Stala jste se prezidentkou ČAS, ale členkou jejího managementu jste již poměrně dlouho, vidíte v činnosti ČAS v posledních letech významné změny?
Členkou výboru Sekce managementu ČAS jsem od roku 2009. Myslím, že asociace má stále stejný cíl - podporovat nelékařské zdravotnické pracovníky a pomáhat jim v jejich nelehké činnosti. To je základní poslání, na něž navazuje spousta práce, kterou již máme za sebou, ale hodně jí ještě leží před námi. Stejně, jako se mění zákony, vyhlášky a další společenské normy, je nutné na ně neustále reagovat. Doufám, že nové vedení ČAS tyto výzvy pevně uchopí.
Co bude váš první úkol?
Popsat činnost vrcholového vedení a navázat na to, co bylo velmi dobře nastaveno, tedy začít sestry obecně více prosazovat. Jsme v nelehké době, začíná být nedostatek sester. Velmi živá diskuse se vede kolem jejich vzdělávání . Musíme začít názory prosazovat jednotně.
Jedním z bodů, s nimiž jste šla do voleb, byla potřeba rozšířit členskou základnu. Kolik má ČAS nyní členů?
ČAS má 6380 členů.
A kolik je v ČR dnes sester?
K dnešnímu dni máme 153 882 registrovaných nelékařských zdravotnických pracovníků, z toho 104 856 všeobecných sester.
To je před vámi tedy velký kus práce, jak chcete ke vstupu do asociace zdravotníky motivovat?
Pro ČAS je nutné mít silnou a stabilní základnu. Jedině tak se její vyjednávací síla zvýší, bude brána jako důležitý partner pro všechna jednání na všech úrovních. Velký potenciál vidím v získávání nových sester zejména z řad začínajících kolegyň. Ty musíme motivovat tím, že jim asociaci znovu představíme a vysvětlíme jim důvody její existence a činnosti tak, aby pochopily, že k prosazení našich zájmů je nutné být jednotní.
Jak u začínajících sester tento pocit vyvolat?
Absolventi středních zdravotnických škol se jako zdravotničtí asistenti rozhodují, co budou dělat dál. Bohužel velká část z nich ve zdravotnictví vůbec nekončí, odchází pracovat mimo resort. Chtěla bych tento trend zvrátit. Když už začali v procesu vzdělávání, tak aby v něm pokračovali. Studium není snadné. Trvá další tři roky a absolventi nastupují do praxe za neadekvátní finanční ohodnocení, přičemž jejich práce je velice náročná.
Komunikujete o této problematice s hlavní sestrou ČR na ministerstvu zdravotnictví?
Samozřejmě, naše spolupráce je velice důležitá. Nyní řešíme prioritní témata - musíme popsat situaci kolem dostatku či nedostatku sester, jejich kompetencí. A tím nejpalčivějším tématem je právě jejich vzdělávání.
Jaký postoj ČAS zastává, měl by se současný systém vzdělávání měnit?
Ve spolupráci s vysokými a vyššími odbornými školami se musíme sjednotit v představě, jak bude vzdělávání sester vypadat. V současné době se velmi živě diskutuje o tom, zda se sestry mají vzdělávat pouze na středních školách. Je jasné, že návrat zpět ke středoškolskému modelu není možný. Středoškolské vzdělání je, vzhledem k dnešním požadavkům na profesi sestry, nedostatečné. Proto chceme vzdělávání sjednotit a zachovat terciární stupeň.
Stále panují rozporuplné názory na to, zda sestry mají, nebo nemají mít vysokoškolské vzdělání. Překvapuje vás postoj odpůrců (i z řad manažerů ve zdravotnictví) vysokoškolského vzdělání sester?
Jejich postoj mě nepřekvapuje. Jsou zvyklí na dříve středoškolsky vzdělané sestry - a jsou to velice kvalitní a schopné sestry, které svou práci perfektně zvládají. Ale ony mají jiný typ vzdělávání, než jaký je na středních školách vyučován dnes. Dřívější klasický koncept čtyřleté střední zdravotnické školy (tzv. zdrávky) dnes již neexistuje. Proto není cesty zpět. Dnes je absolventka vyšší odborné školy či bakalářského studia naprosto rovnocenná sestře, která byla vzdělávána v předchozím klasickém systému. Současné nároky na povolání jsou mnohem vyšší, vývoj medicíny jde rychle dopředu, proto se sestry musejí vzdělávat na terciární úrovni.
