Co je jitrocel?
Co se dozvíte v článku
Označení jitrocel (latinsky Plantago) se používá pro rostlinný rod z čeledi jitrocelovitých, který zahrnuje více než 250 různých druhů bylin. Ty jsou dnes rozšířené téměř po celém světě, tedy v Evropě, Asii, Africe, Severní a Jižní Americe, ale také v Austrálii nebo na Novém Zélandu. Na některých místech jde přitom o rostliny původní, ale jinam se dostaly při osídlování nových oblastí.
Co se týče vzhledu, jitrocele jsou jednoleté, dvouleté nebo případně vytrvalé byliny či menší keře dorůstající až do výšky 60 cm. Většinou bývají bezlodyžné, koření vláknitým oddenkem nebo pouze vláknitými kořínky a někdy jsou lysé, zatímco v jiných případech mohou být dokonce i hustě chlupaté.
Řapíkaté listy jitrocelů pak vyrůstají v přízemních růžicích. Jsou jednoduché, čárkovité a kopinaté, elipsovité až okrouhlé. Po obvodu bývají celistvé nebo oddáleně zubaté, někdy se vlní a mohou také mít několik laloků. Jejich typickým znakem je výrazná podélná žilnatina, kterou se vyznačuje velké množství druhů, přičemž řídce mohou být i dlanitě zpeřené.
Z listové růžice obvykle vyrůstá jeden nebo více bezlodyžných stvolů, na jejichž vrcholcích se nachází válcovité či kulovité květenství označované jako klas nebo ojediněle pouze samostatný květ. Jednotlivé květy pak bývají dimorfní, oboupohlavné a čtyřčetné. Vyrůstají v paždí šupinatých listenů, mají holou či chlupatou korunu a jejich opylování zajišťuje hlavně vítr (méně často hmyz).
Plodem jitrocelů nejčastěji bývají tobolky s víčkem, ale může to být i nepukavá tobolka nebo oříšek. Vevnitř se pak nachází žlutá, hnědá nebo černá semena, která za vlhka slizovatí. Do okolí se šíří hlavně pomocí větru a vody, ale napomáhají tomu i zvířata, lidé nebo jejich technika, na níž se přilepují. Kromě toho se množí i vegetativně prostřednictvím rozrůstání podzemních oddenků. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Jaké má jitrocel druhy?
Jak už jsme zmínili výše, do tohoto rostlinného rodu botanikové řadí více než 250 samostatných druhů i řadu zajímavých poddruhů. Některé jsou považovány za nepříjemný plevel, ale jiné si našly své místo v potravinářství nebo třeba v lidovém léčitelství. Na území České republiky se pak můžete setkat konkrétně s následujícími druhy jitrocele:
- jitrocel větší (Plantago major),
- jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata),
- jitrocel alpínský (Plantago alpina),
- jitrocel blešníkový (Plantago afra),
- jitrocel černavý (Plantago atrata),
- jitrocel prostřední (Plantago media),
- jitrocel chudokvětý (Plantago uliginosa),
- jitrocel hořcovitý (Plantago gentianoides),
- jitrocel přímořský (Plantago maritima),
- jitrocel písečný (Plantago arenaria),
- jitrocel vraní nožka (Plantago coronopus).
Kromě toho pak v české přírodě najdete také dva hybridy, a to konkrétně druh Plantago × mixta a druh Plantago x moravika. V první polovině 20. století navíc na Moravě či v okolí Břeclavi vzácně rostl i jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), který je ovšem v dnešní době na našem území považován za rostlinu vyhynulou (A1).
Jednotliví zástupci rodu jitrocel se vyznačují řadou podobných vlastností, ale mohou se navzájem lišit ve svých nárocích na okolní podmínky. Některé tedy preferují spíše teplejší prostředí nedaleko mořského pobřeží nebo sušší písčité plochy, jiné však dávají přednost horským oblastem a další zase najdete v blízkosti bažin. [7, 8, 9, 10, 11]
Jitrocel větší
Jedním z nejznámějších druhů rodu jitrocel na našem území je rozhodně jitrocel větší (Plantago major), což je vytrvalá plevelná bylina, která se vyskytuje hlavně na neobdělané půdě. Na území České republiky přitom vyrůstá ve dvou variantách, které vypadají následovně:
- jitrocel větší pravý (Plantago major L. subsp. major),
- jitrocel větší slaniskový (Plantago major L. subsp. winteri).
