OTÁZKA: * * Co vás ovlivnilo, abyste se rozhodla pro studium medicíny?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
V dětském věku kontakt s moudrým lékařem, který pomohl mnoha lidem v mém okolí. Shodou okolností to byl otec profesora Josefa Erbena, který u nás založil první dialyzační středisko – ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Tenkrát ještě praktický lékař zaujímal prestižní pozici jakožto autorita.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Proč jste si vybrala právě psychiatrii?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
V roce 1963 jsem ukončila studium všeobecné medicíny na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a chtěla se věnovat neurologii. Na umístěnku jsem nastoupila na neurologické oddělení do Liberce, ale z důvodu nedostatku lékařů jsem sloužila také na tamním psychiatrickém oddělení. A v době tohoto působení mě najednou začaly zajímat například příčiny depresí a jak tato nemoc ovlivňuje nejen pacienty, ale i jeho okolí – partnera, děti, zaměstnání… Kolik mohou mít podob a jak důležitá je role odborníka, který onemocnění diagnostikuje, léčí a vyléčí. Objevila jsem širokou škálu medicínských problémů psychiatrických pacientů a už jsem psychiatrii neopustila. Až mnohem později jsem si uvědomila, že jsem k ní zřejmě směřovala už v době studia na gymnáziu, možná i na základní škole. Člověka totiž formují kontakty se zralými lidskými osobnostmi, především rodiči, posléze učiteli, profesory a dalšími. Ráda vzpomínám na významného pedagoga a archeologa, spisovatele Eduarda Štorcha, který mi do svých knih napsal jako věnování krásné myšlenky.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * V současnosti nám takové vzory začínají povážlivě chybět, nemyslíte?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Už v 60. letech, kdy jsem vystupovala v televizních pořadech, jako byla třeba „Pionýrská vlaštovka“, jsem se snažila opakovaně zdůraznit, že dětem i dospělým chybí pozitivní vzory. Ony mezi námi jsou, ale neví se o nich. Podle mě se jedná o úkol pro novináře, aby je vyhledali a zviditelnili. Nyní se však publicisté soustředí hlavně na osoby označované jako celebrity, které takovými vzory, jaké mám na mysli, nejsou. Velice se mi líbí pořad režisérky Terezy Brdečkové s názvem „Ještě jsem tady“, ve kterém představuje různé osobnosti zralého věku a jejich životní osudy například z války a emigrace. Především takoví lidé mohou předávat poselství dalším generacím.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Rychlost vývoje lidstva je závratná. Hlavně v technickém rozvoji a s ním souvisí i množství stále nových informací. Má to vliv i na naši psychiku?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
V roce 1963, v začátcích své praxe, jsem spolu se svými kolegy vnímala jednu generaci jako příslušníky věkové kategorie, která reprezentuje lidi narozené v průběhu pěti až deseti let. Nyní se díky médiím a internetu tempo získávání informací zrychlilo natolik, že generační rozdíly, řečeno zjednodušeně, tvoří interval již dvou až tří let. Pro některé jedince je to někdy velice náročné. Zvláště děti by se měly ve škole naučit vybírat si z ohromného informačního spektra, aby se pro ně vše nestalo jenom jakýmsi šumem. Nemyslím si, že by plasticita mozku nestihla všechno zaznamenat, ale domnívám se, že přijaté informace zpracováváme velice nevýhodně. Nezastupitelní jsou proto kvalitní průvodci – rodič, prarodič nebo učitel. A také si musíme uvědomit, že orgány pro život nezbytně nutné fungují stále ještě tempem z doby kamenné.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Nemohou mít děti problémy právě ze situací, kdy nestihnou vše řádně vyhodnotit a následně se dostaví strach a úzkost?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Pokud ke mně přijdou úzkostné děti, většinou jim dávám diktát, do kterého mezi různé věty zahrnu i sdělení: „Naším největším nepřítelem není nepřítel, ale naše vlastní úzkost.