Informovaný souhlas upřesnily od dubna reformní zákony s cílem zvýšit práva pacientů.
Lékařům a nemocnicím slouží informovaný souhlas s podpisem pacienta zčásti jako ochrana při možném soudním sporu. Pacientům umožňuje, aby se podíleli na rozhodování o své léčbě. Jednotlivé nemocnice si vypracovaly své formuláře, někdy prý zbytečně složité a pro pacienty nesrozumitelné.
„Myslím si, že informované souhlasy jsou velice komplikované a nejsou vždy jasné a na úrovni pacientů, aby mohli porozumět. I když podle zákona mají právo na informace, kterým oni porozumí,“ řekla ČTK Petrenko. Jako dobrý příklad uvedla Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde tvořili formuláře ve spolupráci s pacientskými organizacemi.
„Informovaný souhlas by neměli dělat jen právníci a lékaři, měli by se pacientů zeptat, čemu rozumějí, čemu ne a co by tam potřebovali. Protože pokud pacienti informovanému souhlasu nerozumějí, je nanic,“ shrnula.
Přednosta kardiocentra IKEM profesor Jan Pirk ČTK řekl, že zákonem se na praxi informování pacientů v IKEM nic nezměnilo. Podat informaci tak, aby pacient porozuměl, brali prý vždy jako součást kvalitní péče. „My se snažíme a snažili jsme se vždy, aby se doktor s pacientem naladil na stejnou tóninu, aby se přizpůsobil znalostem a mentální úrovni pacienta, aby pacient k němu získal důvěru, aby mu vysvětlil, co se bude dít,“ řekl.
V IKEM dávají každému pacientovi při příjmu brožurku s podrobným výkladem, třeba co ho čeká při srdeční operaci. Všechno si tam může přečíst, pak si s ním lékař promluví a pacient může kdykoli až do operace mít ještě doplňující dotazy. Mnohdy je prý obtížné pacientům vše vysvětlit, často jsou to staří lidé s aterosklerózou, přesto každý dostane informaci v takové podobě, aby jí porozuměl.
Podle šéfa spojené akreditační komise Davida Marxe je „kouzlo v tom, říkat složité věci jednoduše“. Při procesu akreditace jde komise od podepsaného formuláře k pacientovi a posuzuje, jak on tomu rozumí. „Protože informovaný souhlas není papír, ale proces. Hodnotím, co si pacient pamatuje a co ví,“ řekl Marx.
Nemocnice by se podle doporučení komise neměly snažit do informovaného souhlasu napsat „deset tisíc variant a komplikací“, kterým může rozumět jen pár pacientů, ale informovat o principech tak, aby se mohl pacient rozhodnout, jakou variantu zvolí a jestli se vůbec nechá léčit.