Organizace jménem Mental Disability Advocacy Centre (MDAC) vydala naprosto neuvěřitelnou zprávu o psychiatrických ústavech. Zjevně je nesnáší, patrně v širším kontextu módního antipsychiatrického hnutí.
Jen dva prstíčky ohřát…
Nejvíc to schytala Psychiatrická nemocnice Kosmonosy, která patří mezi dosti intenzivně kontrolovaná zařízení, a to včetně používání omezovacích prostředků. Za posledních 6,5 roku zařízení dvakrát navštívil ombudsman, jednou evropský výbor proti mučení, dvakrát Spojená akreditační komise a jednou speciálně na téma omezovacích prostředků zřizovatel. Nezjistili nic jiného, než že se ústav drží zákona o zdravotních službách, navíc s nadstandardně pečlivou kontrolou používání těchto prostředků.
Jak se k vám tihle lidé vůbec dostanou? Odvolají se na zákon o právu veřejnosti na informace. Pokud ho porušíte, máte svatý pokoj. Jste-li zákona dbalí občané, poctiví a otevření, pozvete jezinky dovnitř. Jednáte s nimi, dáváte podklady a vysvětlujete. A jste v troubě. Pak už jen zíráte. Cokoli řeknete, je použito proti vám. Čím víc vysvětlujete, tím více mají materiálu a tím větší je skandalizace. Nabídnete prst a chtějí celou ruku. Vyčtou vám, že je nepustíte na lůžková oddělení. Jasně že ne. Máte povinnost chránit identitu pacientů a ne k nim vodit delegace čumilů. Což by mělo být právníkovi, vedoucímu českou pobočku, zřejmé. Bohužel, není. Dokonce naznačují, že jste je cíleně nepustili právě tam, kde ukrýváte svá mučidla, tj. ona docela normální a otevřeně deklarovaná ochranná lůžka. To už se těsně blíží vyslovené lži. Alespoň v Kosmonosích totiž nebyli vpuštěni vůbec nikam. Úplně necíleně.
Chytře vytvořená hloupost
Zprávu MDAC dostane tři dny před zveřejněním u nás k dispozici britský bulvár, který vás o víkendu bombarduje urážlivě formulovanými a nezodpověditelnými dotazy. Z ilustrační fotografie, málem větší než absurdní text sám, na vás civí kdo? Uhádnete ihned. Paní Rowlingová. Chybí už jen zlý čaroděj a sám velký Harry Potter, tepající české barbarství. Nebo balkánské?
Obávám se, že to průměrný čtenář The Sunday Times netuší. Ale může se s ústy dokořán krásně pohoršovat při nedělní ranní topince a ovesné kaši. Britský nedělník senzaci pojal tak, že zavírání do „klece“ je nejen v Česku, ale speciálně v Kosmonosích rutinní příjmovou procedurou a při špatném chování pacienta i formou trestu. Thriller čeří nudu anglické neděle. Česká média si nezadala, blábol papouškovala a vyprodukovala titulky jako např. Síťová lůžka v ČR na „uvítanou“ i za trest anebo ještě lépe Týrání, násilí. Organizace kritizuje psychiatrickou péči v Česku. Že tomu tak není? Co na tom sejde. Kromě několika omylů, svědčících o laxním zacházení s fakty, se nikde nevyskytne explicitní lež, přesto se však při čtení ocitáte ve virtuálním světě. Úplně jiném než ten skutečný. Pamětníci si vybaví Rádio Jerevan nebo sovětskou agenturu TASS. Nejprve si pomyslíte, že zprávu sesmolili Pat a Mat, a přepadne vás neodolatelné nutkání zanotovat si s Jiřím Dědečkem jeho štěpný rým: Prožíval jsem tuhle krutá muka/ ještě dnes mi není do zpěvu/naslouchal jsem totiž výlevu/ignoranta tupce nedouka/Zradu lež a jiné podlé skutky/stačí trestat udělením důtky/ale blbost, blbost žádá krev! Jenže pak vám to dojde. Je to chytře vytvořená hloupost. V čemž právě spočívá podlost manipulace.
