoviny.
Příčiny hypertrofie tkání a orgánů
Ke zvětšování objemu buněk může přispívat celá řada vnějších i vnitřních faktorů. Primárně je nutné rozlišit, zda jde o fyziologický stav, nebo už je hypertrofie škodlivá a vede třeba k trvalému poškození myokardu či jiného orgánu.
- Fyziologická hypertrofie: zvětšení objemu buněk pomáhá orgánům či tkáním lépe fungovat. Typicky se tak děje u svalů.
- Patologická hypertrofie: je vyvolána neléčeným onemocněním, zánětem či jiným zdravotním problémem. Buňky nejsou schopny správně vykonávat své funkce.
Které faktory mohou vést k hypertrofii?
- Vysoce intenzivní trénink: pravidelné cvičení zaměřené na posilování kosterního svalstva vede ke zvětšení objemu svalů. U vrcholových sportovců někdy dochází k tomu, že se vyvine také hypertrofie levé srdeční komory.
- Dědičnost: hypertrofická kardiomyopatie (HCM) patří mezi vrozené poruchy. Jde o autozomálně dominantní typ dědičnosti, který představuje jednu z nejčastějších příčin náhlého úmrtí mladých sportovců.
- Hormonální vlivy: hypertrofie a hyperplazie někdy probíhají společně vlivem hormonálních změn. Typickým příkladem je těhotenství, kdy dochází k hypertrofii dělohy, děložního čípku i pochvy. Tyto změny jsou zcela normální a po porodu samovolně odezní.
- Poruchy inervace: některé choroby trávicího traktu mohou být způsobeny poruchami inervace a trvalým spasmem. Svalovina v těchto úsecích pak hypertrofuje. Konkrétně k tomu dochází u achalázie jícnu nebo pylorostenózy.
- Záněty: v některých situacích může k hypertrofii dojít i v důsledku pozánětlivé reakce, kdy do postižené oblasti proudí větší množství krve. [5, 6, 7, 8, 9, 10]
Kde nejčastěji dochází k hypertrofii?
Hypertrofie se jako progresivní změna tkání projevuje nejčastěji u svalů a srdce. Společně s hyperplazií se ale může vyskytovat třeba i v děloze během těhotenství.
Hypertrofie svalu
Svalová hypertrofie je přirozeným důsledkem intenzivního cvičení, které se zaměřuje na zvětšování objemu svalové hmoty. Jako nejefektivnější se v tomto ohledu jeví opakované zvedání závaží. Není nutné zvedat extrémně těžké váhy, ale spíše se zaměřit na dostatečný počet opakování a odpočinek mezi sériemi. Aby probíhalo budování svalů efektivně, je potřeba dbát také na správnou výživu s dostatkem kvalitních bílkovin.
U hypertrofie svalů rozlišujeme dva poddruhy podle toho, jaké části svalových buněk nabývají na objemu:
- Sarkoplazmatická hypertrofie: zvětšuje se objem sarkoplazmy, což je cytoplazma vyplňující prostor mezi myofibrily (svalovými vlákénky). Zvyšování množství této tekutiny se pak projeví zvětšením objemu svalů. Tento typ hypertrofie je typický pro kulturisty a bodybuildery, kteří chtějí větší svaly z estetických důvodů.
- Myofibrilární hypertrofie: v tomto případě se zvětšují myofibrily, které jsou základní funkční složkou svalových buněk. Díky tomu je sval schopen vyvinout větší sílu. Tento typ hypertrofie pomáhá sportovcům, kteří provádějí rychlé a výbušné pohyby. [11, 12, 13, 14]
Setkali jste se s hypertrofií?
Hypertrofie srdce
Patologické ztluštění stěn dolní levé srdeční komory, označované také jako hypertrofie levé komory, je onemocnění, které může řadu let probíhat bez příznaků. K rozvoji tohoto stavu přispívá vše, co nadměrně zatěžuje levou srdeční komoru.
Patří sem hlavně dlouhodobě neléčený vysoký krevní tlak a aortální stenóza. Pacienti trpící hypertrofií levé srdeční komory mívají někdy též vrozenou poruchu zvanou hypertrofická kardiomyopatie, která se nedá nijak vyléčit.
Zesílená stěna srdeční komory postupně tuhne, což znamená, že se nemůže správně plnit krví. To vede ke zvýšení krevního tlaku. Mohou se vyskytovat i další komplikace v podobě arytmie, ischemické choroby srdeční, či dokonce srdečního selhání.
Syndrom atletického srdce
U vrcholových sportovců se může objevit tzv. syndrom atletického srdce, kdy dochází k hypertrofii levé komory a snížení tepové frekvence. Tento syndrom není vyvolán jen intenzivní fyzickou zátěží, ale přispívají k němu genetické předpoklady. Ze zdravotního hlediska je důležité odlišit atletické srdce od hypertrofické kardiomyopatie. Právě ta stojí za náhlými úmrtími sportovců, kterým náhle selže srdce. [15, 16, 17, 18, 19]
Hypertrofie předkožky
Předkožka je kožní záhyb, který obklopuje a chrání žalud penisu a vyústění močové trubice. Někdy se ze zdravotních, kulturních a náboženských důvodů částečně či kompletně odstraňuje. Tito jedinci pak nemají během života podobné problémy jako muži s předkožkou.
Může u ní totiž snadno vzniknout infekce, pokud se nedbá na správnou hygienu. Častým problémem bývá také zúžení předkožky zvané fimóza. Méně obvyklou diagnózou bývá opačný stav, kdy je množství tkáně překrývající žalud nadměrné. Podobně jako u fimózy se tento stav léčí cirkumcizí. [20, 21, 22, 23]
Zdroje: nih.gov, osmosis.org, nsca.com, sciencedirect.com, mayoclinic.org, allohealth.com, healthymale.org.au, healthline.com, medlineplus.gov, webmd.com, mypathologyreport.ca, e-coretvasa.cz, uroklinikum.cz, nzip.cz