Údajně až osmdesát procent léků obsahujících pseudoefedrin, které jsou v ČR volně prodejné, neslouží k léčbě nemocných, ale k výrobě pervitinu. Společenské škody a ekonomické ztráty způsobené zneužíváním drog pochopitelně vysoko překračují daňový výnos z prodeje těchto léků a o pověst pervitinové varny Evropy asi také nestojíme.
Vzhledem k závažnosti problému je tedy logické, když poslanci původně schválili zákon omezující výdej léků s pseudoefedrinem na lékařský předpis, obdobně jak je tomu s tisíci dalších potenciálně nebezpečných léků. Jde o efektivní, jednoduché a vyzkoušené opatření, které nevyžaduje žádné zvláštní náklady. A právě takové zákony bychom měli mít.
Nepředpokládám, že by senátorům a poslancům, kteří nakonec hlasovali proti tomuto znění zákona, ležel na srdci prospěch dealerů drog. Patrně pouze podlehli kouzlu farmaceutických firem, které se strachují o své zisky.
Na léky, jejichž výdej je omezený pouze na lékařský předpis, je totiž zakázána reklama s výjimkou odborného lékařského tisku.
A bez reklamy by se prodej takových léků pochopitelně snížil. A pokud pseudoefedrin nebude sloužit narkomanům, tržby firem klesnou ještě výrazněji.
Není pravda, že by každý, kdo u respiračních infekcí dává přednost samoléčbě před vyšetřením u lékaře, musel po přijetí zákona spěchat k lékaři pro recept. Kombinované léky s obsahem pseudoefedrinu totiž chorobu neléčí, pouze zmírňují její příznaky, a pokud budou ke smůle narkomanů dostupné pouze na lékařský předpis, i nadále si slušní lidé budou moci volně koupit jiné „léky na chřipku“.
Výrobci léků se také mohou přizpůsobit a rizikový pseudoefedrin v kombinovaných preparátech nahradit například fenylefrinem, který účinkuje podobně, přičemž se ale k výrobě pervitinu nehodí. Na Novém Zélandu se taková záměna osvědčila.
Asi nikde není mezi narkomany pervitin tak populární jako u nás, přesto patří pseudoefedrin například v Nizozemí nebo ve Finsku mezi zakázané látky. Je sice pravda, že léky s pseudoefedrinem jsou volně prodejné třeba na Slovesku, v Polsku, v Rakousku nebo ve Francii, otázkou však zůstává, jak dlouho ještě.
Lékařským předpisem podmiňují výdej těchto léků ve Švédsku, v Dánsku nebo v Pobaltských státech. A čekárny tamních lékařů kvůli tomu ve švech nepraskají.
Nestandardní metodu kontroly zvolili ve Velké Británii, kde je prodej omezen na jedno balení, avšak bez jakékoliv centrální evidence. Nic tedy případnému zájemci nebrání v tom, aby si neobešel tolik lékáren, kolik pseudoefedrinu potřebuje.
Podobně by výdej maximálně dvou balení těchto léků na základě předložení občanského průkazu nebo průkazky zdravotní pojišťovny nefungoval bez dalšího opatření ani u nás.
Standardní evidenci lékařských receptů hodlají ministerstvo zdravotnictví a jemu podřízený Státní ústav pro kontrolu léčiv nahradit prostřednictvím tzv. Centrálního úložiště dat, tedy „Velkého bratra“, který bude kontrolovat a evidovat jaké léky užívá na své nemoci každý z nás.
Výhrady právníků zabývajících se ochranou osobních údajů vůči tomuto špiclovacímu systému jsou tak zásadní, že se nelze divit lékárníkům, když se brání podřídit špatnému zákonu a odmítají se zapojit do přeposílání citlivých osobních údajů o občanech po internetu.
Nevím jak vy, ale já bych si také nepřál, aby po internetu kolovaly informace o lécích, které užívám a tím nepřímo také o chorobách, kterými trpím. Pokud by měl systém fungovat, pak by do něho museli mít on line přístup zaměstnanci všech lékáren. A nejsem si jist, že by si někdo z nás přál, aby se tito lidé elektronicky přehrabovali v jeho zdravotní dokumentaci.
Aby bylo jasno. Anonymnímu sledování spotřeby léků, jejich cen a hlídání výskytu nežádoucích účinků se nikdo nebrání. Avšak bez zajištění ochrany dat a bez jistoty, že takto citlivá databáze zůstane nepřístupná pro zaměstnavatele, banky, pojišťovny, penzijní fondy nebo prodejce všeho možného je tzv. Centrální úložiště dat nepřijatelným průlomem do lékařského tajemství.
Pokud by politici opravdu chtěli omezit zneužívání léků s pseudoefedrinem k výrobě pervitinu, pak měli zapomenout na představu elektronického špiclování občanů a měli využít standardní způsob omezení jejich výdeje na lékařský předpis, jehož zneužití a falšování je trestné.
Milan Kubek, prezident ČLK
Blogy iHNED.cz