Z upraveného parku se tyčí budova nemocnice následné péče. A září nejen zánovní fasádou. O proměně jsme hovořili s ředitelkou úseku následné péče zastřešující společnosti Medicon Hospitals Dubravkou Jaganjacovou.
Humpolecký nemocniční areál jste převzali asi před dvěma roky. Můžete přiblížit jeho současnost?
Nemocnice má 104 lůžek.
Obsazenost je takřka stoprocentní, máme tu pacienty z regionu i z odlehlejších částí republiky. Snažíme se jim poskytovat co možná nejkvalitnější péči, přizpůsobit provoz jejich potřebám. Ať už se bavíme o estetické stránce věci, kdy celou budovu postupně opravujeme, či o neustávajícím zvyšování nároků na přístup zaměstnanců.
Co je vlastně prvořadým úkolem zařízení vašeho typu?
Jde o to, dopřát dlouhodoběji nemocným tu nejmodernější dostupnou péči. Dnes už k tomu patří třeba i služby lékaře psychologa, logopeda či ergoterapeuta a další specializace. Pacient musí být v dobrém slova smyslu neustále vytížený. To všechno může výrazně urychlit návrat klienta do domácího prostředí.
A najde tyto nadstandardní služby i ve vaší nemocnici následné péče?
Kromě obecné následné péče se snažíme poskytnout právě i něco navíc. Třeba v okolních krajských nemocnicích se dokáží velice dobře akutně postarat o pacienty postižené cévní či mozkovou příhodou. Počet rehabilitačních lůžek ale čas od času nedostačuje, zejména starší lidé navíc občas nezvládají tamní intenzivnější doléčovací program. Z toho důvodu jsme se rozhodli zavést tuto specializaci i sem.
Jak jste s touto myšlenkou daleko?
Podařilo se nám oslovit přednosty neurologických či interních oddělení nemocnic v kraji. Navázali jsme spolupráci rovněž s rehabilitačními odděleními. Pohromadě mámei tým, který se o tyto pacienty postará. Průběžně doobjednáme speciální pomůcky, které pacientům zpříjemní zotavení.
Minulý týden jste dostali darem pětadvacet tisíc korun. Jak důležité jsou pro vás podobné příspěvky?
Jsme velmi rádi za každou pomoc. Díky tomu nyní může využívat vlastní sprchovací křeslo každé z našich třech oddělení.Někomuse to může zdát jako naprostá maličkost, pacientům to každopádně zpříjemní pobyt.
Když už jsme u toho zpříjemnění, již jste zmínila postupnou rekonstrukci budovy. Není složité modernizovat starý dům takříkajíc „za pochodu“?
V první řadě se sluší říci, že barák je to sice starý, nicméně dobře udělaný. Rovněž jeho nejbližší okolí plné zeleně je hrozně příjemné, takřka ideální pro zaměstnance i pacienty. I když ti by samozřejměbyli ze všeho nejraději doma (úsměv). Areál opravujeme postupně tak, aby se to nedotklo pacientů. Můžete poodkrýt vaše nejbližší kroky s tím spojené ?
Pořád je co zlepšovat. Více se věnujeme třeba zlepšení komunikace s pacientem. Každý se tu musí cítit vítán. Nato bychom rádi brzy navázali právě již zmíněnou nadrámcovou péči pro pacienty zotavující se z cévních a mozkových příhod.
A pokud se týká nemocnice jako takové, máte představu o její ideální podobě?
To úplně základní a nezbytně nutné jsme už udělali. To znamená konsolidovat personál, vytvořit harmonický tým kvalifikovaných lidí. Nyní se chystáme zavádět služby, které pacienti ocení. Samozřejmě to musíme dělat krůček po krůčku, podle finančních možností naší zastřešující organizace.
V čem vlastně spatřujete naprostý základ péče o dlouhodobě nemocné?
V první řadě je to příjemné prostředí i odpovídající přístup veškerých zaměstnanců.
To je nezbytný základ. Pacienti určitě ocení třeba i novou polohovací postel či další lepší pomůcky. Ze všeho nejvíce ale vnímají způsob, jakým se o ně staráte. Není nic důležitějšího než klient.
Pečujete tu převážně o starší pacienty. To přece musí být něco jiného než v „klasické“ nemocnici.
Tady už rozhodují osobní kvality každého zaměstnance. Tedy vlastnosti, které se nedají naučit ani v té nejlepší zdravotnické škole. Chce to více citu, pochopení. Starší člověk potřebuje na všechno více času, bývá dříve unavený. U některých pozorujeme i strach z nemoci, z osamělosti, různé úzkostné pocity, které mnohdy maskují jejich objektivní stav. Zkrátka, je to náročná práce, úplně každý pro ni nemá předpoklady.
Nemáte tedy trochu potíže s naplněním pracovního kolektivu?
Jak jsem již naznačila, pro toho, kdo k tomu nemá patřičný vztah, je to neatraktivní práce. Navíc nevděčná, protože spousta pacientů trpí nevyléčitelnými, chronickými chorobami. Naším posláním je poskytnout jim takovou péči, která jim napomůže vést i tak velice kvalitní život.