Minirozhovor: Lubomír Vondráček, obhájce zdravotníků
V čem spočívá vaše současná práce?
Hlavně v kontrole poskytování péče, v auditu. Je to vlastně vyřizování stížností a kontakt s veřejností.
Překvapila vás v poslední době nějaká stížnost?
Pořád mě nepříjemně překvapuje, že stěžovatelé jsou čím dál tím agresivnější. Často nejde o odstranění skutečných vad, ale pouze o získání výhod a finanční kompenzace. Pacient jde do výkonu s tím, že mohou nastat komplikace, a to i při zcela správném postupu. Ty pak nastanou a pacient chce automaticky kompenzaci. Najednou zjistíte, že existují velké disproporce mezi přáním pacienta a možností personálu tato přání splnit. Mám toho docela hodně naoperováno, ale když teď vidím ty stížnosti, tak kdybych měl znovu operovat, polovinu zákroků bych neprovedl. Bál bych se.
Jak se podle vás vyvíjí vztah lékař - pacient?
Zdravotníky pořád učíme komunikovat, být v tomhle profesionální, ale i pacienti by se měli naučit komunikovat s lékaři. Mnozí z nich to neumí. V takovém vztahu vznikají konflikty velmi snadno. Stačí, když lékař, který chce udělat vyšetření pořádně, chytí pacienta za zlomený palec. Toho to samozřejmě bolí. A už z˙toho máme konflikt.
Co považujete za největší problém českého zdravotnictví?
Probíhá tady tolik reforem, že se v tom běžný zdravotník těžko orientuje. Ale vždycky, když se dějí celospolečenské změny, tak nastává chaos. Až se to stabilizuje, uklidní se i zdravotnictví. Tenhle problém tu je i v ostatních resortech. Proti zahraničí máme jinak skvělé výsledky. Žlučník by operovali stejně v Jablonci jako v Mnichově. A kdybych byl nemocný, nechal bych se ošetřovat v jablonecké nemocnici.
Regionální deník
