Odpověď na jednoduchá řešení od stolu mohou dát jen skutečná čísla. Jaká jsou tedy fakta? Co se týče provozních nákladů, prostý pohled do hospodářských výsledků pojišťoven za rok 2013 hovoří o opaku tvrzení pana Kubka. Pokud by vše bylo v rukou VZP, celkový provoz bude proti současnému stavu naopak o stamiliony dražší.
Nutné je hovořit o tom podstatném, o nákladech na zdravotní služby. V současnosti VZP vynakládá na péči o jednoho klienta v průměru o 3 900 Kč více než zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Základem je, že jde o péči zcela srovnatelnou, kdy rozdíl v platbách je dán historicky a také vyjednávacími schopnostmi.
Pokud bychom zmíněné pojišťovny sloučili, lékaři by jistě požadovali platby na úrovni VZP. Stačí tedy rozdíl v platbě 3 900 Kč vynásobit počtem pojištěnců a vyjde nám, že sloučení by mohlo znamenat zvýšení plateb na zdravotní služby celkem asi o šest miliard korun ročně. Šest miliard, které není kde vzít. Už tak nestabilní systém by se ještě více rozkolísal. Pokud by někdo přišel s nápadem sloučit všechny pojišťovny do jedné, pak by musel počítat s nákladem o 23 miliard vyšším, také s významně vyššími provozními náklady a nižší efektivitou.
Sloučit VZP s prosperujícími velkými zaměstnaneckými pojišťovnami, které mají vyrovnané hospodaření, nepotřebují půjčky od státu, předsunuté platby a podobné finanční injekce, může být tedy přínosné jen v naivních představách jednoduchých počtářů. Skoro to vypadá, že hlavním motivem návrhu prezidenta ČLK nejsou ani tak stamilionové úspory na provozu pojišťoven, ani zázračná léčba všech nešvarů českého zdravotnictví, jako spíše lákavá představa o několik miliard vyšších úhrad lékařům.
Jaromír Gajdáček, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR a generální ředitel ZP MV ČR