Věra Hradilová
NEMOCNICE PŘEROV, STŘEDOMORAVSKÁ NEMOCNIČNÍ A. S.
„Mám upřímnou radost, když se podaří vrátit stomika k plnohodnotnému životu, může opět pracovat na zahradě či jezdit na kole, navštěvovat kulturní akce a vůbec se věnovat různým činnostem,“ napsala v článku pro časopis Sestra paní Věra Hradilová. I z dalších jejích slov dýchaly profesionalita a zájem protkané vlídností a snahou pomoci, a tak nás nepřekvapilo, když se její jméno ocitlo mezi nominovanými a posléze i v „užším výběru“ poroty.
Paní Hradilová pracuje ve zdravotnictví 33 let, nyní v chirurgické ambulanci Středomoravské nemocniční akciové společnosti v Nemocnici Přerov. Už 15 let je stomasestrou a váží si jí jak klienti stomaporadny, o jejíž vznik se zasloužila, tak pacienti chirurgického oddělení nemocnice využívající soukromí stomického koutku k péči o stomii, který navrhla a prosadila jeho zbudování. „Je obětavá, ale to jistě nestačí,“ napsal Josef Matoušek, předseda přerovského klubu stomiků. „Dochází na naše schůzky i v osobním volnu, je to dobrá duše, která člověka vyvede z úzkosti a deprese, dává kus svého srdce. Člověk postižený na zdraví je totiž velice vnímavý a neupřímnost těžko odpouští.
Náš anděl ale patří mezi ty, jimž lze plně věřit.“ A aby toho nebylo dost, Věra Hradilová se v roce 2004 podílela spolu se svými klienty-stomiky na vzniku nového stomického břišního pásu, který dnes patří mezi pomůcky hrazené zdravotní pojišťovnou. „Pro nás už titul Sestra roku má, píšu tento návrh jen proto, aby toto ocenění dostala i oficiálně,“ dodává předseda přerovského klubu stomiků a já jen dodávám, že podpisů pod těmito slovy je samozřejmě mnohem víc.
Gabriela Nikodémová
IKEM, PRAHA
Kolektiv zaměstnanců lůžkového oddělení RIP - tedy Radioizotopového pracoviště - pražského IKEM se rozhodl nominovat do soutěže Sestra roku 2007 svou kolegyni Gabrielu Nikodémovou. Sestra Gábinka, jak ji v nominačním dopise jmenují, nastoupila po maturitě na zdravotní škole v roce 1961 do Výzkumného ústavu chorob oběhu krevního Thomayerovy nemocnice v Praze a od 1. července 1970 pracuje právě na RIP. Nejdříve jako sestra v třísměnném provozu, později na ambulanci. Po složení atestace z nukleární medicíny v první polovině 80. let je od roku 1989 vrchní sestrou.
Sestra Nikodémová patří k těm, jimž se splnilo dětské přání -od dětství si totiž přála pracovat ve zdravotnictví a v jejím případě opravdu platí, že jí je zaměstnání posláním. Patří k lidem, kteří kolem sebe umějí šířit pohodu a laskavost, a navíc tyto ještě přenáší na kolegy i na pacienty, kteří na „její“ oddělení přicházejí s onkologickými onemocněními a často se sem vracejí.
Že je profesionálkou se srdcem na svém místě, svědčí i její čin ze srpna 2001. Byla doma, když zazvonila sousedka, v náručí s bezvládnou cyanotickou čtyřletou dcerkou, kterou vytáhla z bazénu. Sestra Gábinka začala dívenku resuscitovat a dala matce pokyn, ať zavolá rychlou záchrannou pomoc. Přijeli za deset minut, ale to již byla Eliška při vědomí. „Lékař záchranky naší Gábince blahopřál a poděkoval, Eliška od toho dne slaví další narozeniny,“ končí svůj dopis „za kolektiv lůžkového oddělení RIP IKEM“ diplomovaná sestra Anna Pajerová a paní doktorka Jana Čížková.
Zdenka Pivovarčíková
VSETÍNSKÁ NEMOCNICE, A. S.
„Do eldéenek se sestry moc nehrnou. Geriatrie má svá specifika a na kopcovitém Valašsku jsou sociální problémy seniorů hmatatelnější než jinde,“ napsala Jaroslava Hrabicová, náměstkyně ředitele pro odbornou péči Vsetínské nemocnice. A uvedla tak nominaci Zdenky Pivovarčíkové. Z pětatřiceti let ve zdravotnictví pracuje paní Pivovarčíková posledních sedm let jako vrchní sestra „eldéenky“ Vsetínské nemocnice a vedle starosti o 85 lůžek se aktivně podílí i na přípravě nemocničních standardů a dokumentů, vede obory následné péče a je členkou dozorčí rady akciové společnosti.
Zdenka Pivovarčíková se narodila v obci Růžďka, na půl cesty mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím. Po Střední zdravotnické škole v Ostravě-Vítkovicích (v roce 1972) nastoupila do nemocnice ve Valašském Meziříčí a v lednu 2001 se přestěhovala do Vsetína, kde vystudovala vyšší zdravotnickou školu. „Říct, kolika lidem za těch pětatřicet let zachránila život, by nebylo snadné,“ píše paní Hrabicová. Zdenka Pivovarčíková se potýká s administrativou, je zavalena provozními problémy a bere i služby.
„Děvčata mají malé děti, když můžu, pomohu,“ říká. Plnění povinností však vyžaduje beze zbytku, a tak se nevyhne ani kritice. Ví však, že práce v eldéence vyžaduje i odvahu prosadit nepopulární rozhodnutí. „Proto by Sestrou roku 2007 měla být Zdenka Pivovarčíková,“ píše paní Hrabicová. „V českém zdravotnictví jsou rozdílně vnímány jednotlivé obory. Geriatrie by si jistě zasloužila větší přízeň, pozornost i finanční zabezpečení. Je čas prolomit ledy,“ dodává.
