Pan ministr si zřejmě potrpí na těžce řešitelné úlohy, protože do takřka neřešitelné situace se, díky jím prosazovaným změnám ve zdravotnictví, dostávají stále častěji nízko a středněpříjmoví pacienti, zdravotně postižení a chronicky nemocní.
Jak jinak, když jediným motivem jeho úsilí a hlavním cílem není lepší zdravotní péče, ale ušetřit za každou cenu a získat více finančních prostředků od pacientů. Vloni pravicová vládní koalice – silou a přes zásadní odpor nejen KSČM – protlačila svoji nepromyšlenou a asociální první část zdravotnických reforem. Nyní se v plné nahotě ukazuje, že výhrady odborné i laické veřejnosti byly více než oprávněné.
Od prosince 2011 si pacienti začali připlácet na jeden den pobytu v nemocnici místo 60, celých 100 korun bez stanovení sociálních limitů, jak je tomu běžné v sousedním Německu nebo Rakousku. K tomu nyní probíhá úsilí současné vlády zrušit deset tisíc akutních lůžek bez jakékoliv seriozní analýzy potřebnosti těchto lůžek v jednotlivých regionech a dopadů na již dnes podfinancované nemocnice většinově spravované kraji.
Zatímco státem zřizované fakultní nemocnice mají finančních prostředků dost, krajské a městské nemocnice, obchodní společnosti, díky historicky špatně nastavenému způsobu financování, vykázaly jen do 30. června 2011 ztrátu 198 milionů Kč. Tyto prostředky jsou pak samozřejmě sanovány z napjatých rozpočtů krajů, které nesou přenesenou zodpovědnost za zdravotnictví na svém území.
Pan ministr se přitom neštítil farizejsky obvinit vedení krajů z neochoty navýšit jím samotným slíbené platy zdravotnickým pracovníkům bez toho, že by tyto peníze ze státního rozpočtu či ze zdravotního pojištění také zajistil. Přitom mzdové náklady meziročně stouply o čtyři procenta, což znamená již 44,8 procenta podíl na celkových nákladech těchto nemocnic. Proti způsobu provádění restrukturalizace lůžkové péče se výrazně postavila i Asociace českých a moravských nemocnic.
Zdravotní pojišťovny si totiž stanovily bez odborné analýzy a odborného posouzení, bez projednání jakýmkoliv orgánem kritéria, která mohou administrativně a poté i ekonomicky zlikvidovat 40 až 50 regionálních nemocnic! Důsledkem by bylo nejen výrazné snížení dostupnosti nemocniční péče pro občany mimo největší města České republiky, ale i zásadní omezení práva svobodné volby zdravotnického zařízení a lékaře.
I v Královéhradeckém kraji jsou některá nemocniční oddělení či celá zdravotnická zařízení ohrožena, např. nemocnice v Rychnově nad Kněžnou nebo psychiatrická lůžka v Novém Městě nad Metují. Špatným zprávám pro pacienty ale ještě není ani zdaleka konec, vzhledem k ministerstvem chystaným změnám v čekacích lhůtách na operace či dobách dojezdů k lékaři. Nebo snad je snad doba 45 minut jízdy autem k praktickému lékaři, stomatologovi nebo do lékárny odpovídající 21. století? Jsem přesvědčena o tom, že je nutné tento nemilý dárek od pana ministra v podobě »ježka v kleci« jednoznačně a rázně obyvateli jednotlivých krajů ve volbách odmítnout.
(Autorka je poslankyně Parlamentu ČR)