SEXUOLOGIE
Představují právě tyto dvě dysfunkce nejčastější problémy, se kterými muži přicházejí za sexuologem?
Ano, trpí jimi více než polovina mužů mezi 35 a 65 lety věku. Platí, že počet mužů s erektilní dysfunkcí vzrůstá s narůstajícím věkem. Předčasná ejakulace se obecně přisuzuje naopak skupině mladých mužů.
To svádí k představě, že když se vám objeví ve dveřích ordinace mladíček nebo naopak pán středního věku, můžete si tipnout. Opravdu je to tak prosté?
Není. Už proto, že předčasná ejakulace se samozřejmě netýká pouze mladých mužů, ale i těch středního a staršího věku. Oni totiž „předčasní ejakulátoři“ jsou dvojího druhu. První je astenický, tam platí, že čím déle trvá navození erekce, tím kratší dobu pak erekce vydrží. Druhý typ, a právě u něj se setkáváme i s muži ve starším věku, je virilní – bývá to dobře testosteronově zásobený, dobře vzrušivý muž, který je schopen styk opakovat, rychle se vzruší, ale také vydrží kopulovat poměrně krátkou dobu.
Vyskytují se předčasná ejakulace a erektilní dysfunkce běžně i u stejného pacienta?
Není to vůbec výjimečné, obě se někdy vyskytují u astenického typu „předčasných ejakulátorů“, ale pravdou je, že většinou sexuologičtí pacienti trpí pouze jednou z těchto dysfunkcí. On dostatečně obtížný je výskyt i pouze jedné z nich. Muž, který začíná erektilně selhávat, ztrácí sebevědomí, často ho jeho situace zneurotizuje, znejistí, v myšlenkách se k problému neustále vrací. Toto trápení se stane dominantou jeho života. Přitom jde v naprosté většině o problém, kterého se může zbavit.
Je erektilní dysfunkce problém tolika mužů až v současnosti, nebo dříve jen chyběla data?
Určitě to trápí muže odjakživa. Erektilní dysfunkce nejsou jen organického původu, ale hlavně u mladých mužů bývají spíše psychogenního charakteru. Jsou u nich způsobené nejistotou v sexuální oblasti, nedostatkem sebevědomí a především anticipační úzkostí. Mladý muž, když se odhodlá k prvnímu sexuálnímu styku, při něm relativně často erektilně selže. Podle jednoho německého výzkumu s vysokoškolskými studenty jich při prvním pokusu o soulož selhává erektilně až 41 procent. To se prostě stává, někteří ale reagují tím, že zúzkostní a příště už místo spontánního prožívání milování zaujmou roli pozorovatele, příliš přemýšlí nad tím, co právě udělat – a to vede k novému selhání, což zvýší anticipační úzkost čili strach, se kterým přistupují k dalšímu milování.
Ví se, jak velká část mužů, které erektilní dysfunkce trápí, s tím vůbec jde za odborníkem?
Dělali jsme výzkum na reprezentativním souboru českých mužů středního věku, zúčastnilo se ho více než 2000 respondentů. Zjistili jsme, že ačkoli až 54 procent z nich uvedlo erektilní dysfunkci, z toho více než čtvrtina tak závažnou, že by nutně vyžadovala odbornou péči, pouze 19 procent z nich skutečně o svém problému vůbec promluvilo s lékařem nebo s jiným odborníkem. Ještě méně se pak skutečně léčilo. Alarmující na těch údajích bylo, že v naprosté většině případů, kdy pacient s odborníkem vůbec promluvil, byl iniciátorem toho rozhovoru právě pacient. Lékaři se na to zkrátka neptají. Přitom víme, že více než polovina pacientů kardiologů, diabetologů, internistů trpí erektilní dysfunkcí, ale lékař se to nedozví, protože pacienti sami nemají odvahu o tom začít mluvit. Domnívají se, že prvního se přece týká jen srdce a druhého jen cukr. Ale například erektilní selhávání o dva roky předbíhá první infarkt myokardu.
Žijeme v době internetové. Na webu jsou i na erektilní dysfunkci k mání báječné rady a věci, od „zaručeně pravých léků“ na předpis až po sobí parůžky. Proč je to tak skvělý kšeft?
