1991 - Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo soutěž na zpracování krevní plazmy. Úřad předběžně dohodl, že přijme nabídku dánské firmy Novo Nordisk a jejího českého partnera, společnosti DH (do roku 1993 Conneco). Ve výběrovém řízení ale tyto firmy neobstály.
9. března 1992 - Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal firmě Novo Nordisk, že v tendru nevyhrála kvůli tomu, že se spojila s firmou Conneco.
1995 - DH začala po státu požadovat náhradu 500 milionů korun za ušlý zisk, který vznikl přerušením spolupráce s Novo Nordisk.
1996 - DH snížil výši škody na 197 milionů korun, o které zažaloval ministerstvo zdravotnictví. Ministr Jan Stráský se v září rozhodl pro smírčí řízení a s DH podepsal rozhodčí smlouvu.
1997 - Rozhodčí senát uznal nárok DH, nezabýval se ale výší škody. Ministr financí Ivan Pilip žádal Stráského, aby jednal o smíru, ten se ale rozhodl pro přezkumné rozhodčí řízení.
1998 - Přezkumný senát potvrdil rozhodnutí z roku 1997. DH znovu nabídl ministerstvu smír; žádal 50 milionů a akcie továrny na krevní plazmu Sevak. Ministerstvo návrh odmítlo a ministryně Zuzana Roithová podala žalobu na neplatnost rozhodčí smlouvy. Soud ji však zamítl.
Srpen 2000 - Náměstek ministra zdravotnictví Michal Pohanka podepsal za ministerstvo dopis s nabídkou smíru. Dopis pak rozhodčí senát označil za faktické přiznání viny a za poškození dobrého jména nařídil státu vyplatit DH 327 milionů korun.
2002 - Přezkumný rozhodčí senát potvrdil, že ministerstvo má zaplatit DH skoro 327 milionů korun. Vláda schválila uvolnění částky v lednu 2003.
2004 - Stát a DH se dohodli, že vypracováním znaleckého posudku vyčíslujícího výši škody pověří poradenskou společnost Ernst & Young. V roce 2007 Ernst & Young vyčíslila škodnou částku na 4,6 až 5,7 miliardy korun bez úroků.
31. března 2005 - Poslanci projednali zprávu sněmovní vyšetřovací komise. Ta konstatovala, že stát udělal chybu, když předal svůj spor s DH arbitráži. Komise rovněž tvrdila, že firma Novo Nordisk odmítla spolupráci s DH nikoli kvůli Bojarovu výroku, ale kvůli tomu, že jí Diag dlužil peníze. Právník Diagu to popřel.
13. srpna 2008 - Česko prohrálo arbitráž s DH a bylo odsouzeno zaplatit 8,33 miliardy korun jako náhradu škody a úroky ke konci července 2007. DH původně po státu požadoval 14 miliard.
20. srpna 2008 - Vláda rozhodla o odvolání proti výsledku arbitráže.
28. listopadu 2008 - Bylo rozhodnuto, že o přezkumu nálezu v arbitráži ČR a firmy DH má rozhodovat tříčlenný senát ve složení Petr Kužel, Milan Kindl a Damian Della Ca. Posledně jmenovaný ale později odstoupil kvůli pochybnostem o nestrannosti senátu. DH místo něj nominovala Maxe Baumana, což ČR zpochybnila.
24. května 2011 - Vídeňský soud na návrh DH provedl exekuci tří uměleckých děl zapůjčených ČR na výstavu v rakouské metropoli. Díla byla do ČR vrácena 22. listopadu téhož roku na základě rozhodnutí okresního soudu ve Vídni.
1. června 2011 - Společnost DH informovala, že majitel Josef Šťáva prodal akcie firmy mezinárodnímu konsorciu investorů.
Březen 2012 - Český Ústavní soud odmítl stížnost DH týkající se výběru rozhodce pro přezkumnou arbitráž. Soud nicméně konstatoval, že řízení o jmenování rozhodců bylo chaotické.
20. listopadu 2012 - Francouzský odvolací soud zastavil exekuční řízení vůči Česku. Změnil tak rozhodnutí pařížského prvoinstančního soudu z května 2011, který nárok DH uznal.
22. listopadu 2012 - Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že rakouský odvolací soud zastavil exekuční řízení vedené kvůli sporu s firmou DH. Na konci dubna 2013 rozhodnutí potvrdil i rakouský Nejvyšší soud.
27. března 2013 - ČR uspěla u soudu s návrhem, aby místo Švýcara Maxe Baumana byl třetím rozhodcem jmenován Jiří Schwarz.
23. července 2013 - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových oznámil, že ve sporu s DH zvítězilo Česko po Rakousku a Francii i ve Švýcarsku. Právník DH to ale popřel.
5. března 2014 - Francouzský nejvyšší soud definitivně rozhodl ve prospěch ČR. Soud se přiklonil k právnímu názoru Prahy, že DH nemůže na ČR vymáhat v exekuci více než osm miliard korun (s úroky je to o několik miliard více), které byly firmě přiznány v arbitráži, protože daný rozhodčí nález není pravomocný.