„Kdybych se dnes rozhodoval, porodnictví určitě dělat nepůjdu,“ říká erudovaný odborník. Profesorem se David Cibula stal již v necelých 41 letech. V republice byl nejmladším ve svém oboru.
Nedostatek lékařů v českém zdravotnictví je už takový evergreen. Je u porodníků situace horší než u jiných specializací?
Nemám srovnání. Věnuji se tomuto oboru a jedno vím určitě. Situace se dramaticky zhoršuje a málokdo si to uvědomuje. I naše odborná veřejnost se chlubí, jaké máme skvělé výsledky, nízkou prenatální úmrtnost. Pokud zřizovatelé, potažmo ministerstvo zdravotnictví jako hlavní hybatel něco neudělají, péče v porodnictví se na současné úrovni neudrží.
Proč mizí lékaři z porodnic?
Závažných důvodů je několik. Předně je to malá právní ochrana lékařů. Žalovat lékaře je velmi jednoduché a částky na odškodnění se zvyšují. Není přesná statistika, ale odhaduje se, že polovina žalob z celého zdravotnictví je v gynekologii a zejména v porodnictví. Všichni předpokládají, že když jde zdravá žena rodit, přinese si za tři dny domů zdravé miminko.
To je celkem přirozené.
Ale ono to tak úplně nefunguje. I při nejlepší péči v nejlepších porodnicích se rodí miminka, která z nějakého důvodu nejsou úplně v pořádku. Neměla dostatek kyslíku v průběhu porodu nebo před ním. Tím neříkám, že když se stane nějaká závažná chyba, nemá se dohledat příčina. Ale zdejší porodnice jsou nesmírně rizikovým pracovištěm. Lékaři jde úplně o všechno.
Jak to myslíte?
Člověk studuje, řadu let si buduje kariéru a pak ho jeden případ zlikviduje. Vezme mu práci. A když mu ji nevezme, ztratí sebedůvěru, jistotu. To už vám nikdo nevrátí. Články v odborné literatuře velmi hezky dokládají, že lékař, který projde byť jen stížností, neřkuli žalobou, se pak chová jinak, nerozhoduje stejným způsobem. V České republice není snad jediná porodnice, která by se s tím nesetkala. Je to už skoro lavina žalob. Znám ve svém okolí spoustu porodníků, kteří řeší soudní spory. Kdybych se dnes rozhodoval, porodnictví dělat určitě nepůjdu.
Při takové frekvenci zřejmě nejde jen o zpackané případy, kdy se žalobám nelze divit…
Neřekl bych, že tu existuje silná právnická lobby, která by naváděla pacienty. Je ale v povědomí určité části populace, že je tu zdroj nějakého potenciálního zisku, pokud se při porodu něco zkomplikuje. Stačí i komunikační neshoda s personálem. Dříve se psaly stížnosti k přednostovi, dnes se podává žaloba. Řeknou si – zkusíme to. Nic je to nestojí.
Jsou i výjimky, jak jsme nedávno viděli u případu zdravotní sestry z Rumburku. Soudce nevzal v potaz znalecký posudek.
Ke konkrétním kauzám se nechci vyjadřovat. Porodnictví se při současné právní ochraně lékařů stává obrovsky rizikovým oborem. Nebude jej chtít nikdo dělat, pokud se ochrana nezvýší. Mám kolegy, kteří najednou dostanou žalobu na porod, který proběhl před několika lety, a dítě je dnes postiženo nějakými důsledky. Nikdo si už nepamatuje, co se stalo před dvěma lety.
Ve které zemi je právní ochrana lékařů vyvážená?
Nějakou dobu jsem pobýval v Austrálii. Tam je jednak zastropovaná výše finančních náhrad, zadruhé státní zástupci akceptují pouze zřetelně opodstatněné žaloby. Ty se ovšem málokdy dostanou k soudu, protože se vypořádají finančně. Pokud zdravotnické zařízení nebo lékař udělali chybu, mají snahu se s pacientem domluvit. Zatřetí v Austrálii existuje finanční zainteresovanost právníků žalující strany, pokud soud prohrají. To dohromady vytváří ochranu pro zdravotníky. Nic takového u nás není.
I mezi studenty medicíny se traduje, že porodník je jednou nohou v kriminále. Volí pak raději jiné obory?
Určitě. U státních zkoušek se ptáme mediků, co chtějí dělat. Těch, kteří si vyberou porodnictví, je skutečně málo.
Které jsou další důvody, proč porodnice zápolí s nedostatkem lékařů?
V naší zemi je specifická situace. Máme hustou síť ambulantních gynekologů a rozšiřující se síť IVF center (centra asistované reprodukce – pozn. red.). Práce je v nich lépe placená, v IVF centrech výrazně lépe, zátěž a odpovědnost je přitom nesrovnatelně menší. Lékaři nemají noční služby ani stres na porodních sálech. Logicky přecházejí do ambulantního sektoru.
Utíkají z velkých i malých nemocnic?
Ve velkých a fakultních nemocnicích není situace tak špatná. Mladým lékařům poskytujeme komplexní vzdělání, dokážeme si je vychovat a udržet. Špatné a stále horší je to na menších pracovištích. Onkogynekologickou péči není problém soustředit do několika center v republice, ale síť porodnic musí být hustší, aby byla zachována určitá dostupnost. Primáři ve většině menších porodnic jsou zoufalí. Je to klasický obrázek: nastoupí mladý lékař, oddělení do něj investuje po dobu vzdělávání do atestace. Za pět let ji získá a v momentě přichází s tím, že má privátní ambulanci nebo ho koupilo privátní IVF centrum.
A má tato situace nějaké řešení?
Jistě. Pracovat na zvýšení atraktivity oboru a přilákat více mladých lékařů. Zastropovat ambulantní síť. Dalším počinem by bylo zavázat lékaře, kteří budou nově odcházet do ambulantního sektoru, aby měli povinnost pohotovostních služeb, alespoň po několik dalších let. Tím by se i zvýšila erudice ambulantních specialistů a udržela větší soudržnost mezi lůžkovým a ambulantním sektorem.
Do zahraničí porodníci neutíkají?
V našem oboru to není velký problém. Že lékaři migrují, tak to je a bude vždycky. Nevidím v tom nic špatného. Časem tady určitě budeme mít více lékařů z jiných zemí, to je přirozené. Naše HDP a platy budou vždy jiné než ve Švýcarsku nebo Velké Británii.
Spontánní zánik malých porodnic je tedy přirozený?
Říkalo se, že počet porodů není jedinou kvalifikací. Musí se přihlédnout k regionální dostupnosti a záleží i na konkrétním zdravotnickém zařízení. Ale že bude ubývat porodnic, je nezbytné a logické. Důvod bude i personální, nebudou primáři ani porodníci.