„Už podobné problémy řešit nechceme, proto jsme se připojili k výzvě Děkujeme, odcházíme,“ vysvětluje šestatřicetiletý internista Martin Sajdl.
Ve zdejší nemocnici dalo výpověď 16 lékařů, z 11 na interně pak 7. Co se stane, pokud skutečně odejdou? „Mě se neptejte, to by právě měl řešit někdo jiný,“ krčí rameny předseda zdejšího Lékařského odborového klubu.
Volno za noční? Zapomeňte
Pracovní týden Martina Sajdla rovná se přibližně 65 hodin. Do měsíce odslouží vedle svého běžného úvazku kolem 5 služeb, mezi nimi i noční - čtyřiadvacetihodinové, celkem asi 100 hodin navíc. Zdůrazňuje, že to ještě není žádný extrém.
„Jsem celý týden od rána v práci, pokud mám noční, další den opět normálně nastoupím,“ popisuje režim v bílém plášti. Žádné adekvátní volno se nekoná. V tomto počtu ho nemá kdo nahradit. Navíc ráno je to úplně nemožné, běží vizity, příjmy pacientů. „Kdybychom pracovali jen přesně podle úvazků, chybí tady dvě třetiny lékařů,“ dokresluje.
Kdo by si tohle riskl jinde v práci, kde nejde o zdraví a život? Neskrývá, že jde lékařům také o peníze. Ale komu nejde? Kdo nechce být v dnešní společnosti za vyčerpávající práci spravedlivě odměněn?
Devastující poměry
Zdůrazňuje, že neméně jim však vadí celkové pracovní poměry, zacházení s nastupujícími doktory. „Mladé lékaře tohle prostě odrazuje, do nemocnic nenastoupí, je jich čím dál méně. Raději půjdou k farmaceutickým firmám, otevřou si praxe jako praktičtí lékaři nebo odejdou do zahraničí. A pochybuji, že by se pak někdo z nich vrátil. Dneska už jsou jazykově vybaveni,“ vypočítává důvody, které za deset let práce v Rychnově důvěrně zná.
Redukuje se lůžková péče, řešením situace ve zdravotnictví má být i rušení malých nemocnic. Tady se nabízí exemplární případ na Rychnovsku - rušení opočenské nemocnice. „No, to jsme si mohli myslet, že nám to pomůže. Z Opočna však přejde do Rychnova asi jeden lékař. Jinak se sem nikdo nehlásí,“ konstatuje Sajdl.
Na pranýři visí i pro doktory nutný systém vzdělávání po opuštění fakulty. „Mladý lékař stráví několik let na stáži mimo své pracoviště, na které se přihlásil. Zrovna teď máme jednoho kolegu z interny ve fakultní nemocnici v Hradci. Záleží na specializaci, ale představuje to průměrně dva roky. Když už tedy někoho seženeme, odejde nám na stáž. U nás stážuje jedna kolegyně, ale ta se připravuje na praxi praktické lékařky, takže po stáži zmizí,“ přibližuje Martin Sajdl nemocniční realitu. O černý humor v ní není nouze.
Výplata? Dluh za pojištění
Když sám před lety ve fakultní nemocnici nastoupil, dostal úvazek na dvě hodiny týdně. Pracoval však běžně celé dny. Šel si pro první výplatu a umrtvila ho scéna jako z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje: „Chtěli po mně dvě stě korun, že za mě zaplatili zdravotní a sociální pojištění. Byl jsem ještě dlužný.“
Přemítá, že veřejnost asi stále netuší, že i nyní nastupující lékaři v některých nemocnicích dostávají smlouvy na úvazek 0,1, což představuje asi hodnu denně, i když denně pracují normálně 8 hodin: „Placeni jsou pak většinou bokem, například jako postgraduální studenti, třeba z vědeckých fondů.“ Vadí mu, že se mluví o vydírání: „My žádný exitus lékařství způsobit nechceme.
Dokud jsme ale jen upozorňovali a varovali, nikoho to nezajímalo. Tohle je poslední zoufalý krok,“ dodává a pokračuje: „Když jsme před půl rokem jen demonstrativně říkali, že výpovědi dáme, nikdo to neřešil, prošlo to bez povšimnutí.“
Co budou lékaři z rychnovské nemocnice dělat dál, opravdu ji opustí? Žádný „Jáchym“ kartu jejich osudu ze stroje nevytáhne. Na slovní sliby, že někdy, až se ušetří třeba na lékové politice, zbydou peníze na lékaře, už nevěří. On i jeho kolegové chtějí jasné garance změny. Pokud nedostanou konkrétní záruky zlepšení pracovních podmínek, výpovědi prý nestáhnou: „Čekáme do března.“