Koncem loňského listopadu jste představil věcné záměry sedmi reformních zákonů. Jaké jste k nim dostal připomínky?
Připomínkové řízení ještě probíhá. Nicméně mnozí z těch, kteří se k návrhům už vyjadřovali, uváděli jen politické argumenty typu „pojišťovny jako akciovky nikdy“ a podobně. Ale na dotaz, kde vidí možnost, že by z veřejného zdravotního pojištění zmizely peníze, neuměli konkrétně odpovědět. To, že je pojišťovna akciovou společností, přece ještě neznamená, že někam zmizí peníze. Zákon samozřejmě napíšeme tak, aby v systému zůstaly.
Neobáváte se, že se zdravotnická reforma zadrhne na odporu menších koaličních stran?
Pro mě je podstatná dohoda koaliční devítky uzavřená zhruba před týdnem. V programovém prohlášení vlády je jasně napsáno, že se budou pojišťovny přeměňovat na akciové společnosti. Byl jsem ujištěn, že se bude vládní program v tomto směru dodržovat. Samozřejmě plánujeme setkání s poslanci zelených i KDU-ČSL, kde jim náš plán podrobně vysvětlíme. Schůzka s lidovci proběhne už 28. ledna.
Jistotu, že by sto poslanců koalice hlasovalo pro, tedy ještě nemáte?
To se opravdu zatím nedá říct. Momentálně je naším cílem, abychom přesvědčili partnery, že jsou naše kroky v souladu s programovým prohlášením vlády a že nebudou žádné pochybnosti o přínosech pro pacienty a pro zdravotnický systém. Ale uděláme všechno pro to, abychom si tu „stovku“ vybojovali.
Proč se mají zdravotní pojišťovny transformovat právě na akciové společnosti?
Vybrali jsme nejobvyklejší a nejstandardnější formu, kde je jasně stanovena odpovědnost. Ostatní právní typy se na zdravotní pojišťovny nehodí.
Komu by měly patřit akcie zdravotních pojišťoven, pokud váš návrh projde? Budou nějaká omezení s nakládáním těchto akcií?
Ano, zákon bude významně omezovat dispozice s akciemi. Budou v podstatě nepřevoditelné do jiných oblastí, ani se nebudou běžně obchodovat. Dokonce bude omezen i zisk a provozní náklady pojišťoven, které budou regulovány na 3,5 procentech. To je v podstatě totéž, co je dnes. Regulace se týká i nakládání s eventuálním ziskem. Možnost tvorby zisku chceme prosadit proto, aby pojišťovna měla motiv něco zpětně nabízet lidem nebo vylepšovat systém pojištění pro občany, aby vznikl soutěžní prvek mezi pojišťovnami a pacient si tak mohl mezi nimi vybírat. Podle našich představ bude zisk, o němž se mluví jako o něčem zločinném, regulován tak, že asi 80 procent z něho bude přerozděleno klientům a pojišťovna si nechá jen zhruba 20 procent, například na inovaci produktů a pro svůj rozvoj. My jsme v tomto případě čerpali například z holandského modelu, kde to funguje podobně, a tam to mimochodem prosadila socialistická vláda.
Nebojíte se, že těch zbylých 20 procent, které by zůstaly pojišťovně, by mohl managementem pojišťoven využít k vlastnímu obohacení?
Zdravotní pojišťovna, která se ocitne ve tvrdé konkurenční soutěži, bude muset dělat všechno pro to, aby uspěla. Bude tedy muset investovat peníze do této soutěže. Do čeho konkrétně, to bude záležet pouze na ní samotné. Náš návrh počítá s tím, že se budou pojišťovny snažit získat co nejvyšší počet pojištěnců. Protože čím víc jich budou mít, tím lépe eliminují možná ekonomická rizika a získají větší podíl na trhu.
Kolik zdravotních pojišťoven se může podle vašich odhadů na českém trhu uživit?
Tato otázka nemá seriozní odpověď. Pojišťoven může být právě tolik, kolik se jich uživí. Situaci komplikuje fakt, že je ministerstvo nuceno podle platného zákona umožnit vznik jak celostátních, tak i regionálních pojišťoven, tudíž počet je zavádějícím pojmem.
Ministerstvo zdravotnictví nedávno vydalo licenci zdravotní pojišťovně Tomáše Chrenka, majitele Třineckých železáren a sítě nemocnic a poliklinik skupiny Agel. Máte signály, že by se na náš trh chystala další pojišťovna?
