Zdravím Vás pane doktore. Rád bych se zeptal, zda soukromé lékaře tížila neúnosná platová situace lékařů v nemocnicích mezi roky 1993-1998? Byla to doba, kdy vydělal zkušený nemocniční lékař s průměrně 250 hodinami práce za měsíc sotva polovinu toho co soukromý lékař. Samozřejmě každá práce má „své“. Ale zodpovědnost soukromého lékaře je u nemocničního vykoupena tím, že řeší často komplikované stavy, kterých se může soukromý lékař „zbavit“ odesláním do nemocnice a dále nočními a víkendovými službami. Nezaznamenal jsem, že by se někomu v soukromém sektoru po službách stýskalo.
Nemám rád pře mezi lékaři. Každý z nás si nese část té tíhy, kterou toto krásné poslání přináší do života, bez rozdílu zda pracuje soukromě či je zaměstnanec. Jenom se bráním napadání nemocničních lékařů. Jední bez druhých nemůžeme fungovat! Již delší dobu se přimlouvám, aby se hovořilo u lékařů (a specielně nemocničních) o hodinové mzdě! Ta vypadá zcela jinak a řada lidí, včetně samotných lékařů by si uvědomila, že jsme placeni jako trochu lepší opravář (možná). Co si o tom myslíte? Děkuji Š.R.
Nechtěl bych srovnávat nesrovnatelné. Každý způsob práce má své výhody i nevýhody a já bych se s nikým nnechtěl přít o to, který lékař to má v životě těžší. Nechci stavět soukromé lékaře proti nemocničním lékařům-zaměstnancům a neměl by to nikdo dělat ani naopak. K té tíživé platové situaci v devadesátých letech. V té době jsem investoval do své praxe, zadlužil jsem se, moje rodina dotovala rozvoj této praxe tak, aby později mohla vydělávat. Kdybych na ni nasadil přísně podnikatelská měřítka, musel bych ji hodnotit jako ekonomicky málo úspěšnou.
Dodnes jsem na splacení tehdejších investic nevydělal. Ale nestěžuju si. Za sebe říkám, že se pacientů nezbavuji odesláním do nemocnice. Jistě pochopíte, že vybavení ordinace praktika není určeno ke zvládání složitých a přístrojově náročných zákroků. Nočních a víkendových služeb jsem se nasloužil taky dost a po nich taky následovala „obyčejná denní směna“.
Totéž jsem dřív sám zažil v nemocnici a vím, že to tam také není lehké. Takže respektujme se a neznevažujme jeden druhého. Tak, jako se já neobejdu bez spolupráce se specialisty a nemocnicí, i nemocnice by měla bez praktiků problém, to mi věřte. Jsme na jedné lodi. Spojovat by nás měla starost o naše pacienty a jestli se teď hádáme, je to důsledek současných poměrů. I kdybych pominul všechny chyby současného ministra, jedno mu nelze odpustit. On postavil proti sobě lékaře a pacienty a kolegialitu a vzájemnou úctu a respekt mezi lékaři zatížil závistí a úsměšky, které logicky vyvolávají odpověď… . Snad se tohle všechno podaří v dohledné době zase napravit.
Vážený pane doktore, upřímně Vám děkuji za obrovské úsilí, které věnujete zlepšení podmínek praktických lékařů a držím palce, ať vydržíte se silami. Omlouvám se, že svůj dotaz nedokážu vyjádřit stručněji. Ráda bych věděla, zda ti, kteří rozhodují o podmínkách poskytování zdravotní péče, jsou schopni pochopit, co se jim snažíte vysvětlit a pokud to někdo z nich chápe, sdělte mi, prosím, kdo to je. Ráda ho budu volit.
Za posledních pět let došlo postupně ke změnám smluv se zdravotními pojišťovnami, a to formou četných dodatků. Tyto dodatky totiž již změnily samotnou podstatu původních smluv. Takže jsme se stali vykonavateli a plátci rozhodnutí, která se mění nyní již každý měsíc, ale platí jen do doby, než je “ přebije“ další rozhodnutí ministra zdravotnictví.
