Začal rok, v němž pravicová koaliční vláda oslaví polovinu svého mandátu. Ve zdravotnictví se ovšem tento rok projeví krutým paradoxem. Nejvíce budou trpět ti, kteří byli ještě v programovém prohlášení téže vlády vynášeni do nebes a slibovaly se jim hory doly – praktičtí lékaři, ambulantní specialisté a soukromníci vůbec.
Hořká ochutnávka
Ochutnávku hořkých pilulek, jichž budou nuceni spolykat během roku ještě spoustu, už dostali na konci roku loňského. VZP se poprvé po šesti letech zpozdila s platbami za péči, takže stovky lékařů nedostaly peníze za listopadové výkony. To se brzy spraví, protože VZP dorazí na účet peníze ze „znárodněných“ přebytků ostatních pojišťoven.
Ale jako ukázka toho, jak se letos soukromí lékaři pomějí, je to krutě symbolické.
Jistě, dá se namítnout, že chrochtat blahem nebude letos ve zdravotnictví nikdo. Teoreticky by k tomu měli mít nejblíže nemocniční lékaři, jimž mají jako jedněm z mála v české ekonomice hromadně vzrůst platy, minimálně o 6,25 %.
Ovšem vzhledem k napjatým rozpočtům nemocnic a nevalné ochotě jejich managementů směrovat disponibilní prostředky právě na výplatní pásky se odborářští lídři bezpochyby ještě hodně zapotí, aby slíbené prostředky z ředitelů a zřizovatelů vymámili. Jestliže však uspějí, budou nemocniční lékaři v rámci zdravotnického systému jednoznačnými vítězi letošního roku.
Zelená pro pojišťovny
Všechny ostatní klíčové součástky systému (vynecháme-li pacienty, u nichž lze dopady vládní politiky stěží predikovat) na tom budou hůř. Zdravotní pojišťovny se budou potýkat se současnou fází ekonomického cyklu, z níž poplynou výpadky ve výběru zdravotního pojištění.
Mohou se ovšem utěšovat jednak příslibem úspor plynoucích z dokončené revize léků a jednak tím, že jim letošní rok na oplátku vloží do rukou dosud nebývalou moc při uzavírání nových smluv s nemocnicemi. To by mělo vést k rušení části lůžek a hledání nové efektivity nemocniční sítě. Pojišťovny mají v tomto vysoce citlivém procesu téměř volnou ruku, limitují je pouze nařízení týkající se časové a místní dostupnosti péče. Odolají-li korupčním svodům, jichž se v tomto úkolu skrývá skutečně mnoho, mohou pojišťovny odvést kus užitečné práce a také ušetřit solidní peníze.
Ředitelé nemocnic na tom také nebudou tváří v tvář platovým požadavkům valně, ale zase je může hřát alespoň pocit, že mezi zdravotnickými zařízeními dostaly nemocnice jasnou prioritu a jsou jedinými šťastlivci, jimž meziročně stoupají úhrady za péči. Nemluvě o tom, že nesmělý nástup systému DRG může alespoň některým nemocnicím také trochu vylepšit účetnictví.
Tristní vyhlídky
Soukromí lékaři se ovšem ve svých černých vizích nemohou utěšovat ničím. Peněz dostanou v nejlepším případě stejně jako loni. A to skutečně v nejlepším případě. Jestliže VZP došly peníze v prosinci a platit včas mohla začít jen díky znárodněným 4 miliardám z „fondu přerozdělení“, mohou se začít uzavírat sázky, kdy tento jednorázový zdroj opět vyschne. Březen? Duben?
A co přijde pak? No, a zřejmě aby toho nebylo málo, čeká soukromníky přeregistrace – bídně vysvětlená byrokratická povinnost, která pro mnohé znamená přes všechno ujišťování přinejmenším důvod k obavám.
Na to, že primární a ambulantní péče měly být podle vládního programu hýčkanou prioritou, jsou to dost tristní vyhlídky.