O svého druhu zatím ojedinělém případu opakované transplantace v USA informuje odborný časopis New England Journal of Medicine.
Doposud byly v USA známy jen případy, kdy byl transplantovaný orgán odebrán pacientovi krátce po jeho úmrtí, kdy byl ještě schopný fungovat, a potom byl znovu použit.
Obvyklá praxe je, že když pacientovi začne selhávat transplantovaný orgán, lékaři ho odejmou a vyhodí. Na nový orgán ale čekají desetitisíce pacientů a mnoho z nich, například dialyzovaní pacienti, umírají dříve, než se dočkají nové ledviny.
Stejný osud by zřejmě čekal i dva navzájem cizí lidi, sedmadvacetiletého Raye Fearinga z Illinois a sedmašedesátiletého Erwina Gomeze z Indiany, píše agentura AP.
Ray Fearing musel kvůli onemocnění ledvin opustit své zaměstnání a před rokem začal chodit na dialýzu. Jeho sestra mu loni v červnu darovala svou ledvinu, což byl „pravděpodobně nejšťastnější moment v mém životě“, řekl Fearing. Za dva týdny mu ale lékaři řekli, že ledvina musí být odstraněna. Stejná nemoc, která zničila jeho vlastní ledvinu, začala totiž ničit i tu darovanou.
Lékaři ledvinu odejmuli a znovu ji transplantovali muži z Indiany. První pacient se tak znovu ocitl na dialýze a čeká na případnou další transplantaci. Obě operace se uskutečnily 1. července a během dvou dnů retransplantovaná ledvina začala znovu fungovat. Její poškození je podle lékařů odvráceno.
Transplantovaná ledvina může být znovu použita pro dalšího pacienta, pokud byla vyjmuta rychle ještě před tím, než byla nevratně poškozena, řekl ředitel transplantačního programu ledvin na Severozápadní univerzitě Lorenzo Gallon.
Používat ale už jednou transplantovaný orgán je velmi obtížné a riskantní, protože u něj nastávají určité změny. Pacient musí být obeznámen se všemi riziky, že dostává už jednou použitý orgán.
Jonathan Bromberg, ředitel transplantační jednotky na univerzitní klinice v Marylandu, upozornil, že zřejmě nebude běžné používat orgán vícekrát k transplantaci, protože už použité orgány budou jen zřídka dost zdravé na to, aby mohly být znovu použity. Protože tyto případy jsou velmi vzácné, nejsou informace o tom, jak se pacienti s recyklovaným orgánem cítí.
Podle přednosty Transplantcentra IKEM profesora Pavla Trunečky je tento typ opakované transplantace běžnější u jater, kdy tento orgán trpí nějakou metabolickou poruchou, která poškozuje zdraví nositele orgánu, nicméně po jiných stránkách je ten orgán normální.
„My jsme to jednou udělali v Praze, jedna transplantovaná játra se odebrala a dala jinému příjemci a ten, který trpěl metabolickou chorobou, dostal játra nová.“ Tento postup je podle něho zcela běžný například v Portugalsku, kde je obtíž zvaná amyloidóza jater dost rozšířená.