Exministr mi připomínal závodního koně, který slyší dusot kopyt na závodní dráze, avšak pro něj nikdo nejde, nikdo ho nesedlá, a on by běžel, až by brečel.
V diskusi se nabídl nejméně dvakrát. Na přímou moderátorovu otázku, zda nabízenou ruku odmítá, odpověděl ministr Heger diplomaticky: tak bych to přímo neřekl. Později připustil, že něco snad z Julínkovy laboratoře i použije.
Zásadní rozdíl mezi exministrem a ministrem: Julínek by opět nejraději praštil komplexním „reformním batohem“ na stůl a konec, šmytec, král a eso! Ministr Heger má ovšem za to, že reforma zdravotnictví je nekonečný proces, který se navíc musí dít v souladu s ústavou.
To a jeho dřívější vyjádření, že reforma musí být prodiskutována se všemi, kterých se týká, a že musí být citlivá, vede mne k hazardnímu tvrzení: Ten člověk dlouho v Kalouskově vládě nevydrží, protože působí přemýšlivě, lidsky a kompetentně. Sázka bez záruky.
To mne vede k problému vládní šetřící reformy vůbec. Zatím se děje za mohutného tlučení do mocenského bubnu: škrtáme rádi! Přes to vlak nejede! Nikdy neustoupíme!
Co však kdyby na počátku vystoupil premiér Nečas v televizi jako otec národa s pokornou prosbou: „Milí státní zaměstnanci, s rozpočtem je zle a vláda nutně potřebuje deset procent z vašich platů. Jako odměnu za vaši oběť vám zaručuji, že ještě za mého premiérství vláda uvede v život zákon o státní službě!“ Konec konců i zlopověstný Stalin v okamžiku úzkosti oslovil své poddané slovy „bratři a sestry, přátelé moji“.
Žádný nadšený ryk by se asi neozval, ale protesty by asi také byly zřetelně menší. Jenže to je pohádka jako z oříšků královny Mab. Nikdo by mu totiž nevěřil. Protože tato vláda vznikla na „řecké lži“ a trvá na „řecké lži“.
Republice nikdy státní bankrot nehrozil a nehrozí. Jsme jednou z nejméně zadlužených zemí EU. O státní dluhopisy mají investoři značný zájem, ratingové instituce uvažují o zvýšení ratingu pro Česko.
Šetřit státní finance? No samozřejmě, rychlost růstu státního zadlužování se musí brzdit až do jeho úplného zaražení. Úroky ze zadlužení ujídají nám z chlebíčka, to je nepochybné. Je však od vlády nemravné tvrdit, že dluh jsme prožrali v sociálních dávkách, a zapomínat, že jeho základ byl položen v devadesátých letech.
To, co řekl ministr Heger o reformě zdravotnictví, že to musí být proces trvalý a nikdy nekončící, platí i o reformě státních financí. Vládní sedlání Julínkových koní, to není dobrý nápad.