Programu se zúčastnili studenti a lektoři z 10 zemí Evropy (Belgie, Česká republika, Finsko, Litva, Lotyšsko, Nizozemsko, Norsko, Skotsko, Španělsko, Švédsko) a zástupci z USA. Z České republiky se, kromě nás dvou a vyučující ošetřovatelství na LF MU Brno, také zúčastnila studentka porodní asistence z naší univerzity a dvě porodní asistentky s lektorkou z Ostravské univerzity.
Příjezd na místo konání byl 23. 1. Všichni účastníci z České republiky odjížděli autobusem z Brna. Po šestnácti hodinách a jednom přestupu na vlak jsme brzy ráno docestovali do Gröningenu. Ihned po příjezdu jsme vyrazili na univerzitu, kde se nás ujali místní učitelé a poskytli nám čas a prostor pro osobní hygienu a občerstvení, což nám po náročné cestě připadalo jako nesmírný komfort. Po úvodních informacích o průběhu nadcházejících dvou týdnů si nás našli studenti, u kterých jsme měli zajištěno ubytování. To jsme ještě netušili, jak mnoho legrace a především práce nás čeká.
Multidisciplinární spolupráce
Evropská organizace Florence Network vznikla v roce 1995 a jejím cílem je mimo jiné zlepšit viditelnost ošetřovatelství a porodní asistence v Evropě, organizace zahraničních a výměnných stáží studentů a učitelů, spolupráce ve výzkumu v ošetřovatelství a oblasti porodní asistence a v neposlední řadě také podpora rozvoje evropských projektů a intenzivních programů. Každý rok je v rámci intenzivního programu vybráno jedno téma z oblasti ošetřovatelství, které se v průběhu konání rozebírá a diskutuje.
Tématem letošního ročníku byl model zdravotní péče, který se zabývá multidisciplinární spoluprácí ve zdravotnictví. Na začátku programu jsme byli rozděleni do pěti skupin, kde byl vždy jeden zástupce z určité země. Byli jsme tedy z různých koutů světa a Evropy a museli jsme se domluvit bez pomoci mateřského jazyka. Každé skupině byla přidělena kazuistika, kterou jsme měli za úkol zpracovat z pohledu multidisciplinární spolupráce s využitím metody evidence based medicine (medicína založená na důkazech). Na konci pobytu jsme výsledky svého bádání prezentovali před komisí složenou z odborníků v oboru ošetřovatelství. Byla to pro nás jedna z prvních zkušeností, s možností předání informací získaných vlastním studiem, na veřejném fóru.
Model multidisciplinární spolupráce vznikl jako odpověď na kontinuální vývoj ve zdravotní péči, kdy je spolupráce mezi zdravotnickými obory důležitým předpokladem pro kvalitně poskytovanou zdravotní péči. Tento model vznikl v USA a je definován jako: Sdílení znalostí a dovedností nebo konkrétních věcných zdrojů, např. informací, financí atd., dvěma nebo více účastníky za účelem vyřešení řady problémů, které ani jeden nedokáže vyřešit samostatně.
V multidisciplinárním týmu existuje velká variabilita jeho členů. Je to dáno tím, že členové takového týmu mají různé specializace, liší se vzděláním, mají vlastní sdružení, časopisy, vlastní denní schůze, každý má své hodnoty. Variabilita členů multidisciplinárního týmu s sebou přináší mnoho výhod, ale také některé nevýhody.
Výhodou takovéto spolupráce je bezesporu výměna informací mezi jednotlivými členy týmu. Dále se jedná o společné sdílení odpovědnosti, kdy platí, že „ve dvou se to lépe táhne“. Míra zodpovědnosti je přesně definována, čímž se předchází možnosti tzv. „kolektivní viny“.
Jedním z dalších pozitiv je profesionální růst zdravotníků, kdy na základě výměny informací a vzájemného obohacování zkušenostmi z různých profesí, bezpochyby dochází k rozšíření odborných znalostí členů týmu. Tento model ve svém důsledku vede k profesionálnímu a individuálnímu přístupu k pacientovi. Ošetřující tým se snaží pacientovi poskytnout kvalitní, odbornou a efektivní zdravotní péči nejen v rámci hospitalizace, ale i např. v domácím prostředí.
Zvýšená prestiž nemocnice či oddělení, kde tento model funguje, je evidentní. K nevýhodám však patří časová náročnost. Členové zdravotnického týmu kromě svých vlastních schůzí navštěvují i tato sezení. Další nevýhodou je narušení zaběhlého systému a subjektivní ztráta autonomie.
