Exministr zdravotnictví David Rath vás označil za loutku a jako skutečného ministra, který tahá za nitky v pozadí, uvedl vašeho prvního náměstka Marka Šnajdra, který je blízký přítel předsedy ODS Mirka Topolánka. Cítíte se tedy jako loutka? Mnozí o vás totiž tvrdí, že jste pořádně tvrdá hlava, nekompromisní vedoucí. To s označením za loutku nejde nějak dohromady.
To, že pokračuji v realizaci kroků naplánovaných v minulosti, a já je považuji za správné, neznamená, že mě někdo řídí a že jsem loutka. To naprosto odmítám. Odporuje to mé povaze.
Jste ve funkci za stranu ODS a právě Marek Šnajdr je na třetím místě kandidátky do sněmovny ve Středočeském kraji. Jak vnímáte tuto skutečnost?
Podle mých informací není můj první náměstek jediným úředníkem pracujícím ve státní správě, který kandiduje v nadcházejících volbách.
Do voleb zbývají tři měsíce. Kdo je podle vás vyhraje?
Z výsledků, které známe z posledních let, se ukazuje, že česká populace je vyrovnaně polarizována. Předpokládám tedy, že ani jedna z velkých politických stran nedá dohromady většinovou vládu, protože hlasy jí k tomu stačit nebudou. Asi se dočkáme nějaké koaliční vlády. A jak volby dopadnou, to opravdu nevím.
Koho budete volit vy?
(Smích.) To vám neřeknu.
Zeptám se jinak. Která strana nebo seskupení stran má program pro pacienta nejpřijatelnější?
Zdravotnictví není zadarmo. Není do budoucna možné, aby se jenom zvyšovaly náklady. To je ekonomicky neudržitelné. A já jsem bohužel do této chvíle neviděla žádný komplexní program, který by tomu odpovídal.
A jak se pohnout dál?
Naprostou podmínkou k tomu, aby se zdravotnictví dostalo dál v reformách, je politická shoda všech parlamentních stran. Je to velmi citlivé téma. Ve chvíli, kdy je uchopeno politiky, tak je i vnímáno populací a řešení pak bývá patové. To se ukazuje právě teď.
Tedy zdravotnictví by se mělo oprostit od politiky?
To není možné. Ale rozhodně do budoucna nadějí pro zdravotnictví je silná vláda, která bude mít pevný mandát, bude u kormidla čtyři roky, což je čas nezbytný pro realizaci komplexní reformy, a bude na zdravotnictví shoda politických stran.
Pracujete na zdravotním programu pro nějakou politickou stranu?
Ne. Nemám tyto ambice.
Máte politické ambice?
Ne. Ráda bych se vrátila zpět do funkce, z níž jsem odešla do ministerského křesla.
To znamená, že nebudete kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny?
Ne, v žádném případě o tom neuvažuji.
A co do Senátu? Tam by vaše zkušenosti ze zdravotnictví padly na úrodnou půdu.
Možná máte pravdu, ale v tuto chvíli nehodlám kandidovat ani do Senátu.
Co uděláte v případě, že vám po volbách bude ministerské křeslo opět nabídnuto?
S největší pravděpodobností bych nabídku odmítla.
Vrátíte se tedy po volbách do funkce ředitelky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí, nebo pomýšlíte na jiný post? Třeba v zastupování ČR ve zdravotnictví na mezinárodním poli.
Velmi ráda bych se vrátila na pozici ředitelky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Ale ani tam to nebude snadné. Areál, kde nemocnice stojí, je velmi lukrativní a nemocnice by prý měla z Karlova náměstí zmizet…
Řídit Všeobecnou fakultní nemocnici je pro mne výzva. Lehké věci neposunují člověka dopředu. Souhlasím však s vámi, že diskuse nad osudem nemocnice se znovu objeví. Budu hájit její postavení na půdě Prahy.
Tedy tam, kde je nyní?
Podle informací, které mám v tuto chvíli, je to jedno z řešení.
A ta další řešení?