Teprve včera jsem obdržela od první zdrav. pojišťovny nový dodatek - letos již čtvrtý - kde jsou uvedeny závazné sumy, které mohu utratit za léky a vyšetření, a to od 1.1.2006. Od VZP mám jen nezávazná čísla. Přestože předepisuji jen naprosto nezbytné léky a více šetřit nemohu, neboť bych již nepracovala lege artis, trvale překračuji předpokládané náklady. Každý pacient, který přijde do mé ordinace, tak o něco více ohrožuje mou existenci. Protože se nejedná jen o mě, ale o mnoho našich kolegů, jde o závažnou systémovou chybu, kdy pacient a lékař stojí proti sobě, aniž by to mohli podstatně ovlivnit ( mám na mysli nemocného člověka a zodpovědného lékaře).
Domnívám se, že takováto hrubá chyba v zákonné normě, pokud není ze strany úředníků snaha o řešení, by měla být žalována. Porušuje lidská práva ve velkém rozsahu - vloni jsem na adresu SPL posílala rozbor porušování Listiny základních práv a svobod v důsledku špatných zdravotnických předpisů. Obávám se, že jednotlivci nemají příliš nadějí na úspěch, ale celá profesní organizace snad ano. Prosím o Váš osobní názor, jak postupovat. Není mnoho lidí, na jejichž mínění mi záleží, ale Vás si nesmírně vážím a Vaše rada pro mě bude velmi cenná. Děkuji a prosím vydržte!
MUDr. Alena Dostalová, Mariánské Lázně
Vážená paní doktorko, děkuji Vám za vyslovení podpory. S tím chápáním politiků je to těžké. Oni někteří i chápou, ale jsou to politici a bojují o hlasy voličů. Tedy zachovají se vždy tak, aby voličům vyhověli. Pak každý spor, který je již jednou ventilován na veřejnosti, tím zdravotnictví rozhodně je, se rozhoduje jako mediální
souboj. Protože problém zdravotnictví je složitý, je třeba vysvětlovat a argumentovat. To se ovšem v televizi nepovede. Tam potřebují tak asi 10 vteřin od jedné strany a druhých 10 vteřin od protistrany. Zkuste vměstnat do 10 vteřin argumentaci. Na druhou stranu je ale snadné za 10 vteřin zopakovat primitivní větu o „maňáscích řízených ODS“. Když se takový rozhovor zopakuje třeba stokrát, z argumentace nezbude nic, ale věta, že nás řídí ODS bude všeobecně známá. Je to primitivní a podlé, ale účinné. Snažme se ve volbách vybrat ty politiky, kteří se takto primitivně a podle nechovají a nepotřebují ke svým špatnostem navíc pomoc kmene Komančů.
Vážený pane doktore Jelínku, jste skutečně plně přesvědčen, že stát má garantovat zákonem také soukromým nemocnicím a potažmo jejich majitelům (nikoliv nositelům zdravotnických výkonů) trvalý příjem z veřejného solidárního zdravotního pojištění. Přičemž z obchodního zákoníku, dle něhož jsou tyto nemocnice zřízeny, je většina činností a zejména finančních toků předmětem obchodního tajemství. Zikmund Unger
Stát by měl stanovovat podmínky, za jakých je možno na účet veřejného zdravotního pojištění poskytovat péči a měl by „objednávat“ rozsah a dostupnost této péče. Při té své „objednávce“ by měl přihlížet k finančním zdrojům pojišťoven a zvažovat, co pro občany „objedná“ a co už ne, na co peníze pojišťoven vystačí a na co bude muset doplatit, když to pro občany „objednat“ chce. Pak mají být poskytovatelé zdravotní péče vystaveni rovným podmínkámm a muusí jim vyhovět. Jestli to lépe zvládnou jako soukromé subjekty, akciovky nebo neziskové organizace, to záleží na jejich schopnostech. Tu péči pro své klienty vlastně nakupuje zdravotní pojišťovna a tu by mělo zajímat: Jak spolehlivě? Jak kvalitně?
Za kolik? Vy osobně, když si půjdete koupit jakoukoli službu, také se budete zajímat o její kvalitu a cenu a ne, jaká forma podnikatelského subjektu ji poskytuje.
