Jednoznačně nejčastější formou je čistá stresová inkontinence. Jedná se o pasivní únik moči uretrou jako následek zvýšení nitrobřišního tlaku, který odhaluje nedostatečnost uzávěrového aparátu. Únik je zpočátku patrný jen při některých činnostech, například při kašli, kýchání, smíchu, běhu, později i při koitální aktivitě nebo při změně polohy. Stav se postupně zhoršuje, takže stačí i menší náplň močového měchýře a nepatrná aktivita. Stoupá i spotřeba hygienických pomůcek.
Na druhém místě je urgentní inkontinence, která je definována jako nechtěný únik moči při imperativním nucení na močení. Jedná se o stahy močového měchýře doprovázené silným nucením, které nelze potlačit. Dochází k úniku části náplně močového měchýře v nesprávný čas a na nesprávném místě.
Třetí místo zaujímá smíšená inkontinence moči, což je kombinace stresové a urgentní.
Časté močení a omezení aktivit
Vrátíme-li se do minulosti, zjistíme, že inkontinence moči u žen byla považována za normální jev spojovaný s vyšším věkem, počtem porodů a těžkou prací. Postupem doby se začali „osvícení lékaři“ zabývat možností její léčby. Tím nemyslíme používání vložek, což nikdo z nás nepovažuje za léčbu, ale pouze za jakousi berličku nebo ochrannou pomůcku, která nic neřeší, jen momentálně zabrání průniku moči oblečením. Vložky zde mají stejnou funkci jako při menstruaci. Dnes již většina gynekologů i praktických lékařů reaguje na různé náznaky, při nichž žena většinou popírá inkontinenci úplně, častěji však zkresluje situaci, bagatelizuje ji a popisuje různé jiné zástupné problémy, například časté močení, nucení při jízdě v dopravním prostředku a podobně. Postupně ženy naznačují, že kvůli častému nucení na močení přestaly chodit cvičit, tancovat, do kina, do divadla, bojí se jít na návštěvu nebo jezdit na dovolenou. Málokdy žena inkontinenci přizná přímo, protože se stydí.
Tady nastupují zkušené sestry. Při vstupním pohovoru nebo i při běžném preventivním vyšetření se ženami volně pohovoří a cílenými dotazy, které musí být formulovány tak, aby ženu nepřivedly do rozpaků, dokáží odblokovat její stud. Žena se pak většinou se svými problémy svěří. Samozřejmě i mezi sestrami je mnoho inkontinentních žen, které tím, že bývají u zdroje pomoci, dříve a častěji své problémy řeší. Pacientkám mohou popsat svou situaci a její řešení, tím získávají důvěru a dochází tak k lepší komunikaci. Žena se snadněji svěří někomu, kdo podobným problémem prošel. Vzhledem k tomu, že většina žen postižených inkontinencí moči je ve středním nebo starším věku, bývá výhodnější, když ani sestra není přímo po škole a má potřebné znalosti a komunikační předpoklady. V této fázi může každá chyba zatvrdit ženu při získávání důvěry a oddálit řešení jejího problému, což je nežádoucí a zcela zbytečné. Dokáže-li se žena se svými potížemi svěřit, má už téměř vyhráno. Po podrobném vysvětlení je poslána na odborné vyšetření – urodynamiku – k urogynekologovi.
Včasné řešení zabrání urgenci
Díky moderní přístrojové technice a zkušenostem atestovaného urogynekologa náprava potíží netrvá dlouho. Pokud se jedná o stresovou inkontinenci, která je anatomicky daná a chirurgicky léčitelná, dochází během několika týdnů, někdy i dnů, k zavedení (implantátu) „pásky“, která je bez řezání břicha umístěna pod střední část močové trubice, samozřejmě při sjednání vaginálního přístupu. Operace netrvá dlouho, a pokud je urogynekolog také zkušený operatér, výsledek se dostaví prakticky okamžitě. Výhodná je i krátká doba rekonvalescence, rychlé zařazení do pracovního procesu, což je v dnešní době velmi důležitá informace. Kromě tohoto typu operace, který je stále populárnější, existuje i řada jiných operačních přístupů. Typ výkonu určí odborný lékař podle aktuálního stavu ženy.
I přes tyto pozitivní zprávy o možnosti léčby je velmi smutné, že se stále setkáváme s historickými názory, které přetrvávají zvláště na některých venkovských obvodech. Mezi ženami se pak někdy šíří nesprávné informace typu „to má každá… vás to taky čeká, vzpomeňte si na svou babičku“. Místo, aby se lékaři a sestry snažili zlepšit životní komfort postižené ženy, zaviní touto dezinformací nejen prodloužení trápení, ale oddalováním řešení se může přidat urgence. Ta vzniká tím, že žena kompenzuje únik moči častějším chozením na toaletu. Pokud si tím „vypěstuje“ urgenci, dochází pak i při malé náplni ke stahu močového měchýře a k jeho vyprázdnění v nesprávný čas a na nesprávném místě. Tuto epizodu, která se může opakovat i několikrát denně, již žena nedokáže vůlí ovlivnit a je třeba ji dlouhodobě léčit. Urgence se nedá operovat.
Osvěta a empatická sestra
Ve velkých městech bývají ženy lépe informovány a mají rychlejší přístup k řešení. Tato problematika je stále více středem zájmu, což není divu, protože inkontinence moči postihuje zhruba třetinu až polovinu ženské populace. Dnes k nám přicházejí i mladé dívky, které vzhledem k životnímu stylu (aerobik, bojové sporty, trampolíny, jízda na koni…) mívají problémy s udržením moči již jako šestnácti- až dvacetileté, přestože nerodily, těžce nepracovaly, ale věnovaly se sportu, který není vhodný pro určitý typ žen. Tady by měla s informacemi opět přispěchat sestra, aby dívky před gynekologickým či urologickým vyšetřením poučila. Ze zkušenosti víme, že tam, kde inkontinencí trpěla babička, je velká pravděpodobnost, že jí budou trpět i matka, teta a další ženy v rodině. Není to však pravidlem. Tyto dívky a ženy by se pokud možno měly vyvarovat těžké práce a fyzicky náročných sportů. Vysvětlení a poučení by mělo opět zůstat s velkou dávkou taktu a porozumění na sestře, která se dokáže lépe vcítit do psychiky takto postižené dívky či ženy. Vzdělaná sestra, která dobře rozumí problematice inkontinence, dokáže podat informace mnohem lépe a citlivěji a hlavně s menší „rutinou“ než lékař. Díky těmto sestrám dochází k velkému nárůstu nových klientek, které trpí inkontinencí moči a hlavně které přicházejí pro pomoc včas.
O autorovi| Mgr. et Bc. Olga Kubečková, MUDr. Richard Havel, UROGYN, s. r. o., uroolga@seznam.cz