Nejhůře je na tom tradičně Všeobecná zdravotní pojišťovna, které se ztenčily peníze na účtech o dvě třetiny a v rezervním fondu má pouhých 300 tisíc korun. Je tedy prakticky jisté, že nám politici přichystají další hádku na téma, kdo za to může a co s tím. Některá prohlášení znějí až komicky, například když náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek tvrdí, že na vině je ODS tím, že blokuje obměnu správní rady VZP.
Rebelové z ODS zase prohlašují, že TOP ministr Heger nedělá žádné pořádné reformy. O jaké reformy má jít, to se můžeme samozřejmě jen dohadovat.
Mnozí ovšem upozorňují na to, že nynější systém zdravotnictví má finanční kolapsy zabudovány už v samotných základech. Trh, který měl zdravotnictví regulovat svou dokonalou neviditelnou rukou, se stal jeho hlavním problémem.
Lékaři, pojišťovny, nemocnice, lékárny a farmaceutické firmy přijali roli komerčních subjektů, jejichž cílem je vytváření zisku. Případy, kdy firmy platí lékařům kongresy u moře a zavazují si je tak k tomu, aby pacientům předepisovaly právě jejich léky, je jen špičkou obrovské pyramidy. V jejích základech je profit z nemocného člověka.
Ten je pro zdravotnictví zajímavý, toho je třeba se držet, předepisovat mu drahá vyšetření a léky, vykazovat za to body a kasírovat peníze. Nemocný je ve zdravotnictví vítán s otevřenou náručí – ale nikoli proto, aby byl uzdraven, ale proto, že je zdrojem příjmu. Zdravý člověk je nezajímavý, protože z něj nic nekápne. Zní to cynicky, ale je to tak.
Bohužel na tuto logiku nevědomky přistoupili i mnozí pacienti. Uvěřili politikům, že zdraví je zboží, které se prodává u lékaře, a tak k němu přicházejí jako klienti s žádostí, aby je uzdravil. Pokud možno tady a hned, vždyť si přece platí zdravotní pojištění. Že své zdraví ovlivňuje především člověk sám svou životosprávou, psychikou a vůbec způsobem života, to zní v tržním zdravotnictví jako staromódní pověra.
Je samozřejmě pravda, že medicína dnes dokáže zázraky dříve nevídané, a za to jí patří velký obdiv. Její úspěch je ale zároveň i jejím prokletím. Podle některých studií má až 40% nemocí, s nimiž dnes pacienti přicházejí do ordinací, původ v naší psychice.
Jak říká známý psychosomatický lékař Jan Hnízdil, základem zdravotnictví tedy nemají být drahé specializované kliniky, ale rodinní lékaři, kteří znají své pacienty, mají na ně čas a dokáží hledat příčinu nemoci bez drahých přístrojů a vyšetření.
K tomu musí mít ovšem podmínky a náležitou finanční motivaci. Přestane-li se tedy zdravotnictví orientovat na vykazování bodů a předepisování léků, bude dost peněz právě na ty nákladné operace, budou-li nezbytné. Pokud někdo z politiků chce zdravotnictví skutečně reformovat, má zde jedinečnou příležitost.