Prezident Václav Klaus minulé pondělí vetoval zákaz převodu nemocnic na obchodní společnosti. Jako každý krok, tak i tento má řadu příznivců a zástupy odpůrců.
V obou táborech je velké množství těch, kteří svůj postoj nedokáží vysvětlit. Někteří prostě jen někde slyšeli, že tento krok může mít špatný vliv na péči o pacienty, na platy zdravotníku anebo něco úplně jiného.
Normální hospodaření
Já sdílím názor, že transformace nemocnic může českému zdravotnictví pomoci. Můj názor je založený na mých zkušenostech. Nemyslím si, že transformace uškodí pacientům, nemocnicím a jejich zaměstnancům. Právě naopak.
Zaráží mě fakt, že se naši zákonodárci snaží nejrůznějšími možnými i nemožnými způsoby (například tím, že se příslušné paragrafy snažili propašovat do zákonu o hluku) zasahovat do pravomocí krajů a obcí. A to poté, co si v roce 2003 nevěděli se zadluženými nemocnicemi rady a tento problém jednoduše přehodili právě na kraje.
Proto naprosto zastávám názor prezidenta Václava Klause, že zákaz jednoznačně brání snaze postavit nemocnice na zdravý ekonomický základ.
Většina nemocnic je v dnešní době příspěvkovými organizacemi, které by měly hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a jejich provoz se řídí řadou nařízení, která mají s provozem společnosti v tržním prostředí jen málo společného.
Plánování pro kočku
Nemocnice si na jednu stranu pořizují moderní informační systémy, které jim umožňují exaktní sledování nákladů, jejich rozpočtování a kontrolu takřka do poslední koruny.
Na druhou stranu jsou uprostřed hospodářského roku nuceny řešit situaci, že někdo (v tomto případě stát) rozhodl o osmiprocentním růstu platů zdravotníků. Stát žádné další peníze nemocnicím nedá, plánování je k ničemu.
Odměny jsou pak v nemocnicích určovány nikoliv podle pracovního výkonu nebo měřitelných výsledků, ale podle toho, co nařídí stát, respektive co si na státu vymůže Lékařský odborový klub s Českou lékařskou komorou často pod hrozbou stávek. Nemocnice, která měla naplánovaný vyrovnaný roční rozpočet, se náhle řítí do červených čísel a musí hledat úspory.
Svoboda od nesmyslů
První - a poměrně zásadní - výhodou převodu nemocnic na obchodní společnosti, je vymanění se z řady nesmyslných předpisů, které neumožňují ekonomické řízení nemocnice.
Protože nemocnice bude sama stanovovat své investiční priority, výši mezd nebo počty zaměstnanců, bude moci podstatně lépe plánovat svůj hospodářský rozvoj. Další výhodou nemocnice jako obchodní společnosti je ekonomický tlak na ziskové nebo alespoň vyrovnané hospodaření.
Zatímco příspěvkové organizaci je její ztráta v daném roce anulována a další rok začíná s „čistým štítem“, obchodní společnost si svou ztrátu nese s sebou a musí ji v dalším hospodářském období nahradit.
Rizika jsou
Odpůrci privatizace nemocnic uvádějí, že může hrozit omezení lékařské péče v privatizovaných nemocnicích. Do jisté míry by mohli mít pravdu. Subjekt, který je nucen přemýšlet ekonomicky, se může věnovat pouze lukrativním oborům.
Ale copak je někdo schopen říci, co bude, v ekonomice založené na neustálé dynamice a změně, zítra lukrativní? Tato skutečnost nemá nic společného s vlastnictvím nemocnice, protože i dnes často dochází k tomu, že v kraji, kde je pět nemocnic a všechny jsou krajské nebo státní, nejsou pokryty například pohotovostní služby všech oborů.
Rozsah povinně poskytované péče je především záležitostí celkové koncepce zdravotnictví, která v České republice bohužel stále chybí. Ta by měla stanovit, jaké péče, v jakém rozsahu a v jaké minimální kvalitě se musí pacientovi v každé nemocnici, ať už soukromé, krajské nebo státní, dostat.
Dnes vládne nátlak
Podle vyjádření lékařské komory jsou platy zdravotníků v soukromých zařízeních pod průměrem nemocnic příspěvkových. ČLK podle Davida Ratha vidí dva možné důvody.
Buď je personál v těchto nemocnicích méně kvalitní, nebo jsou zdravotníci majiteli nemocnic „obíráni“. Zapomíná na to, že právě privátní nemocnice může dát jen takové platy, na jaké si vydělá. Zdravotníci v těchto zařízeních přesto zůstávají, zřejmě získávají jiné benefity, které vyvažují podprůměrné mzdy.
Kde je ta koncepce?
Řadu let spolupracuji s vedoucími pracovníky velkých i středních nemocnic a situaci v nich velmi dobře znám. Jednoznačně tvrdím, že hlavním problémem českého zdravotnictví je dlouhodobá neexistence koncepce zdravotní péče včetně všech ekonomicko-politických souvislostí.
Jde například o postavení a roli zdravotních pojišťoven, nabídku a distribuci léků a zdravotnického materiálu… Politické strany mají tendenci tu a tam účelově vytrhnout jeden díl mozaiky a na něm se pokusit získat politický kapitál.
A pohříchu se to občas i podaří. Sledujme situaci, přemýšlejme a počítejme. Věřím, že každý z nás má svou hlavu a bude vědět, jakému záměru dát svůj hlas.
Robert Paskovský, výkonný ředitel a předseda představenstva společnosti WEBCOM, Hospodářské noviny
PeVyp
Strýčku ekonome, už 5 let pracuji pro zdravotnickou a.s. Mám 2 atestace, 20 let praxe a plnou certifikaci ČLK, tedy max. lék. kvalifikaci.Jsem zapojen do programu
jednodenní chirurgie s pracovním vytížením dne 80-90%. Za to mi můj zaměstnavatel platí 20 tis. brutto, žádné přesčasy (služby) - vše je dáno
ve „smluvním“ platu. Po celou dobu v podstatě nedošlo ke zvýšení platu s odkazem na nedostatečné finanční ohodnocení pojišťovnou. Takže již těch 5 let prakticky ověřuji reálný dopad působení a.s. ve zdravotnictví na ty, na nichž celý systém stojí.