“ Úzkost nás zbytečně demobilizuje. Jakmile stoupne její hladina, změní se emotivita a někdy se může stát, že i geniální člověk nabitý vědomostmi a vysoce profesionálně kompetentní si připadá, jako by mentálně ochrnul. I děti v období prožívání úzkostných stavů, které nastanou třeba z důvodu rozvodu rodičů, popíší velice výstižně svoji přechodnou intelektovou nemohoucnost. Jsou zoufalé, když jim ve škole i doma dospělí říkají, aby se víc učily. Ony totiž tvrdí: „Já si nic nepamatuji, nejsem schopný dávat pozor…“ Poté přicházejí ku pomoci antidepresiva, protože obnoví optimální koncentrace serotoninu v centrálním nervovém systému. Ten má nejen antidepresivní vlastnosti, ale také ovlivňuje emoční prožívání, které by mělo být adekvátní vůči realitě. Zároveň má mimořádnou schopnost regenerovat naše mentální, mnestické a kognitivní schopnosti.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Kde hledat příčinu, pokud dítě ve škole neprospívá?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Osvícení rodiče a pedagogové poznají, že zlobení nebo neprospěch nebývají vždy ovlivnitelné vůlí dítěte. A přicházejí poté, co slova nepomohou. Potom je čas na podrobnou anamnézu a prostřednictvím několika vyšetření je třeba rozlišit nezralost, výchovné pochybení či předčasné vystavení dítěte školní zátěži. U pedopsychiatrie je velice důležité brát v úvahu vývojové stadium dítěte. Vždy nabádám rodiče, aby každý měsíc sledovali vzrůst a váhu svého potomka, což je velice zajímavé a poučné. Někdy je až neuvěřitelné, když dítě za několik málo měsíců vyroste o deset, patnáct centimetrů. A právě tehdy mívá obrovské problémy se sebepojetím, seberealizací, schopností obstát v kolektivu vrstevníků, kteří zrovna vertikální akceleraci nemají. Mění se mu pohled na exteriér, mění se prožívání, způsob snímání dat a jejich vyhodnocování. Zůstává charakter a osobnost, ale i přes vynikající intelektové schopnosti se stává méně spolupracujícím. Často také v určité růstové fázi prožívá obrovskou energetickou a hormonální krizi. Nemusí být zrovna nositelem například dyslexie či dysgrafie, a přesto mu vadí tempo kontrolních desetiminutovek a pětiminutovek, kdy si nestihne vybavit své znalosti a pak se zbytečně stává objektem kritičnosti ze strany dospělého světa. Rodiče zapomínají, že jejich dítě roste a že před nimi najednou stojí nový jedinec. Vývojové milníky, určitá paralela mezi biologickým a mentálním zráním – někdy jdou proporcionálně a jindy disproporcionálně.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Jaké další vlivy na děti působí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Stejně jako rodič i pedopsychiatr by měl respektovat biorytmus lidského organismu. Všichni jsme predisponovaní geneticky, s čímž nemůžeme nic udělat, ale nemůžeme pominout, že jsme také součástí přírody. Mnozí klimatologové dávají do souvislosti třeba výbuch nějakého vulkánu s neúrodou, která následně nastolí větší neklid v populaci, větší represe a následuje… třeba Francouzská revoluce. Je to téma nesmírně zajímavé, perspektivní a dosud velmi zanedbávané. Všichni víme, že někteří lidé jsou jako skřivánek, jiní jako sova. Představte si děti z příměstských oblastí, které dojíždějí do školy do Prahy, což je obrovská časová a energetická ztráta. „Skřivánci“ se vracejí večer ve fázi extrémního útlumu, „sovy“ jsou sice ještě čilé, zato ráno je na ně kladena nepřiměřená zátěž v momentě, kdy musí brzy vstávat, zatímco by ještě spaly. Zvláště mezi adolescenty jsou jedinci, kteří toto velice špatně snášejí a při problémech jsou házeni do jednoho pytle s provokativními nebo negativistickými vrstevníky. V mnohých rodinách se biorytmy vůbec nezohledňují, žije se extrémně rychlým tempem a vše se orientuje na vytvoření hodnoty podřízené zevním znakům příslušnosti ke střední nebo vyšší střední vrstvě.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Do kdy lze na dítě výchovně působit?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Děti se dají formovat maximálně do dvanácti, patnácti let. Nad tyto roky už na ně voláme marně, marně upozorňujeme… Maminka, která malému dítěti dovolí, aby jí pomáhalo péct vánoční cukroví a při tom v kuchyni udělalo binec, ho později nemusí prosit nebo žádat pod pohrůžkou trestu, aby jí pomohlo s nákupní taškou, uklidit byt nebo umýt okna babičce.