Shrnutí diskuse k tématu
Neošetřit pacienta, který se bez zjevných příznaků dožaduje nákladného vyšetření? Podle platných zákonů by na to měl lékař teoreticky právo. Zákon o zdravotním pojištění totiž říká, že pokud se pojištěnec, který nemá ani doporučení ani klinické příznaky, dožaduje poskytnutí zdravotní péče, potom taková péče není dle platného práva hrazena ze zdravotního pojištění.
O nedokonalosti tohoto zákona svědčí příklady z každodenního života lékařů i názor zástupců největší zdravotní pojišťovny v ČR.
„Pacienti mají volný přístup k jakémukoliv lékaři a do jakéhokoliv zařízení, takže doporučení nepotřebují. Lékař musí prakticky vždy pacienta vyšetřit, zvláště pokud si stěžuje na nějaké obtíže, i kdyby tyto měly být jen subjektivní,“ odpověděla na dotaz Zdraví.Euro.cz mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Víšková a dodává:
„Pokud pacient sám požaduje po lékaři vyšetření, je na lékaři, zda je považuje za smysluplná či nepotřebná. Ve většině případů lékař vyšetření předepíše, aby péči o pacienta nezanedbal a následně je nechá proplatit pojišťovnou.“
A právě rozpoznat, zda je vyšetření potřebné, či ne, bývá pro lékaře nejtěžší. „Mám pacienta s CHOPN, starší ročník, skoliotik, gibbus, neustále mne uhání o bronchoskopii pro tlak na hrudi vpravo intermitentě, přes negativní rtg, není hemoptýza či nějaká změna charakteru sputa, nehubne. Je jen velmi úporný a tohoto ne zcela příjemného vyšetření se neustále dožaduje. Zatím se mi podařilo jej dvakrát přesvědčit, že až příště, obtíže stále stejné. Co byste mi poradili?“ ptá se kolegů MUDr. Kozlík v nedávné diskusi na stránkách Zdraví.Euro.cz.
| Pacient chce ošetření, příznaky nemá. Co s tím?Zákon o veřejném pojištění. Co na to pojišťovny? |
MUDr. Ondra Bartošová uvádí tři hypotetické případy, které by se mohly snadno v praxi přihodit. Jak by měl v takové situaci lékař jednat? „První případ - 35letý podnikatel se hlásí o zákonnou preventivní prohlídku se slovy a chci taky vyšetřit všechny ty cholesteroly a onko markery , abych měl jistotu… Druhý případ - nad ránem přijde do služby parta rozveselených jedinců a hlásí „oni mu tam do toho piva něco přidali, určitě to víme, chceme toxikologické vyšetření. Třetí případ - poté, co místní neurolog nevyhověl žadateli o invalidní důchod dostatečně dramatickým nálezem, pacient žádá: Pošlete mě k neurologovi do fakultní nemocnice .“
Další zajímavý hypotetický příklad popsal v diskusním příspěvku MUDr. Václav Krutský. „Zákon jasně stanoví, že to, co je podstatné, je cíl, pro který má být vyšetření, ošetření, dg… děláno, a ten musí být tedy Bohulibý a zlepšovat zdraví pojištěnce. Kdo jej odesílá, je celkem jedno. Představme konkrétní případ, že je za urologem poslán postarší pán, který měl při močení problém se trefit do pisoáru, a tak jej obsluha WC z horního nádraží (jako právnická osoba) odešle k vyšetření a ošetření s konkrétním cílem – zlepšení zdravotního stavu, a to v oblasti zlepšení intenzity proudu močového, neboť obsluha již nehodlá po pojištěnci vytírat podlahu. Ze zákona nelze nevyhovět.“
Hana Munziová upozorňuje na to, že lékař prakticky není schopný „od stolu“ rozpoznat, zda pacient je, nebo není nemocný a požadovaná vyšetření by prostě provést měl.
„Co dělat ve chvíli, pokud se na základě zažádaných vyšetření (pacient si například zaplatí laboratoř, CT, apod.) ukáže, že jeho důvod byl oprávněný? Jakým právem je musel uhradit? Může zpětně požadovat úhradu nebo podat případnou žalobu na zanedbání lékařské péče? Jak si může být lékař 100% jistý že má vždy správný odhad na stav pacienta? Individuální projevy choroby u každého jedince jsou přece samozřejmostí a nelze je brát podle zaškatulkovaných schémat. Kam kráčí medicína?“ ptá se čtenářka Zdraví.Euro.cz
Co byste odpověděli lékařům, kteří se na své kolegy obrátili s žádostí o radu?
Jaké jsou vaše konkrétní zkušenosti s tímto problémem v praxi?
Vždy jste vyhověli pacientovi, pokud bez zjevných příznaků požadoval vyšetření?
Nebo jste již upozornili pacienta, že by si musel vyšetření zaplatit sám?
(ivb), www.Zdravi.Euro.cz