V praxi je tento model realizován tak, že například jednou týdně proběhne schůze všech účastníků multidisciplinárního týmu (lékař, sestra, fyzioterapeut, psycholog atd.), vybere se jeden člen, který bude vedoucím týmu a bude mít za úkol koordinaci schůze. Jinými termíny pro takovéto skupiny jsou například nám dobře známá bálintovská setkání či Meeting Counselling. Vedoucím týmu nemusí být vždy lékař - je to člověk, který se v dané problematice nejlépe orientuje. Nejdříve proběhne výběr klientů, pro které je tento model vhodný (většinou se jedná o pacienty s komplexnějším problémem) a dále se diskutuje o možnostech řešení daného problému. Na konci schůze vedoucí týmu vyjádří konečné rozhodnutí, ke kterému dospěl na základě vyslechnutí příspěvků všech členů týmu, a podle toho se dále postupuje v léčbě pacienta. Vedoucí týmu má v tuto chvíli nezastupitelnou roli koordinátora péče. Důležitým prvkem takové spolupráce je návaznost péče v nemocničním zařízení na organizace poskytující domácí či sociální péči atd.
Něco navíc
V průběhu konání intenzivního programu jsme vyslechli mnoho přednášek týkajících se nejen hlavního tématu, ale i kvality péče o pacienta aj. Přednášky prezentovali odborníci z praxe nejen v Nizozemsku, ale i z univerzit různých zemí, což považujeme za skvělé propojení aktuálních poznatků z teorie i praxe ošetřovatelství. Mimo jiných nás zaujala přednáška paní H. A. Stallinga, MSc, RN, věnovaná mezinárodní klasifikaci funkcí, invalidity a zdraví (International Classification of Function, Disability and Health), či přednáška o eutanázii.
Všichni účastníci tohoto programu měli také prostor k představení své země. Většinou se prezentace týkaly historických a zeměpisných údajů o dané zemi, představení vysílající univerzity a města, systému vzdělávání a systému zdravotnictví.
Byl pro nás připraven velmi zajímavý a bohatý program. Zúčastnili jsme se např. prohlídky nemocnice, školy, likérky, nechyběla prohlídka města. Byli jsme bruslit na rychlobruslařském stadionu a navštívili jsme typické nizozemské puby. Dále jsme měli možnost projít si různá muzea a jiné historické památky.
Volný víkend jsme využili k návštěvě metropole Nizozemska, Amsterdamu, který nás opravdu nadchl svou nezaměnitelnou atmosférou. Rozloučili jsme se akcí nazvanou „International Dinner“, na kterou reprezentanti každé země přichystali pro chuťové buňky ostatních účastníků některé speciality své země. My jsme připravili typicky česká jídla, a to zelňačku, bramboráky, perník, cukrovinky a samozřejmě nesměla chybět slivovice, na kterou se všichni, poučeni z předchozích setkání, moc těšili. Ochutnali jsme mimo jiné finské rybí pasty, norské sobí maso, holandské krokety, španělskou chilli omáčku, belgickou čokoládu, litevský alkohol a mnoho jiných specialit.
Poslední den před odjezdem jsme využili k procestování alespoň části Nizozemska. Den jsme začali výletem do nevelkého, historicky zajímavého městečka Haarlemu. Viděli jsme typické nizozemské mlýny, otočné a zdvihací mosty přes místní kanály a mnoho jiného. Dále jsme pokračovali do přímořského městečka, kde jsme strávili asi dvě hodiny krásnou procházkou po chladné písčité pláži. Západ slunce nás zastihl v Haagu, známém mezinárodním vojenským tribunálem. Téměř o půlnoci jsme odjížděli z Utrechtu autobusem domů.
Účast na tomto mezinárodním intenzivním programu byla pro nás opravdu velkým přínosem. Nejenže jsme poznali Nizozemsko a jiné země, přátelské kolegy z různých států, mnoho zajímavých názorů a odlišností oproti České republice, ale také se nám otevřel jiný pohled na výuku a systém zdravotnictví a poskytování ošetřovatelské péče. Účast v tomto programu pro nás představovala i zkoušku našich odborných znalostí a jazykových schopností. Tímto článkem bychom chtěli povzbudit všechny, kteří mají možnost zúčastnit se podobné akce, aby ji určitě využili. Věřte nám, stojí to za to.
O autorovi: Alžběta Bourková, Karel Hejduk, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství