Julínkova zdravotnická reforma nejsou jen poplatky u lékaře, ale znamená naprostý převrat ve 150 let starém bismarckovském systému. Ovšem i poplatky jsou nezbytné.
„Náš reformní tým dnes zavádí tzv. regulační poplatky a je kolem toho děsný humbuk. Hlavní smysl poplatků ovšem je, aby lidé získali zkušenost, že se vůbec něco platí. V cílovém stavu reformy po nich budeme požadovat zodpovědnost za podstatně větší náklady, které jsou proti těm poplatkům opravdu nesouměřitelné,“ přiblížil stratég reformy Tomáš Macháček své záměry na konferenci International Health Summit.
Podrobný model Julínkova týmu předpokládá, že občané budou přímo platit 30-35 procent veškeré péče. To zahrnuje prakticky všechny služby, které se čerpají v běžném provozu na poliklinikách a částečně i v nemocnicích. Z pojištění se budou platit jen mimořádně drahé operace. „V reformě půjde o to zajistit, aby ti, co péči potřebují, byli schopni zaplatit,“ říká Macháček.
S charitou se končí
Julínkovi lidé tvrdí, že reforma mění systém zažitý dlouhými staletími. „Je to cesta od příjemce charity k zákazníkovi na trhu zdravotních služeb,“ opakuje Macháček hlavní slogan reformy.
Současný provoz je podle něho dědictvím středověké křesťanské péče o potřebné. Stejně jako chudí ve středověku přijímali zdarma péči od mnichů a jeptišek, také dnes jsou pacienti odkázáni na to, co dostanou od lékaře.
„Často nedostanou, co potřebují, a naopak, což je legrační, dostanou, co nepotřebují,“ hodnotí výsledky tradičního principu rozdělování péče Macháček. Dokládá to na příkladu zacházení s léky.
I když je pacienti dostanou předepsány, velmi často je neberou. Z nich pětina přestane brát léky pro nežádoucí účinky, každý sedmý má dojem, že léky nepotřebuje, a plná čtvrtina na léky prostě zapomene. Jen každého šestého odradí příliš vysoký doplatek.
To je nutné změnit, protože jinak se systém dostane do neřešitelných finančních potíží. „Růst nákladů je způsoben tím, že zdroje jsou odtrženy od rozhodování o spotřebě,“ citují reformátoři poučku proslulého zdravotnického ekonoma Johna Goodmanna.
Proto je třeba prosadit jiný model přístupu ke zdravotní péči. Pacient musí vědět, co chce, zjistit možné varianty péče, provést mezi nimi volbu a zaplatit. Jinými slovy, začne se chovat jako zákazník a celý systém ušetří.
Vzor z Kalifornie
Aby občané byli schopni za léčení platit, dostanou k dispozici tzv. spořící zdravotní účty, kam budou průběžně ukládat peníze. Tyto účty svěří pojišťovnám, které budou jejich průvodci po systému a spolu s nimi služby od lékařů nakupovat.
Podle Macháčka je představám reformátorů nejblíže americká nezisková pojišťovna Kaiser Permanente, která má sídlo v Kalifornii a přes osm milionů klientů v devíti státech USA.
Ti si mohou vybrat mezi různými pojistnými plány. K nejběžnějším patří plán, při kterém se ročně odvádí až 2000 dolarů pojistného. Přitom se doplácí za každý zdravotnický výkon s výjimkou prevence. Roční strop činí až 5000 dolarů. Pokud na účtu zbudou peníze, může si z nich klient připlatit na speciální programy podporující zdraví například jak překonat stres, nadváhu či kouření. V nabídce jsou akupunktura a masáže.
Pojistné Kaiser Permanente je oblíbené ze dvou důvodů. V průměru je o třetinu nižší než obdobné pojišťovací programy. Výsledky péče nasmlouvané Kaiserem jsou přitom zřetelně nad průměrem.
Cesta je víc než cíl
Reformátoři jsou přesvědčeni, že pro zdravotnictví vyspělých zemí neexistuje jiná cesta. „Nejde o žádné rozhodnutí. Všichni se pohybují stejným směrem,“ vysvětlil na kongresu IHS ministrův náměstek Pavel Hroboň, který spolu s Macháčkem a Julínkem plán reformy napsal.
Podle něho není pouze jasné, jestli a kdy dojdou jednotlivé země k cíli. Není se však třeba bát neúspěchu, protože každý krok směrem k ideálu má svou cenu a zdravotnickému provozu pomůže. „Důležitá je už cesta,“ zdůrazňuje Hroboň. Zvláště pro Českou republiku, jejíž zdravotnické instituce a informační systémy jsou ve značně zanedbaném stavu. V příštích třech letech se proto budou opravovat instituce, které by umožnily nový systém zavést.
Změňte smýšlení
Už v příštím roce se rozdělí zdravotní péče podle toho, jestli bude hrazena z veřejného pojištění, anebo jestli ji občané budou posléze platit ze spořících účtů. Zlepší se hodnocení kvality, navrhnou reálné ceny za výkon. Tím se získají dvě kritéria, podle kterých budou pojišťovny nakupovat péči pro své klienty. Právě do těchto příprav patří i nevelké poplatky, které mají změnit mentalitu pacientů.
„Budou mít tři efekty: finanční, psychologický a regulační. Nejvíc si vážím toho psychologického,“ potvrdil takový výklad v rozhovoru pro HN ministr Tomáš Julínek. „Když má pacient vše zadarmo, tak je u lékaře daleko pokornější. Když těch 30 korun vytáhne, tak si řekne: Zaplatil jsem, tak co za to bude?“
S tímto výkladem souhlasí také expert Pavel Vepřek ze společnosti Občan: „Zavedení poplatků v českém zdravotnictví je nutné, protože se tím obnovuje přirozený vztah mezi pacientem a lékařem,“ řekl v Rádiu Česko.
Změnit se podle něho musí mysl všech, včetně politiků: „Je to potřeba, abychom my všichni na teritoriu České republiky měli celkem jasno, jaké zdravotnictví chceme.“ Proto také vítá „Bezděkovu komisi“ pro zdravotnictví, kde by od května měli o konečném cíli reformy jednat zástupci všech parlamentních stran.
Petr Holub, Aktuálně.cz