Tento druh jitrocele vykvétá od června až do pozdních podzimních měsíců. Rozmnožuje se pouze semeny, přičemž z jednoho klasu jich může být klidně i několik tisíc. Pokud je pozře nějaké zvíře, projdou jeho zažívacím traktem bez poškození, takže se mohou šířit také statkovými hnojivy. Někdy pak bývají příměsí osiva travin či jetelovin. [12, 13, 14, 15, 16]
Botanická charakteristika
Jitrocel větší běžně dorůstá do výšky kolem 10–30 cm. Z krátkého kořene navazujícího na oddenek v polovině jara vyraší jedna nebo více listových růžic. Každá z nich obsahuje 5–20 spirálovitě uspořádaných listů, které jsou vzpřímené či poléhavé. Řapík s pochvou jsou v tomto případě stejně dlouhé nebo kratší než listová čepel.
Listy jitrocele většího jsou vejčité až eliptické, na bázi bývají srdčité, klínovité nebo uťaté a na vrcholku zaoblené nebo tupě špičaté. Obvykle jsou celokrajné nebo částečně oddáleně zubaté, nemají na sobě žádné chloupky a vyznačují se přítomností několika žilek. Jejich barva pak nejčastěji bývá zelená, ale mohou být také šedavě zelené nebo načervenalé.
Z paždí listů uprostřed růžice vyrůstá stvol, který může být na spodní straně chlupatý. Ten je většinou stejně dlouhý nebo o něco delší než jednotlivé listy, bývá oblý a někdy jsou na něm patrné drobné rýhy. Na konci těchto stvolů se pak objevují válcovité klasy, které jsou husté a směrem vzhůru se postupně zužují.
Pokud jde o to, jaké má jitrocel větší květy, obvykle mívají zelenobílou nebo zelenožlutou barvu. Jsou oboupohlavné, drobné, pravidelné, čtyřčetné a přisedlé a doplňují je krátké listeny. Kromě toho obsahují bělavé tyčinky a světle fialové prašníky. Tento druh je částečně samosprašný a jinak bývají květy opylovány větrem či létajícím hmyzem. Plodem je pukavá tobolka. [17, 18, 19, 20]
Užíváte jitrocelový čaj?
Kde roste jitrocel větší?
Původním areálem rozšíření je v případě jitrocele většího Evropa, severní Afrika, ale i střední a severní Asie. Z těchto míst se lidem postupem času podařilo danou bylinu zavléct do mírného podnebného pásma celého světa. Na území České republiky dnes patří k nejrozšířenějším zástupcům rodu jitrocel, přičemž roste prakticky všude od nížin až po horské oblasti.
V našich končinách se jitrocel větší běžně objevuje na nezemědělských půdách. Pouze zřídka se s ním setkáte na půdě obdělávané, a pokud ano, vyrůstá hlavně v travních porostech nebo v pícninách. Dobře se mu daří na vlhkých, písčitých nebo hlinitých půdách, které jsou bohaté na dusík. Narazit na něj přitom můžete třeba na následujících místech:
- podél cest,
- na hřištích,
- na rumištích,
- na skládkách odpadu,
- v blízkosti lidských obydlí,
- na neudržovaných místech,
- na okraji luk, pastvin a lesů.
Co se týče vhodného stanoviště, jitrocel větší si nejvíce libuje na plném slunci, takže ho najdete hlavně na místech, kam dopadají přímé sluneční paprsky. Snáší ovšem i polostín a poměrně dobře zvládá sešlapání nebo znečištění. Mnohdy pak vytváří souvislé porosty. [21, 22, 23, 24]
Obsažené látky
Jitrocel větší obsahuje řadu prospěšných látek, kam patří hlavně fytochemikálie, tedy alantoin, aukubin, kyselina ursolová, flavonoidy či asperulosidy. Kromě toho je zde přítomné také poměrně velké množství beta karotenu, vitamínu C a vápníku, dále pak vitamín B1, draslík, pektin nebo třísloviny. Čím jsou navíc dané byliny starší, tím bývají houževnatější a tím větší podíl tříslovin se v nich nachází. Jitrocelová semena navíc zahrnují hodně slizu a vlákniny. [25, 26, 27, 28, 29]
Jaké má jitrocel větší účinky?
