Český systém například ve snaze nevytvářet privilegovanou vrstvu lidí s lepší zdravotnickou péčí nedovoluje, aby se zájemci mohli připojistit a otevřít si oficiální cestu třeba ke kvalitnějším protézám. V praxi něco podobného funguje, jen cestou korupce. „Je to ale složitější,“ říká ekonom Miroslav Zámečník.
„Nestačí, abyste přišel do nemocnice, strčil sestře a doktorům peníze a oni vám pak zajistí kvalitnější péči. Je nutné zapojit i sociální kapitál neboli známosti. Už dnes tedy u nás panuje možná ještě větší neformální nerovnost: tím dělítkem nejsou jen peníze, ale právě i tento sociální kapitál.“
Příkladem nespravedlivě a nesmyslně nastavené logiky zdejšího zdravotnictví zase může být to, co znají úplně všichni - ošetřování zubů. Čeští zubaři až na osvícené výjimky nikdy své pacienty neučili moderní hygieně zubů.
V devíti ordinacích z deseti se zuby opravují jako na běžícím pásu tak, aby v nejbližších letech nebolely. Pro zubaře je to výhodné: pacienti nejsou poučeni, jak o zuby dbát, a napůl léčený chrup je zárukou, že pacient zase dřív či později přijde.
Pokud ale někdo zachytil příchod moderních dentistických postupů do Česka, a chce si proto nechat zuby opravit trvale, musí platit desetitisíce ze svého, pojišťovny totiž hradí právě jen tu nejnutnější péči a všichni jsou s tím smířeni. Patálie se zuby jsou sice velmi nepříjemné, nejde ale o život.
Na druhou stranu každý se může přejídat, kouřit, propíjet si játra a zdravotní pojištění všechno hradí.
„V ideálním případě by mi měl můj lékař říct, že do roka přestanu kouřit a zhubnu, jinak budu platit vyšší zdravotní pojištění,“ říká k tomu ekonom Miroslav Zámečník, jeden ze členů zmíněného Sobotkova týmu.
O možná nejabsurdnějším případu sebepoškozování na státní útraty si mohli čtenáři zdejších novin přečíst docela nedávno: jeden z otužilců se ponořil do kádě s ledovou tříští, aby v ní vydržel co nejdéle. Hned po vytažení putoval na jednotku intenzivní péče, samozřejmě zdarma.
Marek Švehla, Kateřina Mahdalová, Respekt