Ta už se probírala. Jde o přestěhování celého areálu na zelenou louku. To je však investice, s níž by významně musel pomoci stát. A nedovedu si představit, že v dohledné době by se to podařilo zrealizovat. Řešení je běh na dlouhou trať a my jsme na začátku.
Co by se ve zdravotnictví ještě mělo změnit do voleb pod vaší taktovkou?
Bez podpory Poslanecké sněmovny mohu změnit pouze věci, které má v kompetenci vláda nebo ministerstvo. Mezi ně patří například dokončit vybavení sítě superspecializovaných pracovišť. Pokračuje dovybavení kardiocenter a vyhlásili jsme i výzvy na vybavení traumacenter a popáleninových center. Ráda bych ještě stanovila pravidla pro vznik sítě transplantačních center a iktových, tedy těch, kde se pečuje o pacienty po mozkové mrtvici. Kromě toho české zdravotnictví čeká na dvě zásadní vyhlášky důležité jak pro pacienty, tak pro zdravotníky.
Které to jsou?
Ta první se týká věcného a technického vybavení zdravotnických zařízení. Garantuje pacientovi, že vybavení pracovišť bude standardní a v každém se mu dostane stejné péče. Ta druhá vyhláška je o personálním vybavení zdravotnických zařízení. Souvisí s tím, jak vidí ministerstvo a odborné společnosti lidské zdroje v jednotlivých zdravotnických oborech.
Kdy normy chcete vydat?
V březnu bych je ráda předložila vládě.
Když jste hovořila o modernizaci superspecializovaných center, o jak velkou částku se bude jednat?
Je to v řádu miliard korun. Například v síti kardiocenter je pro kardiocentra 1. řádu vyhrazeno pro jedno centrum 80 miliónů a pro spolupracující pracoviště 40 miliónů korun.
Peníze půjdou ze státního rozpočtu?
Ne. Tato pracoviště jsou vybavována z prostředků Evropské unie. Je to jedna z mých priorit - nenechat tyto peníze ležet, nenechat je propadnout, ale vybavit za ně centra ku prospěchu pacienta.
A co vaše novela zákona o reklamě, která má zpřísnit tresty pro farmaceutické firmy, distributory a lékárníky za uplácení lékařů?
Korupce k farmaceutickému průmyslu a ke zdravotnictví nepatří. Velmi mě mrzí, že nefunguje samoregulační mechanismus, který mají v sobě odborné společnosti včetně lékařské komory, ale i farmaceutické společnosti a trh. Představu, jak korupci zabránit, máme. Je to však téma, které ještě bude muset být podrobeno širší společenské diskusi. Korupce se netýká jen zdravotnictví. Ráda bych za zdravotnictví připravila tuto normu a předala ji svému nástupci.
Tedy nejde pouze o lahve lékařům a bonboniéry?
To rozhodně ne.
Vy sama, když jste byla zdravotní sestrou, nedostala jste někdy láhev nebo bonboniéru? A nebyl to snad úplatek?
Když odchází pacient, kterého jste vytáhl z nejhoršího, po svých, je šťastný a spokojený a má potřebu vyjádřit vám vděčnost nejen stisknutím ruky, ale třeba tou bonboniérou, pak to není korupce, ale lidské poděkování.
A co hlavně změnit po volbách? Navázat na Julínkovu reformu, která je zatím v šuplíku? Nebo jít jinou cestou?
To je otázka pro politiky. V každém případě jsou tady připraveny zákony, které souvisí s Julínkovou reformou. Reforma nebyla bez chyb, ale je to první komplexní materiál, který řeší zdravotnictví jako celek. A jistě se z něho dá vyjít.
Vy jste tuto reformu ještě upřesňovala, nebo jste ji nechala v podobě, v jaké ji opustil exministr Julínek?
Mandát vlády byl zprvu v řádu několika měsíců. Reforma zdravotnictví jako silné politické téma, které bude muset projít určitě i veřejnou diskusí, nebyla předmětem mé práce. Návrhy zákonů, které tu nechal pan ministr Julínek, zůstaly v té podobě, v jaké je on zpracoval.
