Že by šlo ušetřit peníze za léky jako vedlejší produkt a získat dostupnější a kvalitnější péči? Ano, je to možné. A není k tomu potřeba ani zázrak! Stačí prachobyčejná, dobře promyšlená a ve spolupráci s odborníky vytvořená reforma zdravotnického systému.
Bohužel si musíme přiznat, že u nás, v České republice, léky plý tváme. Lékaři zbytečně předepisují léky, v lékárnách jsou jim zbytečně vydány a pojišťovna i pacient je zbytečně zaplatí.
Není to ale jejich vina. Jednotlivé složky zdravotnictví totiž nemají potřebné informace k tomu, aby mohly plý tvání zabránit. Nevyužitých léčiv je přitom za pět miliard ročně. Tyto peníze leží před panem ministrem na zemi. Stačí je sebrat. Jak?
Zajistit zdravotníkům, aby vzájemně věděli o svém jednání. Aby lékařnepředepsal pacientovi lék, který už mu předepsal jiný lékař(i pod jiným firemním názvem). Aby lékárník mohl v terapii pacienta odhalit vzájemně neslučitelné léky a aby podle diagnózy mohl určit, které volně prodejné přípravky mu navíc doporučit. Aby lékárník měl pravomoc zaměnit pacientův lék za levnější variantu (tzv. generikum).
Těmito opatřeními se sníží nejen spotřeba léků, a tím i náklady, ale ušetří se další miliardy, které jsou nyní zbytečně utráceny na léčení zdravotních komplikací způsobených nevhodným užíváním léků.
V současné době se totiž až 40 % léků užívá nesprávným způsobem! I pan ministr přiznal, že na následky nežádoucích účinků léčiv a jejich kombinací umírá u nás až 5000 lidí ročně! Právě na tyto věci jsou lékárníci odborníci!
Nechme je tedy pracovat, uznejme jejich odbornost a nenechme tento tradiční a ve světě uznávaný obor zlikvidovat zvůlí jednoho člověkaministra zdravotnictví. A jak náklady na léky zatímřeší pan ministr?
1) Veřejná kritika a snaha o zastavení projektu internetových zdravotních knížek IZIP. To je přesně projekt, který má za cíl poskytnout o pacientově léčbě informace všem zdravotníkům tak, aby mohli na jeho léčbě spolupracovat a zamezit plý tvání. Projekt IZIP získal ocenění odborníků u nás i v zahraničí.
2) Plošné snížení marže lékárnám. Pan ministr se nepoučil, že ačkoliv marže byla snížena o 3 % v minulosti již 2x (v r. 1996, 1999), k žádnému snížení nákladů na léky nedošlo? Naopak náklady se neustále zvyšují!
3) Dále chce umožnit prodej volně prodejných léčiv na benzinkách a v hypermarketech. Ale to už v současnosti lze (viz vyhláška 21/ 1998)! Bohužel tyto tzv. vyhrazená léčiva téměřnikdo mimo lékárny nenabízí, protože regulace cen a náročnost tohoto sortimentu vede k pramalému zisku.
4) Ministr také naoko přijal návrh lékárníků o degresivní marži (ta funguje ve všech státech EU kromě Slovenska). Mistrně však otočil její smysl a prosazuje ji v takové formě, která malé lékárny nezachrání a pošle ke dnu i ty větší.
Na provedení opravdových reforem nemá pan ministr zjevně čas ani vůli (a pravděpodobně ani kompetenci). Zatím zvolil pochybná krátkodobá a neprozíravá opatření, která ušetří v systému zdravotnictví malou část prostředků a zároveň povedou k výraznému omezení rozsahu a kvality poskytované péče. Všichni určitě cítíme, že tento nejjednodušší způsob šetření omezení zdravotnické péče na minimum není ideální.
Robert Běhal, Deníky Bohemia
Student Farmaceutické fakulty VFU Brno
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Bohumír Šimek
David Rath zvolil tu nejnevhodnější metodu. Omezení preskribce způsobem zavedeným zamená ohrožení lékaře každým pacientem vcházejícím do ordinace.
A to je chyba. Neboť jsem omezován v preskribci léků, které pacient potřebuje. On si je nemůže koupit a já je nemohu napsat. A nejgrotesknější je, že David Rath nejvíce postihuje ty šetrné lékaře, protože ušetření nevztahuje k průměru, ale k osobní preskribci.
Předepsané léky neomezíme ani nižší marží ani poplatky za recept. Předepsané léky omezíme jen omezením nadbytečně čerpané zdravotní péče pokladenským způsobem financování ambulantní sféry, nebo alespoň symbolickými poplatky za čerpání péče. Je zcela absurdní vybízet pacienta k čerpání péče a utajit mu, že nadměrnou péči mu hradí jeho lékař formou regulačních mechanismů.
Navíc by bylo vhodné posvítit si na šuškandu, že je na recept napsáno a pojišťovnami proplaceno mnohem více léků, než se jich doveze do republiky. Inu mrtvé duše (i krabičky léků) tak snadno nezmizí.
<hr
Lubomír Bláha</HR
Ano, odhadovaných 5 miliard ročně za vyhozené léky je nesmírně velké číslo. Projekt IZIP by to řešil jen v případě, kdyby do něj byli zapojeni VŠICHNI lékaři(všechna zdravotnická zařízení) a VŠICHNI pacienti by souhlasili se VŠEMI zdravotními zápisy VŠECH svých diagnos.
Pokud by se tohoto předpokladu nedocílilo (a myslím si že právně to nyní není možné), potom by to jistě mělo efekt. Další cestou je mnohými žádaný pokladenský
system - pokud by si pacient vyzvedával více generik na stejnou (podobnou) diagnosu, ZP mu lék zpětně nemusí proplatit - tato kontrola je snad již i nyní možná. Čili zjednodušením - IZIP nelze, pokladenskému systemu se politikové atd… většinou brání. Spoluúčast by to jistě částečně řešila a připadá jako nejschůdněji zaveditelná. Proč se jí tak strany a vlády brání? Hádejte…