Muži se s tím bojí někam jít, stydí se. A je tu také nevzdělanost lidí, předsudky, dosud nepřekonané mýty v této oblasti. To všechno přispívá k tomu, že řada mužů kupuje raději falešné a často i nebezpečné léky na internetu jen proto, že koupit si je nevyžaduje recept. Pacienti jsou ochotnější utrácet tisíce korun i za naprosto neúčinné potravinové doplňky místo toho, aby zašli za lékařem a nechali se vyšetřit. Bylo by to lepší i proto, že příčinou erektilní dysfunkce mohou být závažná systémová onemocnění.
Představte si odpověď Rudolfa Hrušínského coby lékaře ve Vesničce mé střediskové, kdyby se pacient odvážil postěžovat si i na problém s erekcí… Co by mu poradil?
On by mu v tom filmu asi odpověděl jako na všechno: „To já taky mám.“ Ale vážně. Ony v minulosti ani nebyly k dispozici příliš účinné prostředky jak pomoci zejména u organických erektilních dysfunkcí, častých například u kardiaků a diabetiků. Chápu, že dříve se do toho praktici moc nepouštěli, ale dnes máme k dispozici právě proti erektilní dysfunkci dokonce čtyři velmi účinné léky, z nichž ten poslední, na bázi avanafilu, má velmi rychlý nástup a zároveň minimum nežádoucích účinků. Tyto léky jsou schopny pomoci až 92 procentům pacientů s erektilní dysfunkcí. Preskribovat léky na erektilní dysfunkci může praktický lékař i specialisté. Velmi účinný lék máme od loňska i na předčasnou ejakulaci. Předpokládám, že příští sexuální revoluci bude znamenat nějaký lék na sexuální dysfunkce u žen, tam nic ve farmakoterapii k dispozici nemáme.
Na erektilní dysfunkci je – podle mnoha mužů – nejlepším lékem výměna sexuální partnerky. Co říkáte tomuto receptu?
Určitě to není levnější, protože investovat do ženy je obvykle mnohem náročnější než investovat do léku. A samozřejmě v naprosté většině případů, o nichž my hovoříme, výměna partnerky opravdu nepomůže. U mužů středního a vyššího věku u erektilní dysfunkce výrazně převládají organické příčiny. Jen u mladých mužů převládají příčiny psychogenní.
Takže mladého pacienta poslat za sexuologem psychologem či psychiatrem, staršího – kam?
Na to je velmi jednoduchá odpověď. Praktik sám může okamžitě rozlišit, ke komu pacienta s erektilní dysfunkcí poslat. Stačí zeptat se ho, zda má zachované ranní erekce a masturbační erekce. Pokud selhává pouze s partnerkou, jde o problémy psychogenního charakteru.
Jsme národ koumáků a kutilů. Objevil se vám v ordinaci nějaký pacient, který v boji s erektilní dysfunkcí vynalezl nějakou vlastní, originální metodu?
Nedávno jsem měl pacienta, který si vytvořil jakousi podpůrnou konstrukci na penis, do které penis bez erekce zasunul. Pak ho jako na jeřábu, i s tou konstrukcí, penetroval do vaginy. Když už byl ve vagině, dostavila se i erekce. To celé ale moc nefungovalo a pro partnerku to také asi nebyl právě pozitivní zážitek. Ani jeřáb tedy nebyl řešením, takže se ten muž přece jen obrátil na sexuologa.
Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., DSc. * 11. července 1954 český sexuolog, klinický psycholog a psychoterapeut
V roce 1978 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1980 i doktorát. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci získal v roce 1999 titul Ph. D. a posléze se stal i docentem (roku 2000) a profesorem klinické psychologie (roku 2003). V roce 2014 mu byl Akademií věd ČR udělen titul DSc. K sexuologii se podle vlastních slov dostal náhodou. Pracoval na sexuologických odděleních psychiatrických léčeben v Horních Beřkovicích a Praze-Boh nicích. Pracuje jako klinický psycholog v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK a od roku 2001 přednáší sexuální psychologii na Filozofické fakultě UK. Je také vědeckým sekretářem České sexuologické
společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Působí jako soudní znalec v odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a sexuologie. Sám nebo se spoluautory od roku 1981 publikoval více než 240 odborných článků, zaměřených především na problematiku sexuálních deviací a sexuálních dysfunkcí, v domácích i zahraničních odborných časopisech. Je autorem či spoluautorem řady významných monografií. Účastnil se rovněž přípravy a realizace několika osvětových filmů o xenofobii, sexuální výchově a problematice HIV/AIDS a drog pro ČT, pro Febio, pro Nadaci podpory zdraví a pro Státní zdravotní ústav. Žije a působí v Praze.