Jedním z úkolů, které jste si stanovila, je definování kvality ošetřovatelské péče. V současné době je její definice nedostatečná?
Každé zařízení má své indikátory kvality. Řídí se resortními bezpečnostními cíli, které vydává ministerstvo zdravotnictví. Každé pracoviště si dělá interní audit a nastavuje pravidla, podle kterých kvalitu udržuje. Ale bylo by dobré, a v minulosti jsme se o to již pokoušeli, prosadit jednotné standardy na celostátní úrovni, z nichž by pracoviště vycházela.
Pokud existují data a lze to poměřit, jak kvalitní ošetřovatelskou péči poskytují české sestry v porovnání se svými evropskými kolegyněmi?
Porovnávat práci našich a zahraničních sester moc nelze. Obecně ale mohu říci, že odbornost, praxe a zkušenosti českých sester jsou na velmi vysoké úrovni. A i proto jsou žádané v zahraničí, což mě na jednu stranu těší, ale na stranu druhou mě jejich případné odchody velmi rmoutí. Protože Česko přichází o skvělé zdravotníky, kterých máme v současné době nedostatek.
Je situace odchodů sester do zahraničí srovnatelná s lékaři?
Ano. Poté, co nastoupí do nemocnice, získají praxi a doučí se dobře jazyk, odcházejí.
Jak situaci sester pomůže novelizace personální vyhlášky, na které se chcete za asociaci podílet?
Je nutné přiznat, že současná personální vyhláška byla pro některé odbornosti podhodnocena. Stanovuje sice minimální požadovaný počet personálu pro jednotlivá oddělení, ale toto minimum bohužel některá zdravotnická zařízení použila ke stanovení optimálního počtu sester. A to rozhodně není v pořádku. Způsobuje to například přetěžování zdravotníků. Osobně doufám, že novela vyhlášky povede k odstranění těchto problémů. Na standardních odděleních by se měl dle návrhu počet sester navyšovat.
Se kterými zahraničními profesními organizacemi ČAS spolupracuje?
Spolupráce se zahraničními organizacemi, jejich zkušenosti a praxe mohou významně napomoci prosazování cílů ČAS. Za hlavní zahraniční partnery považuji především Evropskou federaci sester (EFN) a také Mezinárodní radu sester (ICN). Jako velmi důležitou vidím spolupráci se Slovenskou komorou sestier a pôrodných asistentiek, Německou asociací sester či rakouskými kolegyněmi, u nichž je typ péče velice podobný tomu našemu.
V čem se lze u nich inspirovat?
Na evropské úrovni je to například podoba vzdělávání. Podle evropské legislativy je to právě terciární systém vzdělávání všeobecných sester. V systému vzdělávání jsme zajedno i s hlavní sestrou ČR. Nyní se připravuje novela zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání, která by měla vzdělávání upravit.
Chcete obnovit diskusi nad postavením zdravotníků jako veřejných činitelů. Kritici tohoto statutu u zdravotníků oponují tím, že útočníka od agresivního chování to neodradí… Jde tedy spíše o právní ochranu a odstupné, pokud byl zdravotník útoku vystaven?
Definování zdravotníků jako veřejných činitelů je dlouhodobé a zatím ne zcela úspěšně řešené téma. Přesto je nutné znovu vyvolat diskusi a prosadit úpravu zákonných norem tak, aby zdravotníci byli chráněni při výkonu své profese. Je bohužel pravda, že status veřejného činitele agresivní chování útočníka úplně neodvrátí. Jde převážně o právní ochranu a odstupné. V neposlední řadě jde také o jasný signál směrem k veřejnosti, že takový agresor může být dle platných zákonů přísněji potrestán.
O autorovi| Připravila Petra Klusáková