Dál snižovat ceny léků a přitom udržet potřebné přípravky v Česku dostupné, to je jeden z prvních úkolů, kterými se na ministerstvu zdravotnictví zabývá jeho nový šéf Svatopluk Němeček (ČSSD). Recept? Mnohamilionové pokuty pro ty, kdo i přes zákaz vyvezou nedostatkové léky z Česka.
V současné situaci, kdy jsou výpadky v dodávkách léčiv prakticky na denním pořádku, by takové zpřísnění přivítali jak lékárníci, tak zástupci farmaceutických firem a v neposlední řadě pacientská sdružení. Jenže se ozývají i hlasy, podle kterých je to jen částečné řešení. Dokud se tak významně vyplatí převézt léky přes hranice, nezastaví jejich odliv nic. Stále hlasitěji zní, a to nejen z farmaceutických firem, že bude nutné nastavit ceny léků trochu výš.
Výnosný byznys
Podnikaví pánové a dámy z českých lékových distributorů na sobě pěkných pár let pracovali, než se dokázali plně zorientovat ve složitém evropském trhu. Dnes mají přehled o cenách léků ve Španělsku, stejně jako v Německu či v Británii. Ceny jednoho stejného přípravku se v různých zemích EU mohou lišit několikanásobně a neustále se mění. Kdo si první všimne velkého cenového rozdílu, vyhrává největší zisky.
V Česku se obvykle nakupuje. České krabičky se pak přelepí informacemi v příslušném jazyce, případně se vymění celý obal. Ke každému kroku jsou potřeba úřední razítka. Když zásilka překoná hranice cílové země, prodá se mnohdy za dvojnásobek, někdy i desetinásobek nákupní ceny.
Jen v prosinci bylo vyvezeno například 1965 krabiček léku na epilepsii Lyrica. Maximální nákupní cena přímo od výrobce za menší balení Lyrica (75 mg) je v Česku 211 korun. V Německu se údajně prodává v přepočtu za více než čtyři tisíce korun.
Překupníky jsou i někteří provozovatelé lékáren, a to nejen v blízkosti hranic s Německem, kde jsou léky dražší než u nás. Distribuční povolení mají majitelé 357 lékáren.
A v poslední době se stále více mluví o tom, že si tímto byznysem zlepšují rozpočty i velké nemocnice. Jak jinak by mohly z českého trhu mizet speciální léčiva, jež se do normálních lékáren standardní distribucí vůbec nedodávají? Třeba Remicade, infuze podávaná při Crohnově chorobě nebo revmatoidní artritidě, které se jen v prosinci vyvezlo 3864 balení.
V nákupních cenách se v reexportech léků do zahraničí ročně točí pět miliard korun.
V roce 2013 bylo podle dat lékového ústavu z Česka vyvezeno 14,7 milionu krabiček léků. A farmaceutické firmy nehodlají vozit do Česka za naše ceny stále víc přípravků, které přitom unikají jinam.
České úřady překupníkům nestačí. Pokud mají všechna povolení pro distribuci a pro zacházení s obaly léků, je vše v souladu se zákonem.
Jenže co když se nějakého léku vyveze tolik, že v českých lékárnách chybí? Bývalý ministr zdravotnictví Martin Holcát se pokusil ve dvou výjimečných případech vývoz zakázat. Sice to zafungovalo, menší množství léků ale přesto bylo vyvezeno. Není divu. „Porušení tohoto zákazu není správní delikt a není za něj žádná sankce,“ uvedl mluvčí ministra zdravotnictví Jan Štoll.
Slovensko – náš vzor
Na Slovensku už před časem legislativu zpřísnili. Každý vývoz předem posuzuje tamní lékový ústav, který také každý měsíc několik obchodů zakazuje. Mimochodem včetně vývozu zmiňovaného přípravku Lyrica. „Byly to často stejné účinné látky, které tou dobou mizely z Česka,“ poznamenává prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Ministr Němeček slibuje těm, kdo vyvezou lék i přes zákaz, do budoucna mnohamilionové pokuty. Bývalý ministr Martin Holcát mluvil o sankci 50 milionů korun a zákazu činnosti. Nové vedení resortu má v úmyslu v řešení tohoto problému pokračovat. Ministru Němečkovi v těchto věcech radí bývalý ředitel lékového ústavu Martin Beneš.
