Z rozhodnutí, jimiž soudy nařídily a prodloužily předběžné opatření, podle ÚS vyplývá, že jejich cílem bylo dosáhnout hospitalizace chlapce bez souhlasu jeho zákonných zástupců. Justice se při tom dostatečně nezabývala tím, zda jsou pro takový postup splněny podmínky stanovené zákonem o soudnictví ve věcech mládeže a zákonem o zdravotních službách.
Rakovnický soud využil tehdejší ustanovení občanského soudního řádu, které zmocňovalo předsedu senátu nařídit předběžným opatřením na nezbytně nutnou dobu umístění dítěte ve vhodném prostředí. Ustanovení, které je dnes nahrazeno podobným paragrafem v zákoně o zvláštních řízeních soudních, ale myslelo spíše na situace, kdy se nezletilé dítě ocitne bez jakékoliv péče nebo je ohrožen jeho život a příznivý vývoj.
Nařízením předběžného opatření tímto způsobem ale podle ÚS nebylo možné nahradit souhlas zákonných zástupců dítěte s jeho hospitalizací. Existovaly pro to jiné právní instituty, které zároveň zajišťovaly lepší ochranu chlapcových práv.
„Uvedenými závěry ÚS nijak nepředjímá, zda a v jaké výši bude mít stěžovatel v důsledku tohoto nálezu nárok na náhradu škody,“ uvedla mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková. Na jedné straně sice justice chybovala, na druhé straně je třeba uznat, že umístění a vyšetření hocha ve zdravotnickém zařízení se přinejmenším zpočátku jevilo jako opodstatněné.