Anketa
Pavel Horák, ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny: Zdravotnictví by především mělo začít důsledně využívat rezerv, které má. Klíčový je přitom pokles nákladů, a to především v lékové politice. Ušetřit se dá v nákladech na léky a take lepší organizací péče prostřednictvím elektronizace zdravotnictví.
Ta by měla zabránit duplicitě provádění některých výkonů a dalším zbytečným výdajům. Rezervy jsou i v přebujelé síti zdravotnických zařízení. Zdravotnický systém financují převážně zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé, přitom některé další skupiny platí neadekvátně nižší pojistné, a to bez ohledu na svou skutečnou sociální situaci.
Většina pojištěnců pak neplatí pojistné žádné, protože se jedná o tzv. státní pojištěnce. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Je nutné sjednotit vyměřovací základy pro výběr pojistného, zrovnoprávnit výši odvodů mezi plátci ve stejné sociální situaci a odvodit výši nutných příjmů z rozsahu pojistného krytí.
Jan Noga, ředitel České průmyslové zdravotní pojišťovny: Příjmy z veřejného zdravotního pojištění v posledních letech stagnují.
Z tohoto pohledu by finanční prostředky do zdravotnictví měly být navýšeny. Ale pravda je i to, že v systému je stále možné využít vnitřní rezervy, především vyloučením zbytné péče a kvalifikovaným rozhodováním o zařazování nových úhrad a zavádění nových metod hrazených z veřejného zdravotního pojištění.
Martin Jan Stránský, stínový ministr zdravotnictví Věcí veřejných: Česká republika věnuje 7,2 procenta ze svého HDP na zdravotnictví, průměr OECD je 9 procent.
Zasloužili bychom si postupné navýšení. Na druhé straně jsem přesvědčen, že zásadní nezbytná reorganizace na smysluplný systém, který mimo jiné odmění kvalitu léčby a nikoliv její kvantitu, zavede povinné internetové aukce, jež omezí další plýtvání penězi a korupci při nákupech léků a přístrojů - to vše povede ke značnému šetření.
Jan Bříza, zastupující ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: Potřebné prostředky je možné získat kombinací regulace objemu péče a získáním dalších prostředků.
Zejména zvýšením platby za státní pojištěnce, podporou dobrovolné spoluúčasti pacienta při definování minimální funkčního úhradového standardu a hlavně zavedením připojištění. Ne však v části diagnosticko-léčebné, ale hotelové a obdobné např. při volbě operatéra atd. Dále pak efektivním propojením zdravotního a nemocenského pojištění.