Ten v poslední době pracoval i pro slovenskou ministryni zdravotnictví.
Jako pravděpodobná se jeví varianta, že by distributoři museli každý vývoz do zahraničí hlásit předem lékovému ústavu. Ten by dával dohromady tato hlášení s informacemi o dodávkách od výrobců a v případě hrozícího nedostatku léku pro české pacienty by zakázal jeho vývoz na dobu dvou až dvanácti měsíců.
Že by se odborníci a politici neshodli na konkrétní úpravě, by problém být neměl.
„Musí se jen chtít,“ věří si Chudoba.
Příčina zůstává Podobnou úpravu navrhoval už před časem exministr Heger, návrh ale skončil tristně. Postavila se proti němu překvapivě tehdejší vicepremiérka Karolína Peake s tím, že by to zlikvidovalo řadu lékáren, které z reexportů žijí. To tehdy pobouřilo lékárníky i majitele lékáren, jejichž sdružení se od vývozu co nejostentativněji distancuje.
Mezitím lidé, kteří se zabývají vývozem léků z českého trhu do jiných zemí EU (a v menší míře i dovozem k nám), založili Asociaci evropských distributorů léčiv. Nelíbí se jim, když jsou označováni za překupníky, připadá jim to vzhledem k odborné a administrativní náročnosti jejich podnikání hanlivé. Tvrdí, že ostatní příčiny výpadků v dodávkách léků (problémy ve výrobě, špatné plánování) jsou významnější než úniky léků do zahraničí.
Zástupci Asociace evropských distributorů léčiv deklarují, že se výjimečným omezením vývozu léků, které v Česku opravdu chybějí, za určitých podmínek nebrání.
Pokud by návrh, který teď vzniká na ministerstvu zdravotnictví, případně podobný, na kterém pracuje skupina poslanců, prošel, dostanou úředníci nástroje k hašení největších požárů. Příčina ale zůstane.
Předchozí vedení lékového ústavu stejně jako zástupci farmaceutického průmyslu mluví o tom, že při neustálém snižování oficiálních cen léků jejich vývoz za hranice a s ním spojené komplikace neustanou. „Legislativní návrhy, které mají nastavit bariéry, aby léky nevytékaly za hranice, jsou chvályhodné. Ambici ale nemohou mít moc velkou,“ říká ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček. „Export sníží jen částečně a nezabrání tomu, aby v některých kategoriích léky nechyběly,“ dodal.
Jedna Evropa, jedna cena
Také europoslanec Milan Cabrnoch (ODS) zdůrazňuje, že by se měl problém řešit u pramene. „Jsem toho názoru, že problémy s výpadky některých léků v některých zemích nejsou, kromě vysloveně mimořádných situací ohrožujících zdraví a životy lidí, důvodem k omezování volného obchodu, ale důvodem ke změně nastavené regulace,“ uvedl Cabrnoch.
Maximální cena u většiny léků na recept se u nás stanovuje správním řízením na Státním ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) na úrovni průměru tří nejnižších cen daného přípravku ve vybraných evropských zemích. Zjednodušeně by u nás tedy měly být druhé nejnižší ceny v Evropě. Otázka, nakolik je to udržitelné, ale není mezi politiky populární.
Jako řešení se nabízí dostat oficiální ceny kamsi k evropskému průměru a používat systém zpětných slev, který opatrně připravuje Všeobecná zdravotní pojišťovna, ale chybí jí k tomu zákonná opora. To by zabránilo reexportu a firmy by to potěšilo i z toho důvodu, že oficiální ceny u nás sledují i na lukrativnějších trzích, než je Česká republika. Na skutečnou cenu by se pojišťovna dostala tím, že by inkasovala slevu zpětně.
Odvážným směrem jde také jedna evropská iniciativa. „Nedávno projednávaná Zpráva o průhlednosti opatření upravujících ceny humánních léčivých přípravků, jež prošla v loňském roce prvním čtením, si dává za cíl sjednotit ceny léků napříč členskými státy,“ informuje europoslanec Cabrnoch. To by sebralo veškeré příležitosti k výdělkům na paralelním exportu léků v rámci Evropy. Ke schválení a implementaci takové revoluce je ovšem ještě velmi daleko.