Americká hypoteční krize odstartovala nadnárodní krizi finanční, ta si podala ruku s ekonomickým cyklem a společně spustily globální hospodářskou recesi. Mudrování nad příčinami, délkou, vážností a dopady hospodářské „krize“, stejně jako hledání vhodných receptů na její zvládnutí, se stalo oblíbenou kratochvílí, provozovanou s odpovídající vážností a patosem.
My jsme v tom samozřejmě také až po uši, ale na rozdíl od populací na západ od nás, zejména těch za Atlantikem, nám to nepůsobí takový hodnotový masakr. Zatímco jim se rozpadl předvídatelný svět jistoty a celoživotních finančních plánů, nám se jenom vyplnily podvědomé obavy z nějaké budoucí pohromy.
V národě, kde si ti starší zažili znárodňování a měnovou reformu, středněvěcí bezčasí socialismu a střet s nejistotami probouzeného kapitalismu a mladí ještě nezahnízdili, nestačil pocit „sucha a bezpečí“ zdomácnět. Dynamika krize je více závislá na stavu myslí než na nějakých objektivních vnějších podmínkách a my jsme disponováni tu současnou nejen zdárně zvládnout, ale ještě z ní vyjít posíleni.
Krize je nejen problém, ale také příležitost. V prvém plánu sice jenom k pouštění žilou veřejným rozpočtům, ale ve druhém poskytuje dobré argumenty a motivaci k provedení nutných změn. Pravděpodobnost, že by současná krize zplodila válečný konflikt nebo revoluční kvas, je malá, proto nás spíše čeká očistný půst před velikonočním beránkem než nějaká fatalita.
Zdravotnictví si hospodářskou recesí sice pohorší menším výběrem pojistného, ale v konkurenci s ostatními odvětvími si relativně polepší. V době, kdy si každý dvakrát rozmyslí, než vydá korunu, se jeho napojení na veřejné rozpočty stává nedocenitelnou konkurenční výhodou.
V době rostoucí nezaměstnanosti poroste atraktivita pracovních míst ve zdravotnictví a nepochybuji o tom, že mnohé a mnozí si po letech opět rádi vzpomenou na svoji původní zdravotnickou kvalifikaci. Zdravotnictví nezávisí na ochotě lidí utrácet v něm své peníze, a tak se jeho obrat odvíjí od počtu zaměstnaných, výše mezd a příspěvku státu za „státní“ pojištěnce.
Ze současného vývoje je zřejmé, že na pojistném se letos vybere o nějakých deset miliard méně, než bylo plánováno, což signalizuje potíže. Zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven se sestavovaly v dobách hojnosti a podle toho byly také vyjednány a nastaveny úhrady zdravotní péče pro letošní rok.
Ze zpětného pohledu se kasy zdravotních pojišťoven otevřely poněkud nad poměry a prvním krokem k udržení jejich bilance bude pravděpodobně navýšení příspěvku státu ozdobené několika obětními úlitbami veřejnému mínění. Na výdajové straně se první na paškál dostanou léky, zdravotnické prostředky a nově vznikající kapacity. Letos s tím asi vystačíme, ale pro příště…
MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 3/2009