Vše nasvědčuje tomu, že blížící se parlamentní volby budou trochu i referendem o zdravotnictví. V resortu se neustále něco děje, ale místo jeho stabilizace se ministru Rathovi v rekordně krátké době podařilo rozeštvat snad všechny profesní skupiny, které ve zdravotnictví působí.
Jestliže na hodnocení výsledků práce nejednoho z politiků se hodí známé české přísloví “ není všechno zlato, co se třpytí“, v případě ministra Ratha to platí dvojnásob. Dnes už téměř legendárního “ oddlužení“ Všeobecné zdravotní pojišťovny, které Rath vydává za svůj velký manažerský triumf, nedosáhl ničím jiným než tučnými dotacemi ze státního rozpočtu, tedy za cenu zadlužení státu.
Svérázně se ministr vypořádává také s jakýmkoliv projevem nespokojenosti ze strany lékařů - označí jej jednoduše za politické spiknutí pravice, čímž celou věc smete ze stolu.
Lámat chleba se však bude koncem května, kdy parlament definitivně rozhodne o osudu zákona o neziskových nemocnicích vetovaném prezidentem Klausem. Byť se zákon tváří jako kopie západních vzorů, nejde v něm o řešení problémů českého zdravotnictví, ale především o moc. Nejen krajští hejtmani se přirozeně odmítají smířit s tím, že se jim de facto zakazuje, aby “ jejich“ nemocnice měly jinou právní formu než formu neziskové organizace.
Pes je zakopán v tom, že jen s neziskovou nemocnicí bude Všeobecná zdravotní pojišťovna povinna uzavřít smlouvu. Nemocnice bez smlouvy s pojišťovnou bude prakticky odsouzena k zániku. Lze tedy předpokládat, že kraje se diktátu zákona podvolí a ministr Rath bude slavit úspěch: jeho velkolepému plánu na zglajchšaltování českého zdravotnictví již nebude nic stát v cestě.
Koncentrace moci v rukou ministerstva zdravotnictví může na první pohled vypadat jako příslib jednotnosti a pořádku. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že úřednický aparát, a především ten na centrální úrovni, nedokáže předvídat nabídku a poptávku po zdravotnických službách, a zajistit tak kvalitní a dostupnou lékařskou péči.
O způsobu uvažování úředníků leccos napovídá nesmyslně sestavený žebříček kvality státních nemocnic. Jaký div, že jedna z pražských porodnic se umístila na vynikajícím druhém místě, zatímco brněnská úrazová nemocnice na předposledním, šestnáctém. I laikovi je jasné, že srovnávat úspěšnost lékařských zákroků při porodech a těžkých úrazech dost dobře nejde. Dojdeli to někdy i ministerským úředníkům, je ve hvězdách.
JAN BŘEZINA, Rovnost