Momentálně o ničem takovém nevím. Chci jen upozornit, že se nejedná o Chrenkovu pojišťovnu, ale jen o další zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnu, která v intencích současného zákona a po splnění našich velmi přísných nároků získala registraci. My jsme ji museli vydat, protože Agel splnil všechny zákonné podmínky pro udělení licence. Nezapomeňme, že pojišťovny u nás nemají v současnosti de facto vlastníka.
Pojišťovny mají mít zákonem danou povinnost zajistit pacientům péči v určité „časové a místní dostupnosti“. Lidé by tak měli mít přístup k lékaři do určité vzdálenosti nebo času. Můžete už zveřejnit nějaká čísla?
Konkrétní čísla zatím nemáme, stále se modelují interaktivní mapy, podle nichž se čas a vzdálenost určí. Bude se to samozřejmě lišit podle typu zdravotní péče. Praktici budou muset být ´za rohem´, zatímco třeba vzácné transplantace se budou provádět jen na pár místech v zemi.
Nebude tato dostupnost například v případě stomatologů, kterých je málo, nesplnitelná?
Neobávám. Ministerstvo tuto povinnost uloží zdravotním pojišťovnám, budou na to mít finance ze svého zisku. Jak to udělají, mě nezajímá, ať stomatologa seženou, jak chtějí, ať mu třeba zaplatí. Povinností ministerstva bude vyslat signál do školství, že máme nedostatek zubařů. Budeme tedy více komunikovat s univerzitami.
Pojištěnec by si podle vašich návrhů mohl vybrat ze tří pojistných plánů – standardního, se zvýšenou spoluúčastí a s řízenou péčí. Budou se tyto plány mezi jednotlivými pojišťovnami lišit?
Měly by se lišit. V případě standardního plánu je nárok pacienta na určitou zdravotní péči jasně defi nován. K tomu však mohou zdravotní pojišťovny podle své vůle přidávat bonusy, což posílí konkurenci mezi nimi. Občan si tak bude moci například vybrat pojišťovnu, která mu bude v rámci standardu garantovat o měsíc kratší čekací lhůtu na novou kyčel, než stanovuje zákon, nebo třeba o stupeň lepší oční čočku, ve srovnání s tím, na co by měl nárok. V případě, že se člověk rozhodne pro pojistný plán řízené péče, dobrovolně tím dává svolení k omezení svého pohybu v systému zdravotní péče. Takový pacient by tedy chodil jen do přesně předdefi novaných zdravotnických zařízení, kde mu jeho pojišťovna garantuje kvalitu. A za omezení možnosti svého výběru bude inkasovat určitý bonus, protože se chová úsporně. Lidé, kteří se rozhodnou pro plán s vyšší spoluúčastí, a budou si tedy připlácet, budou získávat ještě větší bonusy.
Plánujete po této druhé fázi zdravotnické reformy provést v tomto volebním období ještě nějaké další změny?
Těch změn je v rámci druhé fáze reformy zdravotnictví ´tak akorát´. Nicméně máme plány i za sněmovní volby v roce 2010.
Poplatky ve zdravotnictví vám ubraly na popularitě. Podle průzkumů veřejného mínění jste nejméně oblíbeným členem vlády. Jak hodláte lidi o svých reformách přesvědčit, aby je vnímali pozitivně?
Myslím si, že chyba je v té anketě, a ne ve mně.
Bude se systém poplatků v budoucnu nějak měnit?
Musíme v klidu vyhodnotit jejich efekt. Poprvé po roce 1990 budeme mít relevantní informace o tom, jaká je výše spoluúčasti pacientů, z tohoto hlediska vidím jasný přínos. V koalici jsme se shodli, že se po půl roce jejich systém vyhodnotí.
Podle prezidenta České lékařské komory Milana Kubka je největším problémem českého zdravotnictví nedostatek peněz. Kde vidíte hlavní nedostatek vy?
Nedostatek peněz není generálním problémem českého zdravotnictví. Tím je podle mě nízká kvalita péče. Jsem přesvědčen, že uvnitř zdravotnického systému se 20–30 procent peněz spotřebovává neefektivně. Velká rezerva je především na straně zdravotnických zařízení a pojišťoven.
MUDr. Tomáš Julínek (50) Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. V roce 1991 byl jmenován primářem ARO nemocnice v Ivančicích a o tři roky později se tu stal ředitelem. Od roku 1996 je členem ODS, v listopadu 1998 byl zvolen senátorem za Brno-venkov. V současné vládě premiéra Mirka Topolánka je ministrem zdravotnictví. Je ženatý a má dva syny.
Hynek Jordán, E15