V současné době stát nevytváří rovné podmínky a místo stanovení jasných a pro všechny stejných pravidel si vybírá, kdo může a kdo ne. Zatím jde „jen“ o preferenci určitého ekonomického vzoru (dobře ovladatelného úředníky ministerstva) a ještě pořád nejde třeba o preferenci lékařů s „lepším kádrovým posudkem“. Ale to už tady také bylo.
1. Vážený pane doktore,hovoříte neustále o riziku podnikání v privátní praxi. Prosím porovnejte počet zkrachovalých soukromých lékařů s počtem lékařů,kteří odešli z nemocnic do zahraničí za lepší mzdou. Neznám ve svém okolí žádného privátního lékaře,který by zkrachoval.
2. Kdo má podle Vás vyšší životní úroveň a více volného času? Lékař zaměstnanec nebo privátní soukromý lékař? Podotýkám,že manželka je privátní praktický lékař. Děkuji MUDr. Petr Rota, zástupce primaře dětského oddělení nemocnice Jablonec n. Nisou
Vážený pane doktore!
Ad 1.
Tvrdím, že nelze srovnávat odchod zaměstnaného lékaře za lepšími podmínkami do jiné nemocnice nebo země s podnikatelským krachem privátního lékaře. Odchod lékaře do jiné země znamená jen tolik, že zůstává u své profese a protože není spokojen s podmínkami výkonu své profese v Čechách, jde jinam. Není to profesní krach, jen doklad toho, že jsou lékaři v Čechách placeni ve srovnání s okolní Evropou mizerně.
Jak si ale představit krach soukromé oordinace? Pokud to má znamenat, že si nespokojený lékař zřídí soukromou praxi v jiné zemi, kam se odstěhuje, a tu svoji původní uzavře, pak takové případy jistě jsou. Dokonce si ty soukromé praxe v zahraničí zřizují i ti lékaři, co odcházejí z českých nemocnic. Pokud bychom ten krach měli chápat jako finanční podnikatelský úpadek, vyhlášení konkurzu, nesplacené dluhy atd., pak by to znamenalo i profesní konec takového lékaře, jeho rezignaci na povolání, které si zvolil. To je přecijen něco jiného, než změna zaměstnavatele, byť spojená se stěhováním za hranice.
Přísně ekonomicky vzato by see za zkrachovalou dala považovat každá praxe, která za přiměřenou dobu nevydělá na splacení dluhů za investice, které byly na začátku. Takových praxí je dost a to, že v nich lékaři pracují dál, je jen důsledek jejich víry, že nebude pořád tak špatně, důsledek jejich vztahu k profesi a možná i důsledek toho, že si vůbec nedovedou představit, že by se měli živit něčím jiným, než medicínou, kterou si zvolili na celý život.
Ad 2.
Privátní praxe znamená relativně víc svobody a také víc zodpovědnosti. (Nesrovnávám zodpovědnost při vlastním výkonu lékařské profese, ta by měla být vždy stejná a ta nejvyšší možná!) Jako podnikatel jistě mám možnost upravit si svůj harmonogram a přizpůsobit si ho lépe svým potřebám, než jak si to může dovolit zaměstnanec. Ano, stane se, že se odpoledně věnuji sportu nebo nějaké zálibě. Je to ale možné jen proto, že tu část své práce, která není vázána přímo na kontakt s pacientem, provádím pak třeba v nočních hodinách a ve dnech volna. To známé mám jen „od - do“ platí jen o ordinačních hodinách a to s nevyhnutelným operativním odsouváním toho „do“ na neurčito. Já jsem si tento způsob práce zvolil, proto si nestěžuju.
Přesto si někdy postesknu při představě, že bych někdy šel z práce a dejme tomu přemýšlel o nějakém svém pacientovi. Jinak bych se ale nestaral o to, jestli zítra bude v ordinaci fungovat topení, jestli sem nezapomněl koupit něco v lékárně nebo drogérii, jesti jsem správně vyplnil všechny formuláře při výplatě sestry… . Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Každá varianta má své výhody i nevýhody a
nelze je srovnávat. Záleží jen na osobním žebříčku hodnot. K hodnocení životní úrovně patří i volný čas a relativní svoboda. Patří tam ale také určité zaměstnanecké jistoty. Ta svoboda je pro mě víc, proto jsem si zvolil soukromou praxi i za cenu, že teď ručím i svým osobním majetkem za dopady nesmyslné ministerské úhradové vyhlášky. Přesto léčím, jak umím a snažím se nemyslet na to, jak dopadnu, až někdy za půl roku pojišťovna spočítá, kolik jí dlužím za to, že jsem pracoval. To zaměstnanci snad nehrozí. Každý máme své.<br
Měla bych několik připomínek k odpovědím MUDr.Jelínka. Pan doktor ve svých odpovědích poněkud mate.
