Proti krácení úhrad se lze odvolat k nestrannému orgánu.
Ke stěžejním předpisům patří například zákon o zdravotní a sociální péči, který upravuje vztahy mezi obecními úřady, NHS a poskytovateli primární péče (praktiky, očními či zubními lékaři, lékárníky aj.).
Striktní požadavky jsou kladeny nejen na poskytovatele, ale také na úředníky NHS, ovšem na oplátku je zaručeno korektní prostředí. Pro ukázku jsme vybrali podmínky pro výkon povolání praktického lékaře v Anglii (obdobná pravidla existují i v dalších částech Velké Británie, někdy však s odlišnějšími názvy některých institucí a orgánů).
Roční odhad nákladů
Ministři zdravotnictví a financí přerozdělují obcím a pobočkám NHS finanční prostředky podle odhadu potřeb primární péče na daný rok. Stát zřídil pro zajištění primární péče speciální organizační jednotky (Primary Care Trust - PCT), s nimiž praktičtí lékaři uzavírají smlouvy. Zdravotní potřeby populace a kvalitu péče monitorují mimo jiné lokální rady zdraví (se zastoupením úředníků, zdravotníků i pacientů) a místní výbor sdružující profesní pracovníky. PCT musejí s roční sumou prostředků dobře hospodařit, neboť by jim při chybné činnosti mohla být zkrácena (lze však usilovat i o valorizaci prostředků). PCT mají silné pravomoci: mohou primární péči zajistit vlastními zařízeními, anebo si vybrat smluvní poskytovatele. Z mnoha vymezených důvodů mohou odmítnout uzavřít smlouvu či ji zrušit. Mohou například dospět k názoru, že „ordinace není efektivní“, anebo krátit úhrady za neplnění smluvních podmínek či za nehospodárnou léčbuStejně tak mohou tito „nákupčí“ zdravotnických služeb vnutit smluvnímu lékaři do ordinace „svého“ lékaře s cílem napravit zjištěné nedostatky.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
| www.hmso.gov.uk |
Avšak i praktický lékař má jasné právní postavení. Pokud mu PCT chce krátit úhrady (například za nehospodárnou preskripci), může se smluvní partner odvolat ke smírčímu orgánu, do něhož stát ustavuje nezávislého právníka a erudované lékaře (včetně zkušeného klinického farmakologa). Ke specifikům patří i přítomnost zástupce laické veřejnosti v takovýchto orgánech. Úhrady pro primární péči jsou rozděleny do několika položek: pro hlavní smluvené činnosti, doplňující činnosti (zvlášť nasmlouvané další výkony), podporu vzdělávání, výdej léčiv pacientům (jestliže není dostupná lékárna), vybavení na leasing aj. Pokud by PCT zpozdil své úhrady, lékař na to má upozornit, a jestliže nedojde k nápravě do 28 dnů, mohl by praktik ukončit smluvní vztah. Avšak když se jeden ze smluvních partnerů odvolá k nestrannému orgánu, musí se vyčkat na jeho rozhodnutí. Bez zavinění druhé smluvní strany nemůže lékař ukončit smlouvu příliš rychle: PCT má přinejmenším několik měsíců čas hledat náhradního lékaře pro pacienty.
Smlouvy mezi PCT a praktiky musejí obsahovat popis způsobu zajištění služeb (včetně regionální koordinace pohotovostní ambulantní péče) a jejich standardy (například časová dostupnost péče či podmínky pro imobilní pacienty). Je v nich zakotveno i právo zaměstnanců PCT kontrolovat zdravotní dokumentaci i další dokumenty se vztahem k ordinaci (včetně přehledu o všech finančních aktivitách lékaře). Britové si potrpí na prevenci možných finančních ztrát z důvodu nekorektnosti: vylučují ze zdravotnictví osoby, které mají jakýkoli problém s hospodařením, a to i při svých soukromých aktivitách. Ruší se smlouvy nejen s lékaři, kteří se dopustili nesprávného účtování, ale rovněž ani ve vedení PCT se nesmějí vyskytovat osoby „nespolehlivé“, pokud jde o nakládání s penězi. Dalším specifikem je povinnost zdravotnických zařízení, NHS i PCT takřka vše zveřejňovat. PCT musejí konat veřejné schůze, na nichž se občané mohou zajímat o všechno, co se netýká výlučně jen soukromí jedinců. I lékaři se musejí umět vypořádat s otázkami veřejnosti, navíc povinně zveřejňují určené údaje (včetně darů přesahujících hodnotu sto liber). Organizacím pacientů je dovoleno účastnit se inspekcí.
Nedávná novelizace předpisů k primární péči zajišťuje PCT lepší přehled o aktuálním počtu pacientů zapsaných u jednotlivých praktiků. PCT rozhoduje o tom, zda lékař smí svou kartotéku dočasně „uzavřít“ před přílivem dalších pacientů. Po roce se potřeba „uzavřené“ či „otevřené“ kartotéky přehodnocuje. Chce-li se praktik některého pacienta „zbavit“, musí požádat o řešení situace organizaci PCT, jež tuto otázku projedná s lékařem i pacientem a případně pomůže nalézt náhradního poskytovatele. K úkolům PCT mimo jiné patří zajistit komplexnost služeb, včetně péče o duševní zdraví a rehabilitace.
Vladimíra Bošková, Zdravotnictví a medicína