Jiná stupnice, jiné vyznění
Již z předmluvy je zřejmé, o co půjde. O zprávu, která není zprávou, protože autoři mají předem jasno. Jde o špatné zacházení s pacienty v psychiatrických léčebnách. To už vědí, to je základní článek víry, na niž přísahali, výchozí bod, zdroj neotřesitelné jistoty, který netřeba dokazovat, ale jen pranýřovat. A skutečně, text je krajně zaujatý, umanutý, za slovíčko chytající (vždy s nejhorším možným výkladem), psychologicky manipulativní, místy až bizarně zkreslující, někde snad jen z neznalosti a nepochopení. Výroky personálu vytrhává z kontextu a klade je formulačně do zlehčujících či přímo negativních souvislostí.
Celé úseky zprávy jsou postaveny na bázi „jedna paní povídala“. A pokud povídala právě to, co chtěli autoři, dychtiví ukojit svou předpojatost, slyšet, pak to bylo vzato za bernou minci. Uváděná „fakta“ jsou od samého počátku formulována nikoli zpravodajským, ale hodnoticím způsobem. To předkládanou zprávu zcela a beze zbytku diskvalifikuje. Znáte to z novin: Stačí použít „byl nucen přiznat“ namísto „řekl“ a hned jste v jiné poloze. Jako když se transponuje hudební dílo. Jiná stupnice, jiné vyznění. Nekritické přijímání i zjevně absurdních výroků pacientů kontrastuje s postojem ke zdravotnickým pracovníkům. Jestliže lékař něco rozumně vysvětluje, zpráva to uvádí tak, že „na tom neústupně trvá“, popřípadě je použita jen část výroku, vyznívající v úplně jiném smyslu. Vrcholným příkladem překrucování až bulvárního charakteru, dokonce dvakrát opakovaným, je údajný výrok lékaře, že „… v kurtech je vše možné“. A ještě to drze přiznává! Pic kozu do vazu! Jenže v kontextu to znamenalo, že pacient v ochranných pásech je plně přístupný všem ošetřovatelským výkonům, což je výhoda na rozdíl od izolační místnosti. Lékař to uvedl jako vysvětlení, proč nemocnice nemá a nehodlá izolace vůbec zřizovat. Zaslepená horlivost vždy produkuje zhovadilosti.
Mimo realitu
Zpráva směšuje nesrovnatelné a mylně generalizuje. Chybou je hovořit o psychiatrickém pacientovi jako takovém. Jedná se o hodně široké spektrum stavů a přístupy k různým druhům onemocnění musejí být velmi diferencované. Nelze například vážně žádat, aby akutní, těžce neklidný a realitu nevnímající psychotik či senior s velmi pokročilou Alzheimerovou chorobou „spolurozhodovali o své léčbě“. Naopak je to splnitelné u velkého počtu pacientů zcela jiného typu a tak se také děje. Tady je nejlépe patrná neschopnost autorů alespoň minimálního vhledu do tématu. It’s elementar, dear Watson.
