Je pochopitelné, že nějaká skupina zaměstnanců chce zvýšit platy, a také je pochopitelné, že škrtající vláda o tom nechce ani slyšet. Je skutečně nějaký rozdíl mezi lékaři a ostatními? Lze vyčlenit samotné lékaře z celé skupiny zdravotníků a ustoupit jenom jim?
Diagnostika zdraví a diagnostika auta
Lékařské povolání je především službou druhým. Tento argument v neprospěch lékařů spolu se zmíněním Hippokratovy přísahy ještě mnohokrát uslyšíme. Jde o poslání, o záchranu zdraví a životů. A oni chtějí peníze, není jim hanba?
Lze ovšem namítnout, že je-li lékařská práce, služba nemocným, něco tak mimořádného a zastiňujícího pragmatické platové požadavky, proč tedy společnost tuto práci hodnotí v hodinové mzdě hůře než jakoukoliv řemeslnou práci?
Proč stojí konzultace s právníkem stovky korun a zpráva či smlouva od něj tisíce, zatímco konzultace s lékařem týkající se našeho bytí či nebytí stojí korun desítky a odbornou zprávu vypracuje zdarma? Proč se za hodinu diagnostiky poruch našich osobních vozů platí třikrát více než za hodinu diagnostiky nemoci našich dětí či rodičů? Odráží to opravdu hodnotový žebříček společnosti?
Hlavním důvodem celého sporu je v jádru nezávislost lékařské profese. Představte si pacienta s nějakou vážnou, život ohrožující chorobou. Například leukémií. Kdo má zájem pro pacienta udělat maximum? Zdravotní pojišťovna, pro kterou je to výdej peněz?
Zdravotní zařízení a jeho management? Velká část nemocnic je placená formou paušálu, tj. každý rok stejné platby, někdy o jedno až dvě procenta vyšší nebo nižší, bez ohledu jací nemocní přijdou a jak se budou léčit. Nemocný s vážným onemocněním je drahý.
Zisk z jeho léčby není v tomto systému ekonomicky žádný. Vedoucí pracovníci a primáři jsou odměňováni především podle tzv. rozpočtové odpovědnosti. Lékař s nízkým platovým základem je v tomto systému odkázán na příplatky a odměny. Ty tvoří podstatnou část jeho platu a určují jeho životní úroveň. Za odměny se vyžaduje rozumná léčba, tj. tzv. finanční ukázněnost při léčbě pacienta.
Chceme však jako nemocní totéž? Chceme, aby náš lékař nemyslel jen na efekt, ale i na cenu, když nám jde o život? Chceme být léčeni s mimořádným nasazením, s využitím každého procenta šance na přežití?
Nezávislost lékaře a důvěra pacienta
Naštěstí etika a profesní hrdost velí většině lékařů konat především s ohledem na pacienta a chtějí pro něj maximum. Žádají nové léky, přístroje, prostory. Pan ministr tomu říká sebedestruktivní chování. A je nutné si uvědomit, že všechny politické řeči o nadbytečné léčbě, o racionalizaci, o ukázněnosti lékaře a omezení nových technologií nejsou nic jiného, než snaha o redukci kvality lékařské péče.
Celý článek si můžete přečíst na serveru iHNED.cz nebo ZDE.
Autor je vedoucí lékař jednotky intenzivní péče Chirurgické kliniky FN v Hradci Králové