A měl by v nich budoucí ministr pokračovat?
Zdravotnictví reformu potřebuje. Ale jakým směrem se bude ubírat, musí říct politici.
Nechat regulační poplatky, jak je Julínek zavedl, nebo ne? A co s poplatkem v lékárně, který je kritizován nejvíc?
Spoluúčast pacientů potřebujeme. Osobně se domnívám, že ale nejde o spoluúčast skrytou ve zvýšení odvodu zdravotního pojištění. Pacient musí spoluúčast pocítit, aby ovlivnil své chování při čerpání zdravotní péče. Pokud bychom zvýšili jenom odvod zdravotního pojištění, tak se nesmyslně zvýší princip solidarity, na kterém systém funguje. Ale individuální benefit se ztrácí. Do budoucna systém regulací nebo spoluúčasti - je jedno, jak to nazveme - bude možné měnit. Ale to bude záležet na filozofii reformy. To znamená, jak se bude pacient pohybovat v celém systému zdravotní péče.
Podle vás byly poplatky plus nebo minus pro pacienta?
V každém případě systém regulačních poplatků, a bude mě mrzet, když bude minulostí, ukázal, že populace těžko snáší, když je přímo finančně zainteresována na zdravotnictví. Za druhé se ukázalo, že předpoklady o tom, že zdravotní péče je nadužívána, se potvrdily. Díky poplatkům se spotřeba zdravotní péče v některých segmentech snížila, aniž by došlo k ohrožení zdraví nebo života pacienta.
Nešlo by těch pět miliard, vybraných na poplatcích, ušetřit jinde?
Rozhodně by šlo ušetřit další peníze. Ale je nutné se podívat na všechny možnosti, které zdravotní systém nabízí. A poplatky jsou jedna z těch, kde najít zdroje.
A co onen poplatek v lékárnách?
Jeho ponechání či zrušení souvisí s tím, jak bude nastavena reforma. Nevím, jestli můj následovník nebude chtít nastavit třeba pevnou cenu léků nebo zavést jen manipulační poplatek za vydání receptu.
Není poplatek zbytečný, když lidé platí doplatky za léky?
To je věc lékové politiky. Je to velký balík možností, kde najít úspory a určitým směrem změnit chování pacientů.
Když jsme u léků, lidé si stěžují, že od Nového roku jsou doplatky vyšší, ačkoliv vy jste slíbila, že budou menší.
Zda k tomu došlo či ne, takové výsledky budu mít během několika týdnů. Část opatření, která jsme v lékové politice udělali, jsou úspěšná, ale rezervy jsou. Jsem připravena, tak jak jsem slíbila, předložit úpravu zákona, který by řešil ceny léků a jejich úhrady od pojišťoven.
Zasáhnete tam, kde se doplatky za léky od ledna zvýšily?
Zasáhnu tam, kde nebyl splněn cíl Janotova balíčku, tedy mělo dojít ke snížení ceny a úhrady a neměl být navýšen doplatek.
Nebylo by lepší poplatky od pacientů soustředit na zvláštní fond, z něhož by se hradily třeba drahé operace v zahraničí, které se v ČR dosud nedělají? Odpadly by tak často ponižující prosby nemocných o peníze…
Zdravotnické poplatky musí zůstat v systému toku finančních prostředků celého zdravotnictví. Není možné je vytahovat. Důležité ale je, že počet unikátních výkonů, které se dělají jenom v zahraničí, a u nás ne, se dramaticky snižuje. Zavedli jsme spoustu nových výkonů, které se v ČR nikdy nedělaly. Pro zcela výjimečné případy lze najít řešení úhrady např. ve spolupráci s pojišťovnami.
Lidem ale nejvíc vadí, že poplatky zůstávají lékařům, byť je zdaňují.
Jde o příjem zdravotnického zařízení, které je vybere. Je varianta, že poplatek by mohl jít zdravotní pojišťovně. Ale regulační poplatek nyní reguluje konkrétní spotřebu zdravotní péče u konkrétního lékaře. Pokud ho převedeme do příjmu zdravotních pojišťoven, budeme řešit, jakým způsobem mají peníze téct zpět zdravotnickým zařízením. Současný způsob tedy považuji za správný.
