Při péči o pacienta musíme brát ohledy na jeho národnost, etnický původ, náboženství, vyznání a kulturu. Jednotlivé kultury si z generace na generaci předávají své kodexy, přesvědčení, zásady a regulativy. Při hledání společné základny je důležité vybrat shodné znaky, symboly, postoje, slovní obraty. Je velmi podstatné uvědomit si, co zahrnuje pojem kulturní odlišnost. Během jednání s pacientem jiné národnosti se zaměřujeme na oslovení, náboženství, jídlo, zvyklosti a rituály, intimitu, oblečení, čas (data prohlídek, ordinační hodiny), strukturu společnosti, pohlaví, rodinu.
Kultura a život Romů
Nejrozšířenější menšinou v naší republice jsou Romové. Oficiální počet na tuto skutečnost však neukazuje, jelikož ne všichni se hlásí ke své národnosti.
Rodina pro Romy znamená téměř vše. Uspokojuje základní životní potřeby jejích členů. Největším trestem by bylo vyhnání z rodiny, neboť by tím ztratili veškeré sociální jistoty. V romské rodině se všichni podporují a pomáhají si. Svou prestiž si posilují počtem dětí. Žena je vedena k tomu, aby dokázala zajistit chod domácnosti, vychovávat děti a starat se o manžela. Muž je hlavou rodiny, jejím zástupcem a ochráncem. Pro Romy je nemyslitelné dát své děti dobrovolně do dětských domovů a rodiče do domova důchodců. Nikdo není sám a vše řeší společně. Svět dětí a dospělých nebývá oddělen a generace vzájemně nejsou v opozici. Dítě se učí rychle navazovat kontakty, respektovat rodinu a ta zase jeho.
Romské děti se učí tím, že se účastní společenského dění a napodobují starší. Vzdělání není připisována příliš velká hodnota. I v dnešní době mnoho Romů neumí dobře psát ani číst. Většina rodičů nemůže dětem, které nezvládají učivo, pomáhat, jelikož jsou v tomto ohledu též slabší. Jejich slovní zásoba českého jazyka je oproti neromským dětem menší a navíc i chápání slov je méně přesné. Dospívání končí založením vlastních rodin a manželský svazek by měl být na celý život. Hlavním úkolem dospělosti byla a je péče o rodinu. Staří lidé jsou respektováni a jejich názor má velikou váhu, nikdy nejsou zatracováni jako nepotřební.
Komunikace s romským pacientem
K navázání efektivní komunikace je nutné především vzbuzení důvěry, respektování romských pravidel a zvyků, porozumění konkrétnímu problému rodiny. Komunikaci je nutné přizpůsobit také slovní zásobu. Důležitá je neustálá zpětná vazba, neboť ne vždy může být vše správně pochopeno. Abychom docílili efektivní léčby, je třeba pacienta Roma brát jako rovnocenného partnera. A tuto rovnoprávnost z nás musí i cítit, což nelze zaměňovat s ustupováním od nutných požadavků. Důležitým prvkem komunikace je aspekt asertivity. Podaří-li se nám, jakožto zdravotníkům, prosazovat naše požadavky v případě jedné rodiny v souladu s romskými zvyklostmi a získat si důvěru a respekt, pověst o nás se rozšíří v celé komunitě.
Pravidla komunikace
• Používat jasný, jednoduchý, každodenní jazyk, vysvětlit jakékoli použité odborné termíny.
• Věnovat pozornost mimoslovní komunikaci (vyjádření emocionálního stavu), nebát se blízkosti a dotyku.
• Vyhnout se zobecňování chování určité skupiny Romů nebo jedné romské rodiny na celou romskou komunitu. Přístup musí být individuální.
• Identifikovat člena s největší autoritou ve skupině (nejčastěji nejstarší muž či žena) a zapojit jej do sdělování instrukcí (za účasti a souhlasu pacienta). • Informovat o nemocničních pravidlech, provozu oddělení včetně návštěvních hodin, harmonogramu péče, seznamu práv a povinností pacienta, rodinných příslušníků a těch, kteří doprovázejí pacienta, a poskytnout vysvětlení. • Používat humor, ale ne ironicky laděný.
• Nekritizovat pacienta před velkým kolektivem.
• Neočekávat prosbu a po dě kování. • Efektivní komunikaci lze ze strany zaměstnavatele podpořit školením personálu v práci s etnickými menšinami a schopnosti řešit konflikty (prohloubení schopnosti vyjednávání, hledání konsenzu).
Využít interkulturních prostředníků, např. tlumočníků, k porozumění mezi zdravotníkem a romskou rodinou. Ke zlepšení komunikace a zmírnění bariér napomáhá i přítomnost romských pracovníků ve zdravotnických zařízeních (viz obrázek).
Chování ve zdravotnickém zařízení
Pokud přijímáme romského pacienta k hospitalizaci, je třeba myslet i na to, že někteří Romové mají své neduhy. Umějí být agresivní, hluční, neukáznění, nepřizpůsobiví nemocničnímu a léčebnému řádu. Případným nepříjemnostem se snažíme předcházet svým vlídným a empatickým přístupem. Chováme se k nim jako k ostatním pacientům, respektujeme je a snažíme se získat jejich důvěru. Při vysvětlování jednotlivých úkonů mluvíme jednoduše, srozumitelně a pomalu, nejlépe vše ještě raději jinými slovy zopakujeme. Pacienti totiž nemusí vždy pochopit, co po nich přesně chceme nebo co s nimi zamýšlíme. Při neporozumění by mohli znejistět a začít se chovat impulzivně nebo laxně a pasivně.
Je všeobecně známo, že Romové mají snížený práh bolesti. Bolest někdy dávají najevo hlasitým projevem. Při osamocení mívají Romové větší strach, jsou úzkostní, podezíraví, myslí si, že jim zdravotníci chtějí ublížit. Neumísťujeme je tedy na prázdný pokoj. Početnost rodiny hospitalizovaného poznáme a pocítíme nejvíce v době návštěv. Rodinný kontakt je v jejich životě to nejdůležitější, proto se každodenně navštěvují a často i opakovaně během jednoho dne. Tato sounáležitost není vždy pro ošetřovatelský personál příliš přínosná, jelikož umí být hluční, mohou narušovat nemocniční řád a ne vždy respektují ostatní pacienty. Ale pokud to neomezí chod oddělení, je vždy zdravotníky respektována.
Závěrem
Z porozumění kultuře jednotlivých etnik/minorit může zdravotnictví profitovat díky využití vhodné komunikace a solidarity mezi členy skupiny (úcta a péče věnovaná seniorům). Z pohledu ekvity (sociální spravedlnosti) je nutné si uvědomit rovnocenný přístup ke všem sociálním skupinám. Při kontaktu s Romy je třeba mít na paměti, že různé romské skupiny jsou velmi odlišné a individuální. Je také nutné pochopit, že všichni Romové nejsou stejní. Je spousta takových, kteří chtějí žít důstojným životem, pobavit se, studovat a začlenit se do společnosti. Musíme se naučit spolu žít, najít společnou cestu, jinak vznikne začarovaný kruh plný násilí, urážek a opovrhování jak ze strany Romů, tak „neromů“.
Literatura u autorky
O autorovi| Bc. Lenka Václavíčková, mezioborová JIP, Nemocnice Frýdlant, s. r. o., lenkavaclavickova@seznam.cz