Pokud bychom měli v psychiatrii plnit požadavky MDAC, vlastně bychom masivně agresivního pacienta, přivezeného například policií v „medvědu“, nesměli ani fyzicky omezit, ani mu dát léky (dle MDAC „chemické omezení“ – Kriste pane!). Nezbývalo by než nechat ho rozbít oddělení, zranit sebe, personál i ostatní pacienty. Lidská práva (v jejich kormutlivě nepochopeném obsahu) však budou dodržena a pacient mohl svobodně projevit svou osobnost. Tím se zřejmě bude lékař hájit u soudu proti obžalobě z újmy na zdraví z vědomé nedbalosti. Nebo že by se sestry zamkly a ukecávaly zuřivce přes dveře? To by zaručeně fungovalo. Zdá se, že MDAC si tím je jist. Pokud by ovšem některý pacient ty dveře neprorazil. I takoví borci existují. Viděl jsem kulatou díru skrz dveře. Proč kulatou? Pacient se rozběhl hlavou napřed. Hlava vydržela, dveře nikoli. Riziko dále stoupá tam, kde se na psychiatrii nezřídka vozí opilci a intoxikovaní místo normálně na záchytku. A nejde jen o těžké neklidy a agrese psychotiků. Co je, sakra, vlastně tak špatného na tom, že pokročile dementní senior, trpící pravidelně výraznými nočními zmatenostmi, bezpečně přespí ve velké dětské postýlce a přes den docela funguje, chodí a rehabilituje? Má snad pobíhat ve tmě, zlomit si kyčel nebo se vrhat na ostatní pacienty? Nebo má dostat medikaci, po níž pak celý boží den prospí a v krátké době se u něj vyvine fatální imobilizační syndrom? Kde tihle „ochránci“ nechali rozum? Koho a před čím chrání? Říká se tomu medvědí služba. Svou nepřijatelnou metodou i legrační přepjatostí diskreditují svou vlastní kauzu. Myslím opravdovou starost o lidská práva.
Arbitři důstojnosti a elegance
Na základní neporozumění mohou ukazovat i výtky týkající se kombinace akutní psychofarmakoterapie a fyzického omezení. Vždyť v tom je právě v akutních případech sama podstata věci: Titrovat nejnižší nutnou dávku s rozvahou, neordinovat zbrkle a nepoškodit pacienta pod tlakem spěchu kvůli nezvladatelné míře neklidu.
Úplně pomýlené je rovněž označení lege artis psychiatrické medikace, určené k řádné léčbě definované choroby, za omezovací prostředek. K tomu lze právníkům MDAC navrhnout studium § 39 zákona o zdravotních službách. Psychiatrická medikace je zkrátka léčba jako každá jiná, například infekce antibiotiky (pokud ovšem nejsou námitky spolku proti týrání zvířat), epilepsie antiepileptiky a apendicitidy operací. Nic fatálního ani podezřelého na tom není. Takový je život, taková je medicína.
Jinde se zas dozvídáme, že umístění v „klecovém“ lůžku je degradující. No, ona zdravotní péče přináší v indikovaných případech různé situace. Taková gynekologická koza či vyšetření zažívacího traktu v protisměru rovněž není vrcholem důstojnosti a elegance, který by si jeden natočil na video a pouštěl známým po večerech jako obrázky z poslední dovolené, exhibicionisty a masochisty vyjímaje. Nemluvě o tom, že například po autonehodě se klidně můžete ocitnout na operačním stole úplně nahý a v bezvědomí. Čili vůbec se nekontrolujete. A kde jsou lidská práva? Aha! Je to hrozné. Mělo by se to zakázat.
Sbírka anekdot
V Kosmonosích oslovovali inkvizitoři MDAC nemocné, kteří posedávali před kavárnou. Ta měla zrovna inventuru, pacienti se nudili, a tak ochotně vyprávěli o hrůzách omezení. Vše bylo pojímáno doslovně jako validní svědectví, a to od nemocných, kteří klidně mohli napsat své poznatky do bezpečně anonymní ankety. Kupodivu tam nic takového nenalézáme. Dokonce ani od paranoiků. Ale když se někdo správně ptá, nepochybně uslyší, co potřebuje. Tedy sbírku anekdot.
