Bolestivá extrakce
Konec projektu elektronických zdravotních knížek společnosti IZIP je dobrou zprávou v tom smyslu, že obhajovat neobhajitelné ani v Česku nelze věčně. Jinak s ním zcela nepochybně budou samé problémy způsobené tím, že se přece jen dařilo obhajovat neobhajitelné řekněme osm let (připustíme-li, že na počátku projektu stála ušlechtilá myšlenka).
Projekt za tu dobu sice nezačal fungovat, ale zato hezky prorostl strukturou největší české zdravotní pojišťovny, takže jeho vytržení bude velmi bolet. Je to ale nejméně špatná ze všech špatných cest. O dobrých nemůže být řeči, nejsou.
Sbohem a šáteček
Jestliže se ovšem správní rada VZP nyní odhodlala k půli roku ukončit smlouvy s IZIP, nasypat do stoupy za dvěma miliardami ještě dalších asi 85 milionů a firmě Jiřího Paška dát sbohem, měl by logicky následovat další důležitý krok. Tím je samozřejmě odvolání generálního ředitele VZP Pavla Horáka a rezignace přinejmenším nejvyššího vedení správní rady.
Pavel Horák a šéf správní rady Marek Šnajdr stáli za projektem dobrých šest let z těch osmi, po která se dalo tušit, že z něj nic dobrého nekouká. Těžko se nyní mohou prsit tím, jak s IZIP vyběhnou a očistí VZP. Zpřetrhat smlouvy a s kloboučkem v ruce a omluvou se rozloučit, to by byl nejčistší způsob jak z celé kauzy jakž takž důstojně vycouvat. Jinak hrozí (a přijde) další etapa obhajování neobhajitelného.
No nekupte to!
Jenže ono by to nebylo v souladu s moderní českou politicko-manažerskou školou, pro niž je přiznání chyby nebo omylu přijatelné asi jako sodomie. Proto správní rada VZP jednala „pod mediálním tlakem“, pod nímž zrušila projekt, který byl vlastně docela dobrý, jen nefungoval tak úplně dobře.
Za to samozřejmě nemohl IZIP, natož VZP, ale jedině ministerstvo zdravotnictví. Proto šéfka představenstva IZIP Jitka Kotková dokáže napsat do dopisu ministrovi zdravotnictví, že projekt nestál 2 miliardy, ale vlastně jenom 1,6 miliardy, protože zbytek firma odvedla na daních.
Samotný vývoj a desetiletý provoz stál pouhých 600 milionů, no nekupte to, na dalších 400 milionů ovšem přišla registrace klientů (což samozřejmě není součást provozu) a 300 milionů rozdala firma lékařům za účast v systému a tak dále. Místo aby se nad takovými čísly alespoň začervenala, obviňuje z nefunkčnosti systému lékaře, kteří nespolupracují.
„Ani dobrá myšlenka se neprosadí sama,“ lká manažerka a navrhuje řešení: Uzákonit IZIP jako povinný pro všechny lékaře i všechny zdravotní pojišťovny. „Proč zahazovat něco, co jsme již jednou zaplatili?“ ptá se řečnicky Kotková. Věru, drzé čelo lepší než poplužní dvůr.
Oběti mediálního tlaku
Horák ani Šnajdr pravděpodobně neodejdou a budou v čele VZP dál hrát oběti mediálního tlaku, který je donutil ukončit vlastně docela fajnový projekt, jehož jediná slabina spočívá v tom, že zákony se nepíší na míru jedné soukromé firmě. Bude to smutná podívaná, ale politická konstelace si ji žádá a její slovo je v tomto případě výrazně hlasitější než nějaké odborné, etické či politicko-kulturní principy.
Šnajdr má solidní slovo v ODS a premiér Nečas si ho nechce pohněvat. A zdá se, že nikomu krom ministra Leoše Hegera se nějak nechce riskovat, že by do křesla ředitele VZP mohl nastoupit někdo trochu viditelnější, svojštější a méně nekonfliktní.