1)cítí se ohrožen ambulancemi v neziskových nemocnicích.Neuvádí však,že tyto ambulance jsou i v nemocnicích akciových společnostech či příspěvkových organizacích.Těch se neobává??.
2)co se týká péče o pacienty i v odpoledních a nočních hodinách .Pan doktor argumentuje kapitací vztaženou na 8 hodinovou pracovní dobu. Jistě nebylo míněno,že by měli praktičtí lékaři pečovat o své pacienty zadarmo.Lékař v nemocnici je rovněž placen za 8 hodinovou prac. dobu a pohotovostní službu má placenou zvlášť.Podobně je to i s LSPP.Ta je však likvidována,neboť praktičtí lékaři ji nechtějí sloužit,a tak péče přechází do nemocnic. Nemocnice jsou placeny paušálem a na tyto pacienty ,kteří přichází tzv. navíc, nemají paušál navýšen. To tedy moc fér není,že? A překvapivě se to bere jako samozřejmost. A to nemluvím o nárůstu práce,kdy lékař po noční službě pochopitelně neodchází domů,ale v nemocnici nadále zůstává.
3)Bude-li síť neziskových nemocnic a rozsah péče v nich bude určovat dle potřeb ministerstvo,je velmi pravděpodobné,že k útlumu akutních lůžek postupně dojde a budou převedena na lůžka následné péče,která tak chybí.Ovšem opravdu nevím,jakým nástrojem by pan doktor chtěl přinutit soukromou obchodní společnost ke změně struktury lůžek. A je rovněž nepochybné,že sociální lůžka budou muset být v budoucnu financována z více zdrojů.
4) Ministr Rath,pokud je mi známo,nikdy neřekl,že praktického lékaře může dělat kdokoli.Toto se vztahovalo pouze na lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru interní lékařství.
S pozdravem MUDr.Marcela Sojáková
Vážená paní,
pokusím se o stručné odpovědi:
Ad 1)
Necítím se ohrožen žádnou ambulancí, která bude pro svoji práci mít srovnatelné podmínky. Když ale pro ambulance určitých subjektů vytvoříte podmínky ekonomicky výhodnější, než pro ty ostatní, pak ty ostatní v systému postupně utlumíte. Je to takové vytěsnění z trhu a není třeba ty soukromníky ani rušit. Zruší se sami. Tedy, jde mi o princip rovných podmínek a pravidel, o nic víc a o nic méně.
Ad 2)
LSPP jsem se nasloužil dost a dost. Občané si ji bohužel často pletli s noční směnou praktického lékaře, kde se tolik nečeká a skoro každý dostane antibiotika. Druhý den je vystavení neschopenky už hračkou. Ne, vážně netvrdím, že nepřetržitá péče o občany v akutním ohrožení není potřebná. Klientela LSPP šla ale vždy rozdělit na ty indikované případy, které stejně končily v nemocnici a na odborných ambulancích, pak na ty prostřední“ (Tři dny mě bolí v krku, mám teploty, myslel jsem, že to přejde a těď ve dvě ráno mě napadlo, že to nepřejde, tak jsem tady) no a nakonec na ty vysloveně zneužívající (Beru tenhle lék a on mi došel, tak mi ho napište, protože mě přece nesmíte nechat bez léčení do rána!). Mám zkušenost, že prostý přesun stanoviště LSPP od konečné metra v Praze 6 na jiné místo, dostupné jen o trochu složitěji, zredukovalo tu druhou a třetí skupinu dost výrazně. Tato služba by se měla platit, a to hodně! Pro případ průkazně indikovaného akutního ošetření, by měl pacient mít možnost si účet nechat proplatit pojišťovnou. A bylo by po problému. To mi věřte. Mimochodem, kdykoliv jsem sloužil LSPP, po jejím skončení jsem neodcházel domů, ale taky do práce.
