Zdravotnictví v Plzeňském kraji může do roka vypadat jinak a zbavit se řady letitých potíží. „Měli bychom se zamyslet nad tím, kolik je skutečně zapotřebí lůžek, kolik primariátů, kolik personálu,“ říká Miloslava Šlajsová z VZP.
Změní krize, vyvolaná lékařskou akcí Děkujeme, odcházíme, něco na zdravotnictví v Plzeňském kraji?
Věřím, že určitě. Jinak by vše, co se dělo, postrádalo význam. Myslím, že si za poslední dva měsíce všichni uvědomili, že peněz ve zdravotnictví je daný objem, který nelze zvyšovat. Pozitivní, co krize přinesla je, že se maximálně zmobilizovala spolupráce mezi zdravotními pojišťovnami, zdravotnickými zařízeními a zástupci krajského úřadu jako zřizovatele a vlastníka nemocnic.
A ověřili jsme si, že bychom byli schopni společně čelit podobným krizím, což je také dobré.
Myslíte, že byste krizi zvládli?
Asi ano, i když by třeba chvíli trvalo, než by se eliminovaly některé dramatické dopady. Ale vůbec si netroufnu odhadnout, jak by se to vyvíjelo s neonatologií. Když plzeňští neonatologové ve fakultní nemocnici přislíbili ještě před podpisem memoranda v Praze, že péči zajistí, tak všem spadl kámen ze srdce. Oni jsou tak nesmírně důležití pro oba kraje, že když tahle starost odpadla, řešily se ve srovnání s tím už méně zásadní věci. I když ani jejich význam snižovat nechci.
Myslím, že krajský úřad to měl velmi dobře připravené.
Co ta mobilizace mění na tom, že kraj dlouhodobě říká: my dostáváme málo, chceme víc, alespoň tolik, kolik je obvyklé jinde v této zemi? Můžou dostat víc, když ten balík je neměnný?
My jsme si za ty poslední dva měsíce také vysvětlili, že to není jen o tom, kolik dostávají, ale také jestli jejich náklady jsou optimální, jestli prostředky od pojišťoven jsou smysluplně využívány. Jestli je ideální rozmístění sítě, jednotlivých odborností - nechci říkat nemocnic, protože nemocnice tady v kraji zavírat nechceme.
O potřebě omezit plány třeba při výstavbě nové nemocnice v Klatovech, kde je extrémně nízké vytížení, mluvil nedávno i šéf správní rady VZP Marek Šnajdr.
Je pravda, že v posledních dvou třech letech v téhle nemocnici měla využitelnost zvláště lůžkových oddělení klesající trend. Je to dané jednak tím, jaké je zázemí pro pacienty - když se tam teď něco buduje a musí se obcházet bagry, není to úplně ideální. Ale na druhou stranu se tam také hodně měnil personál. To začalo krizí na gynekologicko-porodnickém oddělení, a když nemocnice z jakýchkoli důvodů začne ztrácet na kreditu, pacienti si někam odvyknou chodit, tak se to velice těžko vrací zpátky.
Kraj projevil zájem jednat s námi a dalšími pojišťovnami o optimalizaci Klatovské nemocnice.
Pro kraj je taky finančně náročné stále nemocnice dotovat. A řešení určitě existuje. Já taky vidím prostor v tom, že se počty lůžek změní a zdůrazňuji, že pacienti to nijak negativně ani nepocítí. V podstatě přirozenou cestou zmizí dlouhodobě nevyužívaná lůžka.
Je pravda, že pojišťovna také díky téhle situaci byla poprvé ochotna mluvit třeba o sdílení lůžek pro více oddělení?
Je to jedna z našich nabídek, která padla už v závěru loňského roku, aniž bychom věděli, co nás čeká.
Spojený lůžkový fond, to je optimalizace a efektivita a dále reakce na změny a vývoj v současné medicíně.
Spojený lůžkový fond je určen jak pro interní obory, tak i pro chirurgické obory. Je to významná změna a hodí se to pro takové ne úplně malé, ani velké nemocnice, hodí se například pro Klatovy.
Ale nepřijdou nemocnice o platby, když budou mít méně lůžek a personálu?
Letos je úhradová vyhláška postavená tak, že nemocnice mají takzvanou globální paušální úhradu ve výši 98 % referenčního období, to je roku 2009. Letos mají jedinečnou možnost a obrovský manévrovací prostor, jak pozitivně ovlivnit své náklady a současně splnit podmínky pro hospitalizační péči a přiznání paušální sazby. Jednou z podmínek je počet vykázaných hospitalizací - a je jedno, jak dlouho tam pacient bude ležet. Nemocnicím nabízíme a doporučujeme jednodenní hospitalizace. Řadu výkonů spojených s pobytem na lůžku lze přesunout do režimu ambulantního.
Vydělají všichni, ani pacienti netouží být v nemocnici nějak dlouho.
Náklady se opět sníží a garantuji vám, že to jde. Česká republika s průměrnou dobou hospitalizace vyčnívá.