Ačkoliv se jitrocel větší v lidovém léčitelství nepoužívá zdaleka tak často jako jeho příbuzný jitrocel kopinatý, také může mít pozitivní vliv na lidský organismus. Celá rostlina (obzvláště, pokud jde o mladý exemplář) je přitom jedlá v syrovém i vařeném stavu, ale zároveň se jedná o významný alergen, na což by si citliví jedinci měli dávat dobrý pozor.
Lidé nejčastěji využívají antiseptické a chladivé účinky jitrocele většího. Čerstvé listy v podobě obkladů přikládají na puchýře, na bércové vředy nebo na místa, kde došlo k bodnutí hmyzem. To by mělo pacientovi zakrátko ulevit. Podobné účinky má pak samozřejmě i jitrocelová mast, která zaceluje rány a léčí záněty, popáleniny i nepříjemná poranění.
Výluh nebo čaj ze sušeného jitrocele většího údajně pomáhá snížit hladinu krevního cukru. Také však usnadňuje odkašlávání a uvolňuje hleny, takže se může hodit při léčbě nachlazení, chřipky, zánětu průdušek a dalších podobných neduhů. Hodně oblíbený je však i jitrocelový sirup, jenž podobně jako čaj pomáhá v boji proti zdravotním problémům postihujícím dýchací cesty.
Jitrocel větší bylinkáři vychvalují také pro jeho čisticí a protizánětlivé účinky. Údajně pomáhá zmírnit příznaky sezónních alergií, upravuje zažívání a detoxikuje organismus. Prospěšné vlastnosti má ovšem i kořen jitrocele, který se v minulosti hojně využíval při horečkách nebo respiračních potížích. Obecně se pak byliny z rodu jitrocel používají k čistění plic, krve i žaludku. [30, 31, 32, 33, 34, 35]
Jaké má jitrocel větší využití?
Pokud se jitrocel větší objeví na poli nebo na zahradě, lidé ho většinou považují za plevelnou rostlinu a snaží se ho rychle zbavit. Na orné půdě má nicméně kvůli pomalejšímu růstu nižší konkurenční schopnost a škodí zde spíše výjimečně při přemnožení ve slabších porostech. Úporným plevelem ovšem může být v trávnících, kde někdy zcela vytěsní kulturní porost.
Chcete-li použít jitrocel například pro přípravu obkladů nebo sirupu, dbejte na to, abyste ho nasbírali dříve, než se objeví květní stvoly. Listy se tedy většinou sbírají od června do srpna a suší se na slunci či uměle při teplotě do 40 °C. Při sběru byste je však rozhodně neměli poškodit. Pokud budou pomačkané, během sušení zčernají a už je nebudete schopní zužitkovat.
Oblíbené produkty z jitrocele většího:
- čaj z jitrocele většího,
- sirup z jitrocele většího,
- mast z jitrocele většího,
- tinktura z jitrocele většího,
- obklady s rozmačkanými listy jitrocele.
Aby toho nebylo málo, listy jitrocele většího se dají přidat také do různých salátů a mohou místo pažitky či petrželky dochutit i vařené brambory. Semena jitrocele většího obsahují sliz a vlákninu, běžně se používají jako krmivo pro doma chované i volně žijící ptáky a dokonce fungují také jako mírné projímadlo. Jitrocelový pyl je pak známý jako silný alergen.
Co se týče dalšího využití, jitrocel větší si našel své místo také v kosmetickém průmyslu, kde je ceněný pro své antiseptické účinky. Přidává se do produktů určených k čištění pleti, ale i v přípravcích vlasové péče. Funguje především u pacientů, kteří mají mastnou aknózní pleť, ale je šetrný k jakékoliv citlivé pokožce. Navíc je schopný stáhnout rozšířené póry a působí proti kruhům pod očima. [36, 37, 38, 39, 40]
Zdroje: kvetenacr.cz, botany.cz, pladias.cz, herbalista.cz, encyklopedie.biooo.cz, agromanual.cz, biolib.cz, botanika.wendys.cz, ncbi.nlm.nih.gov, sciencedirect.com, drugs.com, researchgate.net, britannica.com, powo.science.kew.org, theplantlist.org