Co se pak týče serióznosti faktografické, uveďme pro zasmání několik obzvláště vydařených kiksů. Foto deklarované jako Kosmonosy je odjinud. Zpráva soustavně hovoří o „řediteli“ PN Kosmonosy, ač v čele stojí ředitelka. Na dvě hodiny kolektivní debaty s vedením ústavu je to poněkud chatrný výsledek investigace. Dost nedbalé a amatérské. Jinde se hovoří o „Psychiatrické léčebně Sadská“. Taková instituce však neexistuje. Je to jedno z detašovaných oddělení PN Kosmonosy. Tohle všechno by i lehce retardované děcko zjistilo po internetu během několika minut. MDAC však na takovém olbřímím úkolu trapně selhává. Nebo jiná perlička: „Monitoři se setkali se ženou umístěnou v klecovém lůžku, která se třásla strachy, když věřila, že bude zavřená lékařem, který byl přítomen u rozhovoru. Tato žena byla před několika lety sama lékařkou ve stejném zařízení.“ A realita? Šlo o chronickou pacientku, známou místní figurku, která se stejnou vážností na potkání vypráví, že je profesorkou, dostala Nobelovu cenu a sto tisíc dolarů. Kdyby to nebylo k naštvání, válel by se jeden smíchy.
„Do chemického omezování patří jakákoli medikace, která je použita ke zklidnění člověka. Příkladem mohou být léky jako carbamazepin (pro větší názornost ho ti popletové i vyfotili) nebo levomepromazin. Experti se neshodují ohledně terapeutického účinku těchto léků.“ Blbost. Experti se tu shodnou perfektně: Carbamazepin je běžné antiepileptikum a s klidněním duševně nemocných nemá v tomto smyslu pranic společného. Za pět a sednout. Sám v materiálu frekventovaný výraz „chemické omezování“ je stupidně nepřátelský. Neférovým jazykem propagandy se zde přejmenovává docela všední skutečnost, totiž že léky byly vyvinuty k léčení nemocných. Už máte obrázek?
A tuhle znáte?
Tak dál, ať se pobavíte: „Když se MDAC tým ředitele (pro změnu nemocnice Klatovy) tázal na informovaný souhlas, ředitel se zasmál: ‚Ne, zmatení pacienti nejsou schopni dát souhlas, nemyslí logicky, protože mají bludy.‘“ Právníci MDAC by měli vědět, že odpověď je správná, netřeba ji proto dávat do negativního kontextu. A proč se onen ředitel smál? Nevím. Asi neinformovanému tazateli. Nebo měl (tehdy ještě) dobrou náladu. Dnes se možná tluče do hlavy. Už ví, že měl držet jazyk za zuby, jen otevřít dveře dokořán a vzít do ruky velkou hůl.
A jiná pecka: „Jejímu synovi byly nasazeny nové léky, po kterých byl ve stresu. Křičel tři dny…“ Vyznění: Vidíte je, prevíty, takhle chemicky mučí lidi! Ano, mnozí pacienti (zdaleka nejen psychiatričtí) a jejich příbuzní právě takto zaměňují příčiny a následky. Každý lékař to dobře zná. Avšak léky, po nichž se tři dny křičí, dosud nebyly vynalezeny. Existují jenom léky, kterými se takový stav léčí a – jak vidno – výsledek se nedostavuje vždy ihned. Není holt snadné léčit poruchy tak složitého orgánu, jakým je lidský mozek.
A tuhle znáte? „Někdy sestry pacienty kurtovaly, aby pro ně bylo jednodušší aplikovat jim injekci. Sestra týmu MDAC řekla, že kurtování trvalo ‚jen hodinu‘, což znamená, že kurty jsou používány nejen k udržení osoby v klidu během aplikace injekce, ale že pacienti zůstávají zbytečně kurtováni i po aplikaci injekce.“ Ale neznamená. Z chybné premisy chybný závěr. „Vous etes donc un imbécile, mon ami!“ řekl by Hercule Poirot kapitánu Hastingsovi. Jde o laickou neznalost – lék ještě také musí začít fungovat, což se nestane v okamžiku vpichu do kůže. Pouze ve filmu pacient pro dramatičnost záběru uvadá ihned. Je to jenom klišé, ale praktické. Jinak by filmy trvaly neúnosně dlouho. Kdepak asi čerpají „znalci“ z MDAC své představy?