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Vždyť jsme jako opičky – co doma nasajeme, z toho dále žijeme…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Někdy požádám maminku, aby se zeptala tchýně, jak se choval tatínek v první, druhé, třetí třídě a ta často řekne, že její syn byl stejný jako nyní vnouče a že z toho vyrostl. Hyperkritické rodiče upozorňuji: „Vaše dítě možná schytalo geny po pratetičce nebo prastrýčkovi z doby Karla IV.,“ jak kdysi říkával můj kolega genetik docent Miloš Černý. Od prvopočátku lidstva jsme vlastně všichni příbuzní, ať už je z nás voják, obchodník, filozof nebo švadlena. Dětská psychiatrie je proto velice zajímavá pro člověka, který má vztah i k antropologii a snaží se vnímat věci komplexně. Za úspěch považuji, pokud bude dítě jednou v dospělosti schopno realizovat všechny své hřivny – osobnost, intelekt a vitalitu – tak, aby bylo spokojené. Měli bychom, jak to onehdy řekl někdo moudrý, naučit naši populaci opět používat selský rozum – neglorifikovat inteligenci, ale všímat si moudrosti.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Co ovlivňuje naši psychiku a z čeho pedopsychiatr čerpá při stanovení diagnózy?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Někteří odborníci uvádějí, že z 50, 60 i více procent se jedná o genetický vklad od obou rodičů a jejich předků, 5 až 8 procent jde na konto vlivu výchovy a někteří antropologové a neurovědci vtipně dodávají, že zbytek do 100 procent tvoří měřické chyby a omyly… Výchovné prostředí se nesmí podceňovat, ale ani přeceňovat. Samozřejmě se na vývoji dítěte velmi negativně podílí závadové prostředí, týrání a jiné nedostatky. Rozumný, kvalitní a kompetentní rodič však nikdy nedělá žádné omyly a chyby ve výchově schválně, nýbrž tím, že se učí býti rodičem. I Komenský by mi potvrdil, že se na svých dětech vždycky nějak prohřešíme. Kdybychom však měli deset dětí, tak to desáté se už vychovává samo. Pro mne je vždy velkým svátkem, když přijde jeden z rodičů a řekne: „Patrně jsem něco zanedbal, když moje dítě…“ Ne, takhle nevypadá rodič, který by opravdu něco zanedbal, protože má své dítě rád a je schopen kritického náhledu na sebe sama.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Musíte zajít do hluboké minulosti rodiny?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Současný průměrný rodič už většinou ví příliš málo o tom, čím stonali jeho rodiče, mnozí ani netuší, na co, kdy a v kolika letech zemřeli prarodiče. Nevědí, že se v rodině v určité linii pravidelně vyskytovala například závislost na alkoholu nebo hazardních hrách… že pradědeček prohrál během několika dní statek… A pak se diví. Dítě označují za takzvaně zlobivé, za takzvaně nezvedené a za takové, které nechce spolupracovat, nechce se změnit, ale všechno je vždycky trochu jinak. V rodinách chybí komunikace. Dříve se držívaly černé hodinky, ještě dříve se na venkově scházely ženy zralého věku u draní peří. Teď vypadám trochu jako staromilec, ale v Liberci jsem ještě v roce 1964 zažila, že lidé podávali dokonalá anamnestická data až do třetího kolene, obdivuhodně znali rodové, povahové a osobnostní dispozice nebo výskyt vážnějších onemocnění. Jako malé děti totiž byli přítomni při přástkách a vše odposlechli. Dokonalé sociální učení. A když se zkoordinovalo s náročnou prací, protože měly odmalička spoustu povinností, ať už šlo o městskou nebo venkovskou domácnost, zrály mnohem harmoničtěji a byly daleko více připraveny pro život. Minimálně ve schopnosti vyznat se v čase. Už Seneca říkal, že jediné, co máme, je čas. Můžeme ho promrhat, nebo prožít tvůrčím způsobem. A hospodařit s ním se učíme právě v dětství. Existují výzkumy, z nichž vyplývá, že děti, které mají hodně domácích povinností, se lépe adaptují na nápory ve školní výuce. A také vědí, kdy je vhodná doba na akčnost, práci a kdy na odpočinek. Neboť i odpočinek je klíčová věc a je mezi námi bohužel mnoho lidí, kteří vůbec neumí relaxovat. A také těch, kteří ve středním věku prohlásí, že je jejich rodiče měli fyzicky trestat, aby se více učili a více pracovali. V první třetině života bychom měli přijímat informace a vzdělávat se, v prostřední třetině života máme vědomosti nějakým způsobem zpracovat a využít a ve třetí třetině života bychom měli získané zkušenosti a nejdůležitější informace předávat dál svému lidskému druhu. Když si generace přestanou předávat informace, nastane konec civilizace.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Kdyby je alespoň předávali rodiče dětem…