Zřejmě byli lékaři motivováni k tomu, aby u nich pacienti leželi.
To si nemyslím. Vyhláškou mají garantovaný určitý objem prostředků, který dostanou i když udělají zmíněné změny a současně splní podmínky přiznání paušální sazby.
Mohou optimalizovat počet lůžek a s tím i provozní náklady, zaměřit se na jednodenní hospitalizace.
To jsou důležité věci a třeba s plzeňským krajským úřadem o tom jednáme. Neřekli jsme ještě, kde se to stane, ale jsme zajedno v tom, že touhle cestou je třeba jít.
A jak rychle se dají takové změny uskutečnit?
Musí to jít opravdu rychle. Pan ministr poslal dopis pojišťovnám, zřizovatelům - krajům, zdravotnickým zařízením, kde žádá, abychom se s tím všichni zabývali.
VZP chce mít hrubý návrh optimalizace sítě pohromadě do dvou měsíců, s krajem se sejdeme nanejvýš do dvou týdnů.
Ale kdy se to skutečně projeví?
Některé věci mohou nemocnice začít dělat hned. Zkrácení hospitalizací nebo přesun některých výkonů z hospitalizace do režimu ambulantního.
Přirozenou cestou redukovat lůžka.
Ještě zpátky - je pravděpodobné, že nemocnice v Plzeňském kraji dostanou víc a dosáhnou alespoň průměru příjmů obdobných nemocnic v zemi?
Ale já si tohle nemyslím. Nejsem si vědoma, že by byl Plzeňský kraj nějak poškozený. Systém paušálních plateb je trochu pokroucený, historicky se vyvíjel a odvíjel od individuálních hodnot bodu, je to složité.
Musel by se změnit systém financování, platit za množství a kvalitu odvedené práce. Řadu let se mluví o systému DRG. Ano, tohle je spravedlivé. Ale dnes je to jinak.
Pro laika je nepochopitelné, že tu léta generují obrovské ztráty okresní nemocnice zřizované krajem, zatímco soukromé nemocnice Mulačova nebo Privamed fungují a jistě je nikdo tak obrovsky nedotuje. Proč to tak je?
Všechna zařízení jsou placena na základě stejného principu, podle stejné úhradové vyhlášky. Já jsem byla čtyři roky ředitelkou nemocnice ve Stodu. Když jsem přišla, byla taky ve ztrátě. Musela jsem si sepsat příjmy a náklady a vyjít z toho, že příjmy zřejmě nezměním, protože jsou dané vyhláškou. Takže zbyly náklady a tam jsem musela hledat změny, a samozřejmě ne na úkor poskytované zdravotní péče. Jiná cesta není ani dnes. Je to cesta optimalizace nákladů a proti tomu maximalizace výkonů.
A k tomu to nejdůležitější - poskytovat kvalitní zdravotní péči, být zdravotnickým zařízením vyhledávaným pacienty. Když toto nebude, je vám celkem na nic optimalizace nákladů, redukce lůžek, atd.
Myslíte, že kdybyste přišla do Klatov, tak je dokážete za dva roky dostat na nulu?
Tak to si nejsem jistá, jestli na nulu. Ale kdybych měla volnou ruku, začala bych restrukturalizací lůžek, přehodnotila nutnost všech lůžkových oborů, to by byla zřejmě jedna z cest k lepšímu výsledku.
Ale to je řečeno velice zjednodušeně, tak snadné a jednoduché by to nebylo. Pod naši pobočku VZP spadá Plzeňský i Karlovarský kraj a v obou těch krajích je řada zařízení, která fungují bez dluhů a přitom neposkytují horší péči, pacienti jsou spokojení. Jsou to jak privátní zdravotnická zařízení, tak i státní.
A víte tedy, proč to tak je?
Klíč je v optimalizaci nákladů, maximalizaci výkonů a určitě nesmíme zapomenout na lékovou politiku.
Je spousta léků, které jsou zástupné a přitom cenově hodně rozdílné.
A opět to nejdůležitější - kvalita personálu, kvalita péče.
Myslíte, že za rok bude stav zdravotnictví v regionu opravdu vypadat jinak?
Doufám, snad ano. Byla bych zklamaná, kdyby se nám spolu s krajem nepovedlo změnit síť lůžek a přitom zachovat dobrou kvalitu a dostupnost nemocniční péče. Musíme si říct, že akutních lůžek může být opravdu méně, některá lze přeměnit na lůžka následné péče a hlavně na lůžka sociální, která tu chybí. Spousta starších lidí nepatří na lůžka v léčebnách dlouhodobě nemocných. Problém je v tom, že není, kdo by se o ně staral.
Ne že rodina nechce, ale proto, že to rodina nezvládá. Tato lůžka jsou pak financována jak z prostředků ministerstva práce a sociálních věcí, tak z veřejného zdravotního pojištění na zdravotní výkony, a měly by tam přijít i prostředky z rodiny.
A to tu dnes chybí úplně nejvíc.