Není výjimkou, že vyzývají sestry z postkomunistických států k pracovní spolupráci s tím, že potřebují například slovensky mluvící personál. Tak jako v Německu i zde záleží na typu pracoviště, od čehož se odvíjí výše mzdy. Při úvazku 38 hodin týdně si sestra může vydělat např. 2158 eur v charitativním ústavu nebo za úvazek s 20hodinovým týdnem 1186 eur. Nejčastěji je poptávka po diplomovaných sestrách, jež vystudovaly v Rakousku (nebo mají Rakouskem uznávané vzdělání), požaduje se časová flexibilita, někdy i řidičský průkaz a samozřejmě odborné kvality na nejvýše možné úrovni, včetně dokladu o trvalém školení.
Vzdělávání sester
Základní tříleté vzdělání budoucích sester nabízejí „zdravotnické školy“, na nichž teoretická a praktická příprava představuje 4600 hodin (www. bmg.gv.at). Existuje však možnost vzdělávání zkráceného na dva či jeden rok, pokud už zájemce pracoval ve zdravotnictví, např. jako sanitář či pomocný ošetřovatelský personál. Podobně jako v Německu také v Rakousku existuje finanční podpora žákyň/žáků – dostávají kromě pojištění a pracovního oděvu také „kapesné“: mezi 200 až 400 eury měsíčně, za noční službu kolem 12 eur, dále příspěvek na stravování.
Ministerstvo zdravotnictví zdůrazňuje, že diplomovaná sestra musí umět pečovat o pacienty v celém komplexu souvislostí, jak při tělesné, tak duševní nemoci, se zvláštním ohledem na zdravotně handicapované, se znalostí prevence, ale i rehabilitace, s vědomostmi o etice či s nácvikem vhodné komunikace a řešení konfliktů. Vedle ryze zdravotnických předmětů, jako např. anatomie či patologie, se budoucí sestry učí mj. základům sociologie. Vzdělání se zaměřuje na specializaci péče o děti a mládež, na psychiatrii či péči o seniory.
Jiskření mezi sestrami a lékaři
Instituce, jež se v Rakousku věnují získávání nových zájemců o profesi sestry, včetně svazu pro zastupování tohoto a obdobných povolání (Rakouská asociace sester, www.oegkv.at), nezastírají, že jde o „enormně náročnou práci“. Na druhou stranu slibují možnost výraznějšího kariérního růstu. Jak z odborných zdravotnických škol, tak přes všeobecné univerzitní vzdělání lze zvolit magisterské či bakalářské vzdělání trvající od čtyř po osm semestrů s nejrůznějším zaměřením (management, věda a výzkum aj.). Zástupci sesterské profese v Rakousku v současné době obhajují posílení personálu v ústavech s jeho vyšším společenským oceněním a zároveň požadují rozšíření svých odborných kompetencí. Z jejich veřejných vystoupení je patrné, že to mezi středním zdravotnickým personálem a lékaři někdy „jiskří“. Tak jako v Německu je tu a tam slyšet, zda sestra může katetrizovat také někde jinde než jen na urologických pracovištích, podobně v Rakousku sestry ironicky prohlašují, že ve skutečnosti v praxi dělají u pacientů takřka všechno, ale oficiálně to není možné. Mezi sestrou a lékařem má jít o spolupráci, nikoli jen o „spolupůsobení“. Jiskření lze vnímat i mezi sestrami bez vysokoškolského vzdělání a těmi, které zvolily univerzitní dráhu, nicméně smířlivější diskutéři zdůrazňují, že pacient potřebuje oba tyto typy profesních pracovníků.