Prasečí chřipka je časté téma občanů. Čím si vysvětlujete, že lidé vakcínu odmítají a to i přesto, že vy tvrdíte, že je bezpečná.
Nejen to o vakcíně tvrdím, ale jsem si tím jista. Desítky miliónů proočkovaných lidí na celém světě dokazují, že vakcína má standardní vedlejší účinky jako kterékoliv jiné očkování proti chřipce. Tvrzení, že je vakcína nebezpečná, byl a je nesmysl. Obecně se česká populace chová málo preventabilně. Je problém přimět Čechy, aby se očkovali i proti sezónní chřipce, a to i ti, kteří by to jednoznačně vzhledem ke svým nemocem potřebovali. Bohužel, i odborná veřejnost v ČR se postavila proti očkování, a to dokonce jako jedna z prvních. Učinila tak na základě informací - a na tom trvám, které nebyly úplné, pouze zprostředkované. Byly i populistické. Tam došlo ke zmatení laické veřejnosti.
Jak daleko jsou jednání o neodebrání části vakcín od firmy GlaxoSmithKline? Údajně ČR neodebere půl miliónu vakcín.
Již loni v červnu jsem vládu varovala, resp. připravila na to, že žádné rozhodnutí, které zvolíme, nebude správné. V době, kdy se rozhodovalo o nákupu vakcín, nikdo nevěděl, jak se chřipkový virus zachová. Riziko jsme zvažovali dlouho. Dokonce jsem navrhla v jedné variantě i nekupovat žádnou vakcínu s tím, co se může stát, když virus nebezpečně zaútočí. Zároveň jsem v jiné variantě navrhla koupit 5 miliónů dávek. Doporučila jsem vládě zvolit variantu nákupu miliónu dávek a tato byla nakonec vládou přijata. Původně se myslelo, že ve dvoudávkovém schématu bude očkováno 500 000 nemocných, které chřipka může ohrožovat na životech, a pak lidé nezbytní pro chod státu. Díky testům se ukázalo, že stačí jedna dávka.
Nicméně teď se jedná o neodebrání části vakcín.
Jednání, která teď s firmou vedeme, jsou o tom, co stát považuje za optimální a co firma z obchodního hlediska považuje za ještě únosné. V tom musíme najít kompromis. Snažíme se, aby ustoupení od části kontraktu bylo bez jakýchkoliv finančních sankcí. Zda se to povede, ještě nedokážu říct.
Potvrdíte, že možná ČR neodebere až půl miliónu dávek?
Bude to méně než půl miliónu. Jde o kompromis přijatelný pro obě strany.
Ponechá si stát nějakou rezervu vakcín?
Minimálně 120 000 dávek. Chřipka se může objevit v létě.
A co povinné očkování pro lidi, kteří jsou nezbytní pro chod státu?
Ti by měli být dobrovolně očkováni v nejbližších týdnech.
Myslíte si, že hlavní hygienik pro ně vyhlásí povinné očkování, které tolik kritizoval prezident Václav Klaus?
Hlavní hygienik má už od roku 1952 povinnost v případě, že epidemiologická situace zásadním způsobem ohrožuje zdraví populace v souvislosti s infekčními onemocněními, vyhlásit povinné očkování. V současné době taková situace ale není.
Mohla by se část vakcín proti prasečí chřipce uvolnit i pro běžné zájemce?
Občané se obracejí na ministerstvo s tím, že o očkování sami mají zájem. Vakcíny je dost, a tak o tom budeme jednat s odbornými společnostmi.
V případě, že ČR bude muset za neodebrané vakcíny platit penále, budou to peníze ze státního rozpočtu?
Nepodaří-li se nám vyjednat odstoupení od části kontraktu bez penále, pak tyto peníze půjdou z peněz, které vláda uvolnila na nákup vakcíny, tedy chceteli, ze státního rozpočtu.