Ad 3)
Potřebnou péči lze efektivně zajistit tak, že bude určena dostupnost a potřebná kvalita a stanoveny jasné podmínky pro její poskytování. Zdravotní pojišťovny ji pak nakoupí smlouvami se zdravotnickými zařízeními. Stát dohlédne na to, aby byly plněny minimální požadavky, pojišťovny si ohlídají, aby neplatily péči nadstandardní. Institut výběrových řízení pomůže při nasmlouvání vhodných smluvních partnerů.
Protože stabilita sítě také patří ke kvalitě a jistotám pojišťoven, nebál bych se tolik nějakých výstřelků ve smluvní politice pojišťoven. (Pokud ovšem budou řízeny ekonomicky a ne úředníky ministerstva přímo.) Zatím to ministerstvo řeší opačně, tedy tím, že předem určí, kdo péči poskytovat může. Jako podmínku si dá souhlas se změnou na neziskovou organizaci a získá tak kontrolu nad jednotlivými ekonomickými kroky zdravotnických zařízení. Když si k tomu přidáte, že VZP již přímo ovládá, nic nebrání ustavení sítě „Nemocnic s poliklinikami“, rajonizaci, povinné příslušnosti k lékaři…atd. To už tady bylo.
Ad 4)
Ani internista není praktikem. Stačí se podívat na náplň předatestační přípravy a obsah atestační zkoušky. Sám bych si netroufl zcela nahradit internistu. Jsou-li internisté, kteří si myslí, že práci praktiků zastanou, pak nevědí, co říkají a lituji jejich případné pacienty, kteří k nim nepřijdou jen s interními chorobami.
Vážený pane kolego, přečtěte si prosím ještě jednou otázku pana kolegy Navrátila z Brna.Neodpověděl jste mu dle mého názoru vyčerpávajícím způsobem na vše. Stejné otázky tedy kladu znovu. Ještě bych doplnil: V době kdy vznikal obor všeobecného lékařství, kterou si vzhledem k mému věku dobře pamatuji, byla základní myšlenka , že všeobecný lékař=rodinný lékař, tak jak popisuje ve 2. otázce kolega Navrátil.Je tomu nyní tak? Je skutečností, že většina všeobecných lékařů pracuje 8,5 hod denně?Jste o tom přesvědčen? MUDr.František Trkan
Vážený pane kolego,
jsem přesvědčen, že obor rodinný lékař má svoji budoucnost. Snažil jsem se kolegovi Navrátilovi odpovědět co nejlépe, ale zřejmě to nebylo dost jasné. Tedy jednodušší příklad. Pan kolega píše o prakticích doslova: „Za svoje pacienty přece berou platby, tak by jejich povinnost starat se o tyto pacienty měla být rozšířena i na dobu odpolední, noční a dobu pracovního klidu a volna. Zřejmě mají praktičtí lékaři tak dobré příjmy, že sloužit přes čas je již nezajímá a doplácí na to právě lékaři v nemocnicích, kteří suplují práci praktických lékařů“ Nemohu si pomoci, ale jak by asi znělo, že hotel dostávává za ubytování hostů a jejich polopenzi zaplaceno, tak by měla být rozšířena jeho povinnost i na podávání obědů i večeří. Když se to hotelu nelíbí, znamená to, že je tak dobře placen, že se o další péči o své hosty už nezajímá a že oni budou muset jít na tu večeři někam jinam.
Omlouvám se za ten hrubý příměr, vím, že zdraví není večeře, ale obojí něco stojí. K druhé části Vaší otázky musím říct, že znám kolegy, kteří pracují méně a kolegy, kteří pracují více. Těch druhých je víc. Naše práce nejsou jen ordinační hodiny, ale také návštěvní služba, administrativa a všechny ty úkony, na konci kterých je další den ráno ordinace připravená postarat se o své pacienty. Kdo to nezkusil, nepochopí, že nic „nefasujeme“, že si všechny služby zajišťujeme sami, jsme si účetními, údržbáři a podobně. Lékař-zaměstnanec je řady takových činností ušetřen a možná závidí praktikům cedulku na dveřích s pěti hodinami ordinace denně. Vím, že má zase své jiné starosti. Každý máme něco.
(iso), www.Zdravi.Euro.cz
</BR