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Mikroklima rodiny je velice důležité a mimochodem – patří do něj i domácí mazlíčci a péče o ně. Jako pedopsychiatři nemůžeme rodinu navštěvovat, protože bychom to nemohli zvládnout, ale potřebujeme se s ní co nejvíce seznámit. Pokud chci udělat kvalitní diagnostický závěr, je potřeba, aby přišel tatínek, maminka, dědečkové a babičky, jestliže žijí, pes, kočka… a pak poznám, jak se kdo chová, a vidím vše v kontextu. Často zjistím, že jablko nepadlo daleko od stromu a že dítě to má doma vlastně docela těžké. Vzorce chování velice poznamenávají osobnostní strukturu.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Setkáváte se také s názorem, že psychiatři léčí pouze blázny a že i návštěva psychologa je ostuda?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Ráda bych se dožila doby, kdy se u nás psychiatrická péče nebude vnímat jako handicap. Bohužel i národ Komenského je dodnes plný předsudků a nechápe psychiatrii jako jakýkoli jiný medicínský obor. Psychiatrie má dosud stigma a přitom pomáhá naprosto stejně jako třeba chirurgie nebo stomatologie. Je ale také důležité ji vnímat v kontextu ostatních oborů medicíny. Velká část populace nedopřeje psychiatrickou péči ani svým dětem, protože nedokáže potřebnost takové péče odhadnout. Rodiče mají často sklon považovat spoustu projevů dítěte za zlozvyk, nenáladu a jeho problémy bagatelizují. Mnohdy je ani nevidí, nechtějí vidět nebo si je nechtějí přiznat. Také nemám ráda výraz „blázen“ v jakékoli souvislosti, protože jsem za svou kariéru poznala velmi mnoho geniálních lidí, kteří se do ordinace psychiatra dostali kvůli průměrnosti nebo podprůměrnosti svého okolí. Často ke mně přicházejí zranitelní a odlišní jedinci, za jejichž trápení mohou různá nedorozumění, neporozumění, netolerance a nemoci. Většinou se dá skoro vše vyřešit.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Jste v kontaktu i s oběťmi násilí. Jak pohlížíte na současnou společnost plnou zla?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
S každou novou komplikací, ať už ekonomickou, sociální nebo politickou, jsou na nás kladeny stále větší nároky. A místo pozitivních vzorů, o nichž jsme už hovořily, před sebou lidé mají vzory hmotné úrovně a sociálních žebříčků. Člověk, který jich přes veškeré ambice nemůže dosáhnout, je trvale nespokojený. Jeho partnerský vztah nebývá harmonický a dítě, které v takovém prostředí vyrůstá, je tím ovlivněno. Ve svém kolektivu se pak projevuje buď jako oběť, nebo jako útočník.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Hodně se mluví o tom, že k násilí u dětí přispívají agresivní počítačové hry a reálně zviditelňované násilí v televizní a filmové produkci. Lze takovým vlivům předejít?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Dítě, kterému se rodiče věnují od prvních chvil (už od početí, je chtěné a všichni se na něj těší), bude mít intelektuální i emoční část své bytosti rozvinutou rovnoměrně. A takové děti bývají především kreativní a tvořivé, protože destrukce je pro ně příliš jednoduchá „zábava“ a brzy je omrzí.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * V čem spočívá vaše spolupráce s organizací Bílý kruh bezpečí?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Více než třicetiletá zkušenost s dítětem a dospělým, kteří se nacházejí v mezních situacích, mě přesvědčila o tom, že má-li se jim opravdu pomoci, musí jít o týmovou práci. Bílý kruh bezpečí přesně takto postupuje. Za celý život jsem se nesetkala s institucí, která by klientům poskytovala tak komplexní péči 24 hodin denně. A tato systematická mravenčí práce má obrovský dopad. Moje práce spočívá v péči o oběti násilí.
1.12.2010 12:57:43
OTÁZKA: * * Nikdy vás samotnou negativně neovlivňovalo to vše špatné, s čím jste se za svou praxi setkala?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Jana Drtilová
Profesionál se soustředí na diagnostické a terapeutické aktivity. Vždy mě potěší, když se dočkám toho, že pacient přijde s tím, že už ho opět baví život.
1.12.2010 12:57:43