Bc. Zuzana Bittnerová
SZŠ JASELSKÁ, BRNO
Teorii nejlépe učí ten, kdo má za sebou léta praxe, říká se. Možná i toto oceňují na své pedagožce Zuzaně Bittnerové „její“ studentky na brněnské střední zdravotnické škole. Ale co o ní vědí - a nejen ony - víc? Tak to napravme, protože Zuzana Bittnerová si to zaslouží. Přes 25 let pracovala jako instrumentářka, dnes bychom řekli sestra v perioperační péči, a přitom si doplnila kvalifikaci dvěma atestacemi. Přednášela, a i po roce 1989 pokračovala ve stážích v německy mluvících zemích.
Z iniciativy paní Bittnerové byla v listopadu 1998 v České republice zaregistrována samostatná profesní Společnost instrumentářek. A české instrumentářky byly v roce 2000 jako první z tzv. východního bloku přijaty do Evropské asociace sálových sester, kde se od začátku zapojily do spolupráce ve výzkumu operačního prádla a krytí. Společnost instrumentářek vyrostla i díky ní v samostatný subjekt, jehož tzv. třešničkou na dortu je každoroční celostátní kongres pořádaný v Brně.
Od roku 2003 nepracuje paní Bittnerová v perioperační péči soustavně, instrumentářkám však je věrná a je organizátorem i duší zmíněného kongresu, už jako bakalářka pokračuje v magisterském studiu. „Osobní i profesní obzor sestry, kterou navrhuji na ocenění Sestra roku, půjde podle mne přes překonávání dalších překážek. A ještě jedno je důležité,“ zdůrazňuje nynější předsedkyně společnosti Lenka Chourová, „posílení a vývoj autonomních profesních a občanských sdružení je základem demokratické společnosti. Zuzana Bittnerová se o jedno z těch posílení zasloužila.“
PhDr. Karolína Friedlová
INSTITUT BAZÁLNÍ STIMULACE, FRÝDEK-MÍSTEK
Mezi osobnosti mající zásluhu na tom, že se do praxe dostávají převratné novinky posouvající ošetřovatelství do „dobré společnosti“ začátku 21. století, jistě patří PhDr. Karolína Friedlová. Od roku 1988 pracovala jako sestra u lůžka a od roku 1990 na klinikách v zahraničí. Poznatky využila k prosazení nových ošetřovatelských postupů. Jako jediná lektorka bazální stimulace v ČR má mezinárodní certifikát, od roku 2003 školila v tomto konceptu pracovníky v různých zdravotnických zařízeních, v roce 2005 založila Institut Bazální stimulace a současně garantuje kvalitu vzdělávacích kurzů v této oblasti, což představuje nejen průběžné vyhodnocování pedagogických schopností lektorů kurzů, ale i spokojenost jejich účastníků.
Posuzování kvality probíhá na pracovištích, kde se dr. Friedlová setkává s absolventy kurzů, prověřuje správné provádění konceptu a zajišťuje nápravu nedostatků. Výuku konceptu bazální stimulace garantuje dr. Friedlová i ve studijním oboru všeobecná sestra Ústavu ošetřovatelství Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. „Profesionalitou ve vzdělávání a sledováním kvality implementace bazální stimulace do praxe je dr. Friedlová průkopnicí. Její cílevědomost, pracovní nasazení a výsledky v humanizaci ošetřovatelské péče jsou příkladné a zasluhují ocenění. „Díky ní se mnoho pacientů vrátilo do života i po prognosticky nepříznivých stavech, mnohým se výrazně zvýšila kvalita života,“ píše PhDr. Dagmar Mastiliaková, Ph. D., vedoucí Ústavu ošetřovatelství Filozof ickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.
Doc. PhDr. Jana Marečková, Ph. D.
ÚSTAV OŠETŘOVATELSTVÍ A PORODNÍ ASISTENCE ZSF OU, OSTRAVA
„Doc. Marečkovou jsme poznali při studiu předmětu ošetřovatelské problémy a diagnostika a jako koordinátorku studentských zahraničních stáží,“ napsala „mluvčí“ studentů prezenční a kombinované formy studijního programu ošetřovatelství Radka Matějková.
„Učí nás samostatnosti, schopnosti srovnávat a úctě k vlastní škole a zemi. Organizuje přednášky zahraničních pedagogů a vede semináře k tvorbě bakalářských prací. Ceníme si i toho, že s námi nejedná povýšeně a při svém vytížení vychovává dvě děti.“ Jana Marečková je členkou Ústavu ošetřovatelství a porodní asistence a proděkankou LF UP v Olomouci. Spolu s velkým týmem kolegyní a kolegů se podílí na přípravě nové fakulty zdravotnických věd. Jak studenti píšou, k rozhodnutí podat tuto nominaci je vedly i „její moderní odborné znalosti ošetřovatelské diagnostiky, které předává i sestrám po republice“.
A zjišťují, že ne vždy jsou její myšlenky publikované ve skriptech a v knize Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách, kladně přijímány. „Jako by platilo, že způsob uvažování má zůstat stále stejný,“ píšou studenti a pokračují: „Jsme přesvědčeni, že doc. Marečková přišla na to, jak ošetřovatelskou diagnostiku - pro řadu sester velmi obávanou - přehledně a srozumitelně vysvětlit a využít v praxi. Víme, že motivuje odborníky k tvorbě českých verzí zahraničních klasifikací ošetřovatelství. Cítíme, že tím, jak sestry ošetřovatelskou diagnostiku učí, udělala důležitý krok, k němuž musela mít hodně odvahy a vytrvalosti.“ Tolik studenti.