Anebo jiné podivnosti: „…že k použití omezovacích prostředků je nutné schválení lékařem (kromě ‚výjimečných případů‘, fráze, která není definována)… A zas ta právní neznalost – nejde o frázi a definice existuje v zákoně o zdravotních službách, § 39, odstavec 3, písmeno d).
Lékař z psychiatrického oddělení ve Fakultní nemocnici Plzeň zase měl říci, že použití ochranných lůžek je „nutné pro nově přijaté pacienty, kteří jsou v akutní fázi, nebo pro pacienty, kteří se snaží utéct nebo napadnout pacienty či sestry“. Argumentoval, že se omezující prostředky používají kvůli „bezpečnosti a ochraně pacientů“. No to ale argumentoval přesně, věcně a zcela v duchu zákona. Respektive on ani nemusel „argumentovat“, prostě jen informoval o známé právní skutečnosti.
Do otevřených dveří se svazáckým zápalem
MDAC se vrací i ke svému staršímu křižáckému tažení (2003) a tvrdí, že v roce 2002 bylo 430 osob umístěno do klecových lůžek v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, což je instituce s 500 lůžky. To vypadá příšerně. Vy už ale jistě víte, že to bude nějaká ptákovina. A taky že ano. Obratně formulovaná polopravda je tisíckrát horší než lež. Jak to je doopravdy? Ústav má 600 lůžek, jimiž projde ročně kolem 2 tisíc pacientů a ti „vyrobí“ přes 200 tisíc ošetřovacích dnů. Těch připadne na omezovací prostředky kolem 1700, což odpovídá cca 8 promile. Je to hodně, nebo málo? Obecné normy či limity nejsou a být nemohou. Ani v celkovém počtu takových lůžek, ani v předepsané maximální době v nich strávené, po čemž se tu volá. Záleží na individualizované nezbytnosti u toho kterého pacienta. Což kromě MDAC ví i tetička z hor. Je to čistě otázka common sense, elementární soudnosti.
Z uvedeného plyne, že fakta představují fatální slabinu zprávy MDAC. Což, spojeno s jednostranností pohledu a svazáckým zápalem „dokázat“ svou zjevenou pravdu, vytváří třaskavou směs. Proto ceterum autem censeo, že se jedná o věcně bezcenný materiál s potenciálem poškozovat dobré jméno dotčených ústavů i důvěru veřejnosti v samotný obor psychiatrie. To asi nebylo úmyslem autorů, ale jen nešťastným vedlejším efektem jejich tažení za lidská práva, která nebyla porušena. Bohužel se z vedlejšího efektu stal efekt hlavní a pokus vlámat se do otevřených dveří mi připomněl grotesku s Laurelem a Hardym. Velký rozběh, velká rána, třísky, spoušť vůkol, avšak výsledek nestojí za fajfku tabáku. Je to směšné i smutné zároveň.
Sbohem a šáteček
A nyní, milí přátelé, dovolte, abych se na závěr rozloučil. Toto je poslední komentář, derniéra rubriky „Nejsem si jist“. Všechno někdy začíná a někdy zase končí. Není to lehké. Nevesely, truchlivy. Byli jste mi dobrými čtenáři a všem vám děkuji za trpělivost i ohlasy. A děkuji redakci, zvláště pak Mgr. Markétě Mikšové a Mgr. Martinu Čermákovi. Leč nic netrvá věčně, opona jde dolů a klaun se klaní. Přes 12 let a více než tři stovky článků stačí. Už bych se příliš opakoval a mlátil prázdnou slámu. V nejlepším přestat. Přiznávám bez mučení, že mi také trochu začaly docházet síly i chuť komentovat naši neskutečnou skutečnost a skutečnou stagnaci. Přišel čas posunout se dál. Zdá se, že směrem k historii. Možná bude i nějaká knížka. Uvidíme. Tak sbohem a šáteček. A lidé, bděte, měl jsem vás rád.
Jazykové podsvětí…
…aneb co nás pobavilo při korektuře našich novin.
