Léčebna tím potvrdila svůj stávající certifikát kvality a bezpečí poskytovaných služeb z roku 2010. A protože zvyšování kvality není jednorázový proces, bude muset za tři roky znovu prokázat nejen dosaženou úroveň, ale k tomu i další pokroky. Znamená to neustále reagovat na nové vnitřní i vnější podněty a změny podmínek, především legislativy.
Cítit se součástí systému
Základem akreditačních kritérií je důsledné dodržování platných právních předpisů a úplnost i průkaznost zdravotnické a nezdravotnické dokumentace. K tomu přistupuje bezpečnost organizační stránky poskytování péče i bezpečnost hygienická a technická. Neustále je nutné promýšlet hrozící rizika, jak běžná, tak i vzácnější.
Je to trvalý zápas se zvykem a provozní slepotou. Podmínkou je pochopení, vstřícnost a aktivita pracovníků na všech úrovních. Je třeba neustále komunikovat a hledat zpětné vazby, tedy z pohledu organizátorů nejen poučovat, ale i dát se poučit. Jde o to, aby se každý cítil být součástí systému a posouval se směrem k určitému způsobu uvažování i nahlížení na vlastní práci. Jenom tak se daří ošetřit nejen rutinní činnosti, ale i co nejvíce myslitelných příhod tak, aby na každou bylo možno najít jasné, neimprovizované a právně konformní řešení.
Takový systém nelze ani jednorázově „zavést“, ani vynutit. Revoluční přístup nefunguje, respektive pokud ano, pak jen krátkodobě. Skutečné výsledky dává pouze evoluce a přesvědčování, což si vyžaduje dost času. A samozřejmě práce.
Snížení rizika právních sporů
Pracovníci v akreditovaném zařízení mají daleko vyšší jak právní jistoty, tak i ochranu před rizikem měnících se či dosud nevyjádřených názorů svých nadřízených na to, co je a co není správně. Je to cesta od náhody a improvizace k soustavnosti a standardizaci. Od neuspořádaných, neúplných a víceznačných lokálních tradic k řízenému celoústavnímu procesu, který však specifika oddělení a oborů nepotlačuje, ale v nezbytných případech racionálně začleňuje do systému.
Je to postup k vyššímu stupni organizovanosti, tedy k nižší míře entropie. Zejména v psychiatrii je velmi podstatná dokumentace, a to se specifickými akcenty, neboť se tu používají omezovací prostředky, dochází k nedobrovolným hospitalizacím, je nutné citlivě posuzovat pacientovu rozhodovací způsobilost a komunikace s justiční sférou je prakticky každodenní záležitostí.
Do popředí vystupuje otázka práv pacientů, obtížného řešení případných stížností a v neposlední řadě i kontroly ombudsmana a dalších orgánů. Při dnešní málo povzbudivé finanční situaci ve zdravotnictví neplynou z vlastnictví akreditačního certifikátu žádné bezprostřední finanční benefity, byť zdravotní pojišťovny skloňují kvalitu ve všech pádech, a to i těch, které český jazyk ani nemá. P
řesto už pouhé snížení rizika právních sporů a pojistných událostí, následovaných zákonitým zvýšením pojistného, za to rozhodně stojí. O martyriu trestních řízení raději ani nemluvě. V moderní manažerštině by se zkrátka řeklo, že je to cost-efektivní.