Interní onemocnění ve stáří

Průběh interních onemocnění je obecně dlouhodobější, atypicky probíhající ve smyslu méně vyjádřených symptomů a zdánlivě lehčího průběhu. Ke zvláštnostem průběhu onemocnění ve stáří patří především polymorbidita, tzn. sdružení několika nemocí současně u téhož jedince bez kauzální souvislosti, nebo dochází ke kauzálnímu řetězení chorob, kdy jedna vyvolává druhou. Klasickým příkladem je fraktura dolní končetiny, která vede k imobilizaci. Následná imobilizace způsobí flebotrombózu a z ní může dojít k embolizaci do plic. Klinický obraz ve stáří Nespecifické příznaky: Klinický obraz často ovládají projevy nespecifické, univerzální, obvykle neurologicko-psychiatrické (klesá pocit žízně, termoregulace, adaptabilita). Mikrosymptomatologie: Chorobné příznaky jsou jen minimálně vyjádřené, např. chybí horečka u akutní infekce. Mono- nebo oligosymptomatologie: Nemoc se neprojevuje obvyklou škálou příznaků, ale pouze jedním z nich. Sklon k chronicitě: Ve stáří je významně vyšší tendence k protrahovanému průběhu (a to i u chorob typicky akutních). Sklon ke komplikacím: Buď typu „řetězová reakce“ (jedna nemoc vyvolává druhou), nebo se jedná o komplikaci, která nemá přímý vztah k základnímu onemocnění (původní klinický obraz je nahrazen jinými příznaky z nové choroby – „fenomén vytěsnění“). Nejčastější onemocnění ve stáří Kardiovaskulární onemocnění: Kardiovaskulární onemocnění představují nejčastější onemocnění všeobecně, ve věku nad 65 let umírá na srdeční choroby 30–