• nový občasný zákoník • centrum degenerativní medicíny • medikamenózní léčba • vytrvalostní spory • katolická restrikce u krys • mezinárodní rozměr bonzování (…bonusování) • riziko vypočítané na základně • po nouzovém přistání v horkých lesích • léčba protézy (…proteázy) • fenylketonutrie • Odborová zdravotní pojišťovna • kohoutová studie (…kohortová) • jen opravu zasloužilí profesoři • při léčbě národů povrchových tkání • po nabití platnosti • terapie závislosti na alkoholismu • kompenzace výpadu poplatků (…levý hák a pak direkt) • za plného povozu pojišťovny • Jak se bánit?
• Akce, jíž přesedal profesor… • Ministr Babiš požaduje informace o hospodaření zdravotních očišťoven.
• Častěji si cesty vakem nemůže dovolit.
• … řekl minulý Jiří Běhounek novinářům.
• Léčba novými prostatiky je dostupná všem pacientům s hepatitidou C. • Špatně prokrvené regiony s aciditou a hyperkapnií, které u osteomyelitidy typicky nalétáme.
• Francouzští vědci se potýkají s nedostatkem mozků pro výzkum nemocí, jež tento orgán poskytují.
• Na našem pracovišti lze pohodě s neurochirurgy odložit zavedení ICP čidla. • Technologie pomáhají naplít medicínské vize.
• Součástí zdravého životního styku je i stravování.
• Městský soud v Praze by čelil nápadu více než 160 žalob.
• Posádce oznámí, kam má pacienta odvést.
• U kojenců se mlže rozvinout klinický i laboratorní obraz nemoci.
• Léčba se užívá po dubu 1 měsíce.
• Při chřipce pomůže pohlazení a teplý čas.
• Kvůli incidentu byla okamžitě zastavěna celá vakcinační kampaň.
• Své odbočky má SONS v převážné většině okresů ČR.
• Při transformaci pěti nemocnic akutní péče zastupitelstvo rozhodlo o jejich sloužení k 1. červenci 2014.
• V praxi někdy mohou vnikat problémy diskriminace těchto osob při přijetí do těchto zařízení.
• Podle ministra Němečka poplatky odstavují potřebný příjem do systému. • Ústavní soud dopěl k závěru, že je nutno přisvědčit námitce stěžovatele. • Pane rezidente, zveřejnili jste své návrhy.
• Smlouvy budou v blízké době dohádatelné na internetovém portálu.
• Její léčbu tak napříště mohly platit její léčbu.
• Spolčenost rovněž školí svůj personál v boji proti syndromu vyhoření. • Přístroj je schopen detekovat nebezpečný plyn i v kapse. (…plyn z jedné
i druhé kapsy) • Nadále chceme podporovat projekt „Ovce do škol“. (…kilo jehněčího pro
každého prvňáčka) • V rýžovaru se vaše rýže nikdy nepřipálí, nerozvaří ani nedovaří. (…takový
rýžovar je pak k nezaplacení) • Čínské úřady zahájily vyšetřování soukromého zdravotnického zdravotnictví.
(…čínské systémy měly vždy svá specifika) • … v Kanadě, která byla založena již před více než šedesáti lety skupinou
dobrovolníků z řad lékařů a vědců. (…šťastný to stát) • Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) využívá režim syrského prezidenta Bašára Asada jako zbraň proti civilnímu obyvatelstvu vyhladovění. (…nejzákeřnější lidskoprávní organizace
v akci) • Pozor na mořskou sůl o dovolené, která rovněž naleptá povrch brýlových
skel. (…agresivita dovolených stále stoupá) • Dovoluji si vám zaslat tiskovou zprávu o světově jedinečné operaci pacienta s těžce nemocným srdcem k případnému využití. (…hyenismus tiskových mluvčí nezná mezí) • Informaci přinesl slovenský seník.
• Opravený článek je již prefektní. (mč)
O autorovi| MUDr. Milan Novák neurolog@centrum.cz