Došlo však k tomu, že velké peníze si našly cestu, jak ovládnout sněmovnu a ta přestala hájit zájmy obyvatelstva a drží si vládu, která připravuje zákony škodící všem lidem, kromě úzké vrstvy nejbohatších. Naši politici slouží zájmům kapitálových skupin, se kterými se osobně sice nesetkáváme,ale pozorujeme jejich prostředníky. Škodlivost nových zákonů je zastírána lhaním, již samo označení, že jsou „reformní“, je součástí klamu.
Již samotná zákonná úprava nadstandardů je typickým příkladem postupů, které jsou nasazovány za situace, kdy národní majetek je již převážně rozkraden a kořistníci se teď soustřeďují na obrání jednotlivých občanů. Zvážení důsledků této takzvaně zákonné úpravy mělo vést k jejímu odmítnutí již ve stadiu záměru zákona. Ministerstvo zdravotnictví ani celá koalice však žádných připomínek nedbá. Dokonce se domnívám, že nemůže couvnout, protože jde o plnění jakési stínové objednávky, která již byla zaplacena.
Ale otázka zní, co zdravotnická vyhláška. Především není jasný ani její obsah. Podle Ústavy České republiky smí být takovou vyhláškou řešena jenom činnost, která nespadá do kategorie úplná a kvalitní zdravotní péče. Ani pro lékaře není přijatelné,abyz toho, co se má správně s pacientem udělat, vyčleňovali něco placeného zvlášť. Již proto ne, že různé stavy pacienta a jeho postižení, a dokonce i pacient sám, ovlivňují volbu optimálního postupu.
Zatím se nastavil stav, kdy pacienti převážně počítají s tím, že i nadále budou řádně ošetřeni v rámci hrazené péče a chuť připlácet neprojevují dokonce ani ti, kteří by na to snad měli. Nevidí totiž důvod. Ve Svazu pacientů České republiky se zatím nesetkáváme s tím, že by za takový postoj byli šikanováni.
Za to lékařům děkujeme. Výběr operatéra nebo porodníka je starý problém. Je to nepatřičné. O rozdělení práce by měl rozhodovat primář podle odborných hledisek, aby s těmi, které má k dispozici, dosáhl optimálních výsledků a největší bezpečnosti všech pacientů. Každé dávání přednosti podle peněz to narušuje.
Nemravné je to i z toho důvodu, že to vyčerpává a staví proti sobě i chudé příbuzné pacientů, kteří dají i své poslední, aby zachránili své drahé. A v konečném výsledku dosáhnou nejvýše toho, co by zajistil rozumně jednající primář bez příplatků. Připomenul jsem to, co by někdo mohl zpochybnit jako názor. Je to však jenom další důkaz toho, že dubnové manifestace mají smysl.
Josef Mrázek, viceprezident Svazu pacientů České republiky